IV.ÚS 827/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 827/16 ze dne 29. 11. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: MAFRA, a. s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem Na Kozačce 7/1289, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 23 Cdo 2510/2015-677, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2014, č. j. 3 Cmo 175/2014-593, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 21 Cm 44/2011-456, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí - Nejvyššího soudu v bodu II. výroku, Vrchního soudu v Praze v části, ve které je potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. a II. výroku a Městského soudu v Praze v bodu I. a II. výroku - a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 17 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z ústavní stížnosti a k ní přiložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako částečně vadné a částečně nepřípustné dovolání stěžovatelky, podané proti v záhlaví uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, konkrétně proti části jeho výroku, kterou potvrdil rovněž ústavní stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku pod bodem I. a II. Uvedenými výroky uložil Městský soud v Praze stěžovatelce (jako žalované) povinnost zaplatit částku ve výši 3.086.256,- Kč a uveřejnit v periodiku Mladá fronta Dnes a na internetovém portálu www.idnes.cz omluvu ve znění: "Společnost MAFRA se omlouvá společnosti A7B Bohemia a. s. za to, že dne 26. 1. 2011 v periodiku Mladá fronta Dnes a o den později na internetovém zpravodajském portálu www.idnes.cz zveřejnila informace o tom, že máslo distribuované společností A7B Bohemia a. s. je vyrobeno ze starých přepracovaných zásob, které mohou mít za sebou až dva roky v mrazáku a že do másla jsou přidávány chemické látky, aby maskovaly chuť starého tuku." Městský soud v Praze shledal v předmětném jednání stěžovatelky, která jako vydavatelka deníku Mladá fronta Dnes a provozovatel internetového zpravodajského portálu www.idnes.cz uveřejnila článek s titulkem: "TEST: Levné belgické máslo může mít za sebou až dva roky v mrazáku" s podtitulkem: "Vypadá jako každé jiné máslo, přitom je vyrobené z mrazírenských zásob. Stáří maskuje přídavkem aromatických látek. Není divu, že je levnější než ostatní." protiprávní zásah do dobré pověsti společnosti A7B Bohemia a. s. (dále jen "distributor másla"), jehož intenzitě, rozsahu a újmě zásahem vzniklé odpovídá podle městského soudu přiměřené zadostiučinění morální (shora uvedená omluva) v kombinaci se zadostiučiněním peněžitým ve výši 1.000.000,- Kč. Soud prvního stupně rozhodl rovněž o nároku na náhradu škody tak, že dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s předmětným protiprávním jednáním stěžovatelky vznikla distributorovi másla škoda ve formě ušlého zisku a přiznal mu náhradu škody ve výši 2.086.256,- Kč. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení práva na svobodu projevu tím, že soudy konstatovaly odpovědnost stěžovatelky za pravdivost informací převzatých od odborné laboratoře Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Stěžovatelka je přesvědčena, že autorka článku měla právo tyto informace převzít a zveřejnit je, aniž bylo zapotřebí je ještě dále prověřovat. Informace publikované stěžovatelkou nebyly nahodilé a bylo vynaloženo přiměřené úsilí za účelem zjištění relevantních informací, přičemž stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2296/14. Porušení práva na svobodu projevu spatřuje stěžovatelka rovněž v tom, že soudy neprovedly test proporcionality mezi právem distributora másla na ochranu dobré pověsti a základním právem stěžovatelky na svobodu projevu, a dále také v závěru, kterým soudy shledaly stěžovatelku odpovědnou za informace, které vycházely z článku, ale které publikovaly nebo zpřístupnily jiné sdělovací prostředky. Stěžovatelka dále namítá porušení práva na spravedlivý proces, ke kterému mělo dojít tím, že se soudy nevypořádaly se vším, co vyšlo v souvislosti s řízením najevo. Stěžovatelka konkrétně uvádí, že soudy opominuly článek ze dne 2. 3. 2011 s názvem "Mrazené máslo se míchá kvůli chuti, říká dovozce", ve kterém stěžovatelka zveřejnila stanovisko distributora másla, vysvětlující charakter jeho másla. Právo na spravedlivý proces bylo podle stěžovatelky porušeno také tím, že se soudy nevypořádaly se zcela zásadními námitkami stěžovatelky, která od počátku tvrdila, že mezi jejím jednáním a tvrzenou škodou neexistuje příčinná souvislost. Stěžovatelka namítala, že není zřejmé, jestli distributor másla podnikl ve vztahu k obchodním řetězcům, které zastavily dodávky sporného másla, nějaké kroky, aby prokázal vhodnost a nezávadnost másla, přičemž stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka shledává dále v nesprávné interpretaci obecně teoretických postulátů o příčinné souvislosti. Soudy podle stěžovatelky nesprávně právně posoudily otázku určení těch právních skutečností, mezi nimiž je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat. Přestože Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval protiprávnost jednání stěžovatelky pouze ve vztahu k tvrzením, že distributorem másla "dovážené máslo je vyrobeno ze suroviny dva roky staré a že by se do tohoto výrobku poté, kdy byl rozmražen, přidávaly látky, aby stáří výrobku či jeho chuť maskovaly", jejichž pravdivost stěžovatelka jednoznačně podle městského soudu neprokázala, určil městský soud jako protiprávní jednání celý článek. Rovněž Vrchní soud v Praze konstatoval protiprávnost jednání stěžovatelky pouze ve vztahu k uvedeným dvěma sdělením, zatímco příčinnou souvislost zkoumal ve vztahu k celému článku. Na nesprávné určení právní skutečnosti, mezi níž a škodou je nutné příčinnou souvislost zjišťovat, poukázala stěžovatelka již v rámci svého dovolání. Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatelka vychází z nesprávného předpokladu, když za konkrétní protiprávnost považuje jednotlivé izolované sdělení, a nikoliv článek jako celek. Stěžovatelka však proti tomuto závěru Nejvyššího soudu namítá, že na základě konstatování o neprokázání pravdivosti dvou sdělení nelze dojít s poukazem na kontext článku k závěru, že je protiprávní celý článek. Konečně porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka také v absenci řádného odůvodnění závěru soudu o příčinné souvislosti a o výši ušlého zisku. Soudy podle stěžovatelky měly zkoumat, zda je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem soudy konstatované protiprávnosti. Podle stěžovatelky odůvodnění existence příčinné souvislosti, mezi soudy konstatovaným protiprávním jednáním stěžovatelky a zjištěnou škodou, neobsahuje úvahu soudu o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných. Stěžovatelka závěrem vyčítá obecným soudům i tu skutečnost, že při stanovení výše ušlého zisku upřednostnily znalecký posudek, aniž by se vypořádaly s důvodnými námitkami stěžovatelky k němu. Stěžovatelka je přesvědčena, že do jejího práva na spravedlivý proces bylo zasaženo tedy i tím, že soudy při stanovení výše ušlého zisku, jako rozsahu náhrady škody, nepostupovaly při hodnocení důkazů zvlášť obezřetně, aby výsledek sporu nepůsobil zřejmě nespravedlivě a odkázala přitom na nález Ústavního soud ze dne 22. 9.2011, sp. zn. I. ÚS 2340/10. V textu ústavní stížnosti stěžovatelka shora uvedené námitky podrobně rozvádí. Dne 12. 8. 2016 stěžovatelka doplnila svoji ústavní stížnost podáním (nazvaném jako replika stěžovatelky k vyjádření vedlejšího účastníka, byť Ústavní soud žádnou výzvu vedlejšímu účastníku k vyjádření se k nyní projednávané ústavní stížnosti nezasílal a ani žádné takové vyjádření neobdržel), ve kterém stěžovatelka upozorňuje na to, že po podání její ústavní stížnosti vyšlo v té části řízení v její věci, která se po zrušujícím rozsudku odvolacího soudu vrátila soudu I. stupně k dalšímu řízení, najevo, že znalec vyšel při stanovení ušlého zisku pouze ze zprávy auditora, aniž by zkoumal účetnictví distributora másla, ač ve své výpovědi při jednání konaném dne 14. 11. 2013 tvrdil něco jiného. Stěžovatelka je tak přesvědčena, že při stanovení ušlého zisku v nyní posuzované věci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, když se soudy nevypořádaly s jejími důvodnými námitkami ke znaleckému posudku, to vše za situace, kdy následně po podání ústavní stížnosti vyšlo najevo, že znalec uvedl obecné soudy v omyl. II. Ús