IV.ÚS 797/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 797/20 ze dne 2. 6. 2020 N 117/100 SbNU 311 K posouzení změny poměrů ve smyslu § 923 odst. 1 občanského zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele L. R., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou, sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2019 č. j. 14 Co 207/2019-515, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a 1. nezletilého A. R., zastoupeného městem Bruntál, sídlem Nádražní 994/20, Bruntál, a 2. M. O., zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, sídlem Týnská 633/12, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená podle čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Bruntále (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 P 113/2018 se podává, že návrhem podaným u Okresního soudu Praha-východ se otec domáhal snížení výživného k 1. vedlejšímu účastníkovi (dále též "nezletilý") s účinností od právní moci rozsudku na částku 20 000 Kč měsíčně, dále úpravy styku s nezletilým a konečně uložení povinnosti 2. vedlejší účastnici (dále též "matka") předložit do 15 dnů od právní moci rozsudku otci vyúčtování jmění nezletilého za období od 1. 6. 2017 do dne vydání rozsudku. 3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 20. 3. 2019 č. j. 0 P 113/2018-459 bylo rozhodnuto tak, že výživné, které je otec povinen platit nezletilému na základě rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 6. 2017 č. j. 30 Nc 126/2017-101 ve výši 65 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 3. 2019 snižuje na 20 000 Kč měsíčně. Výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně je otec povinen platit vždy k 15. dni daného měsíce k rukám matky a částku 5 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni daného měsíce na spořicí účet nezletilého s tím, že do doby jeho zletilosti lze s takto uloženými prostředky nakládat pouze s písemným souhlasem obou rodičů, v případě jejich neshody pak po předchozím schválení opatrovnickým soudem (výrok I). Matka je povinna předložit otci do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyúčtování jmění nezletilého za období ode dne 8. 6. 2017 do dne vydání tohoto rozsudku (výrok II). Řízení o úpravě styku otce s nezletilým se vylučuje k samostatnému řízení (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 4. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. vyjma výroku III, změnil tak, že návrhy otce na snížení výživného pro nezletilého a na uložení povinnosti matce předložit vyúčtování jmění nezletilého zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (výrok II) a krajským soudem (výrok III). 5. Krajský soud v rozsudku napadeném ústavní stížností shledal, že v daném případě je určující, že jde o změnu již pravomocně stanoveného výživného podle § 928 odst. 1 [správně má být § 923 odst. 1 - pozn. Ústavního soudu] zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud je tedy povinen zkoumat, zda nastala taková závažná změna poměrů od doby posledního rozhodování, která změnu výživného odůvodňuje. V době posledního rozhodování se otec zavázal platit na výživné nezletilého částku 65 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu zřetelně plyne, že soud při hodnocení všech zákonných kritérií vycházel z majetkových poměrů rodičů, přičemž matka pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně, její úspory činily cca 400 000 Kč, stejně jako nyní vlastnila dům v N., ve kterém tehdy bydlela. U otce bylo vycházeno z jeho úspor 5 000 000 Kč, bylo dále konstatováno, že je vlastníkem bytu na H., rodinného domu v U. s tím, že po rozvodu nabyde i byt ve S. Za této situace okresní soud schválil dohodu rodičů, kterou neshledal v rozporu se zákonnými ustanoveními a zájmem nezletilého. V odůvodnění tehdejšího rozsudku není žádná zmínka o pravidelných či přibližných měsíčních nebo ročních příjmech otce, soud při schvalování rozsudku neměl k dispozici žádné údaje o jeho příjmech ani o jeho výdajích a vycházel pouze z jeho majetkových poměrů. Jsou-li tedy zkoumány poměry účastníků od 21. 11. 2017 (tj. od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů doposud), pak je nutno dát za pravdu odvolacím námitkám matky, tedy že nebyla shledána taková změna poměrů, která by odůvodňovala měnit dosud mezi rodiči dohodnutou (viz sub 27 a 28) výši výživného pro nezletilého. 6. Krajský soud dále uvedl, že mu již nepřísluší přezkoumávat, zda je naposledy stanovené výživné nezletilý schopen spotřebovat, a to i s ohledem na skutečnost, že výživné nemá spotřební charakter a po novele občanského zákoníku je pojetí výživného obsahově širší, než tomu bylo dosud. Odůvodněné potřeby dítěte předchází právu dítěte na životní úroveň totožnou s jeho rodiči, přičemž dítě má právo podílet se na životní úrovni toho z rodičů, jehož životní úroveň je vyšší. Žije-li dítě s rodičem s nižší životní úrovní, jehož vyživovací povinnost se skládá zejména z péče o toto dítě, má toto dítě právo podílet se na životní úrovni druhého rodiče, což bude zajištěno prostřednictvím vysokého výživného. Krajský soud poukázal na to, že okresní soud své závěry odůvodňuje změnou poměrů u otce, přičemž tyto jeho poměry porovnává i s rokem 2016. Dohoda o výživném však byla schválena rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, lze předpokládat, že v této době měl otec jistě povědomí o svých příjmech a o své schopnosti dohodnuté výživné platit. Důvody, pro které rodiče dohodu ohledně výživného pro nezletilého uzavřeli, jsou pak pro toto řízení zcela irelevantní (tvrzení otce, že se chtěl urychleně rozvést). K jeho zranění došlo až v poslední třetině roku 2017, léčbu ukončil v lednu 2018. 7. Z daňových přiznání otce krajský soud zjistil, že jeho celkové příjmy (bez odpočtů daní a výdajů) v roce 2017 byly 4 426 279 Kč a 3 448 063 Kč za rok 2018, z předloženého přehledu byly zjištěny jeho příjmy ve výši 5 370 324 Kč za rok 2019, k poklesu v jeho příjmech oproti roku 2017 došlo jen v roce 2018, v roce 2019 lze vidět opět nárůst v jeho příjmech. S ohledem na charakter činnosti otce neměl krajský soud důvod zpochybňovat pravdivost jeho daňových přiznání, neboť je zřejmé, že jeho výdaje jsou zcela průkazné. Stejně tak před krajským soudem nebyla zpochybněna zpráva společnosti MetLife, Inc., ze které plynulo, že pojistné by bylo otci vyplaceno teprve na základě lékařského posudku o funkčním omezení s trvalými následky, neboť je známo, že otec se po léčení k hraní tenisu vrátil. Oproti době posledního rozhodování došlo ke změně v tom, že otec prodal nemovitosti - byt v P. a dům v P., za což obdržel celkem částku 29 490 000 Kč. Krajský soud připomenul, že jde o transformaci - zpeněžení majetku, který otec vlastnil již v době posledního rozhodování, zároveň však nepřehlédl, že otec měl koncem roku 2017 k dispozici finanční hotovost ve shora uvedené výši, a uvedl, že lze jen stěží uvěřit jeho tvrzení, že finanční prostředky získané z prodeje těchto nemovitostí z větší části vyčerpal na krytí nákladů souvisejících s profesionální tenisovou kariérou, protože dle jeho daňových přiznání činily jeho výdaje 2 627 037 Kč (za rok 2017) a 3 376 707 Kč (za rok 2018), za rok 2019 pak 2 528 956 Kč. I kdyby všechny výdaje s tenisovou kariérou za poslední tři roky zaplatil z těchto peněz, zbývá stále částka téměř 21 000 000 Kč, která otci dále zůstala k dispozici a která svědčí o tom, že k závažné změně v jeho majetkových poměrech od doby posledního rozhodnutí nedošlo, což je určující pro posouzení, zda došlo k takové změně poměrů oproti době posledního rozhodování, která by umožňovala změnu dosud stanoveného výživného podle návrhu otce. 8. K návrhu otce na uložení matce povinnosti vyúčtovat výživné, které na nezletilého platil, pak tento návrh nemá podle krajského soudu žádnou oporu v zákoně. V době posledního rozhodování byla částka na výživu nezletilého stanovena celá k rukám matky, soud již tehdy dospěl k závěru, že tato dohoda rodičů neodporuje právním předpisům ani zájmům nezletilého. Podle krajského soudu má matka plnou rodičovskou odpovědnost, o nezletilého pečuje řádně. Dovozuje-li okresní soud povinnost matky otci vyúčtovat výživné s odkazem na § 896 odst. 1 větu první občanského zákoníku, tak podle názoru k