IV.ÚS 8/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 8/21 ze dne 16. 2. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti EFES, spol. s r. o., sídlem Třebonice č. ev. 110, Praha 5 - Řeporyje, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2020 č. j. 22 Cdo 516/2020-698 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019 č. j. 68 Co 456/2017-615, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SALIA, s. r. o., sídlem Olšanská 2898/4d, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 20. 9. 2017 č. j. 18 C 413/2013-461 zřídil věcné břemeno zatěžující pozemek parc. č. 609/79 v k. ú. Třebonice, obci Praha, spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. ev. 110, nacházející se na pozemcích (sc. mít stavbu - budovu č. ev. 110 na pozemcích) parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/89, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha, nebo jakékoliv části budovy č. ev. 110 nebo jakékoliv její části na pozemku parc. č. 609/79 v k. ú. Třebonice, obci Praha, za měsíční úplatu ve výši 5 841 Kč, do 31. 12. 2020 (výrok I.), zřídil věcné břemeno zatěžující pozemek parc. č. 609/69 v k. ú. Třebonice, obci Praha, spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. ev. 110, umístěné na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/79, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha, vstupu chůze, vjezdu a jízdy silničních motorových i nemotorových vozidel na pozemek parc. č. 609/69, pro účely zásobování, údržby a provozu budovy č. ev. 110, umístěné na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/79, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha, nebo jakékoliv části této budovy za měsíční úplatu ve výši 18 891 Kč do 31. 12. 2010 (výrok II.), zamítl vzájemný návrh vedlejší účastnice jako žalované, aby byla odstraněna část stavby č. ev. 110 - skladový areál EFES - skladová hala B, umístěná na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/79, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha (dále též "předmětná stavba"), a aby bylo stěžovatelce jako žalobkyni uloženo tento pozemek uvést do původního stavu v přiměřené lhůtě, která bude určena soudem (výrok III.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 12. 2. 2018 č. j. 68 Co 456/2017-436 rozsudek obvodního soudu ve výrocích I., II., III. a V. potvrdil, ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení jej změnil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 4. Proti rozsudku městského soudu podala vedlejší účastnice dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 10. 2018 č. j. 22 Cdo 2439/2018-575 rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku dovodil, že zřízení věcného břemene jako způsobu vypořádání neoprávněné stavby podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), jak k němu přistoupil městský soud, není v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podle Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že ačkoliv byla původně stavba zřízena bez občanskoprávního titulu k pozemku, k užívání stavby byla v roce 2006 uzavřena nájemní smlouva k pozemku, na kterém se stavba nachází, jejímž účelem bylo vyřešit právní vztahy vlastníka pozemku a vlastníka stavby. Vznik práva nájmu vylučuje aplikaci § 135c občanského zákoníku. Právo mít stavbu na cizím pozemku zaniklo v roce 2011, přičemž jak původní stavebník, tak jeho právní nástupci věděli, že právo je časově limitováno ukončením nájmu pozemku. Došlo-li pak v roce 2011 k zániku nájmu, mohla se vedlejší účastnice domáhat vyklizení předmětného pozemku - v poměrech této věci odstranění předmětné stavby. 5. Následně městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve vyhovujících výrocích I. a II. o věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala, aby bylo zřízeno uvedené věcné břemeno zatěžující pozemek parc. č. 609/79 v k. ú. Třebonice, obci Praha (výrok I.). Městský soud dále rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku III. o věci samé zrušil a věc v tomto rozsahu, jakož i k projednání eventuálního petitu žaloby vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). 6. Městský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem, podle kterého hala č. ev. 110 stojící na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/89, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha, vznikla jako neoprávněná stavba, když byla postavena bez předchozího souhlasu vlastníka pozemků, na nichž byla vystavěna. Nájemní smlouvou ze dne 13. 2. 2006 č. 793/2006 uzavřenou mezi Českou republikou jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a stěžovatelkou byl sjednán nájem pozemku PK 138/20 o výměře 2 722 m2 v k. ú. Třebonice, obci Praha, tedy nynějšího pozemku parc. č. 609/79 a parc. č. 609/89, na dobu určitou (pěti let). Stavba haly č. ev. 110, která byla do té doby stavbou neoprávněnou, se v důsledku vzniku práva nájmu k pozemku, na němž (zčásti) stojí, stala stavbou oprávněnou, na niž pro rozhodnutí o vypořádání vzájemných vztahů mezi vlastníkem pozemku (vedlejší účastnicí) a stavebníkem (stěžovatelkou) je nutno aplikovat zákonná ustanovení upravující poměry staveb od počátku zřízených na cizím pozemku oprávněně. Primární žalobní požadavek na zřízení věcného břemene proto městský soud posoudil jako nedůvodný, neboť věc nelze posuzovat podle § 135c občanského zákoníku. Městský soud na podkladě skutkových zjištění obvodního soudu vyšel z toho, že od zániku nájmu, ke kterému došlo dne 13. 2. 2006, stěžovatelka věděla, že její právo bylo časově omezeno ukončením nájmu pozemku. Zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku domáhat odstranění stavby. 7. Městský soud dále poukázal na to, že stěžovatelka se kromě primárního petitu, domáhajícího se zřízení věcných břemen v řízení před obvodním soudem uplatnila také eventuální petit, jímž požadovala, aby bylo rozhodnuto, že pozemky parc. č. 609/69 a parc. č. 609/79 v k. ú. Třebonice, obci Praha, se přikazují do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. 110, umístěné na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78 a 609/79, všech v k. ú. Třebonice, obci Praha, a zpevněných ploch na pozemku parc. č. 609/69 za náhradu 3 985 000 Kč. Obvodní soud v situaci, kdy vyhověl primárnímu petitu žaloby, o sekundárním petitu nerozhodoval, nevedl k němu ani řízení, neprováděl dokazování a nehodnotil důvodnost tohoto návrhu. Vedlejší účastnice dále uplatnila v řízení protinávrh, jímž požadovala, aby stěžovatelce byla uložena povinnost odstranit část stavby č. ev. 110, umístěnou na pozemku parc. č. 609/79 v k. ú. Třebonice, obci Praha, a aby stěžovatelce byla uložena povinnost tento pozemek uvést do původního stavu. Obvodní soud v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím o primárním žalobním petitu protinávrh vedlejší účastnice zamítl, a proto nebylo třeba provádět dokazování a hodnotit zjištění o důvodnosti tohoto protinávrhu. Za daného stavu městský soud rozsudek obvodního soudu v zamítavém III. výroku o věci samé s ohledem na nedostatek důvodů rozhodnutí zrušil a věc v tomto rozsahu a dále k projednání eventuálního petitu žaloby vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Proti výroku I. rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které považovala za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které mají být Nejvyšším soudem posouzeny jinak. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť jej neshledal přípustným, když dospěl k závěru, že otázky stěžovatelkou nastíněné v judikatuře Nejvyššího soudu není třeba posoudit jinak. Nejvyšší soud především o