IV.ÚS 827/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 827/18 ze dne 10. 4. 2018 N 73/89 SbNU 121 Zjišťování názoru dítěte v případě sporu rodičů o volbě základní školy dítěte nastupujícího povinnou školní docházku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 10. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 827/18 ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupené JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem V Jámě 1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018 č. j. 32 Co 436/2017-122 o nahrazení stěžovatelčina souhlasu s přijetím její nezletilé dcery do základní školy zvolené otcem nezletilé, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) nezletilé H. J., zastoupené městem Říčany, se sídlem Masarykovo náměstí 53/40, Říčany, a 2) M. J., zastoupeného Mgr. Martinem Rottou, advokátem, se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1 - Josefov, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018 č. j. 32 Co 436/2017-122 bylo porušeno právo stěžovatelky a vedlejší účastnice 1) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s ústavně zaručenými právy vedlejší účastnice 1) podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018 č. j. 32 Co 436/2017-122 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, kterému Ústavní soud vyhověl výrokem II usnesení ze dne 13. 3. 2018 č. j. IV. ÚS 827/18-15. Dále požádala o přednostní projednání věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu. 2. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud" nebo "soud prvního stupně") rozhodl rozsudkem ze dne 11. 9. 2017 č. j. 30 P 150/2017-94 tak, že soud nahrazuje souhlas otce s přijetím vedlejší účastnice 1) (dále též "nezletilá") k základnímu vzdělání do ZŠ X (výrok I). Dále soud rozhodl, že návrh vedlejšího účastníka 2) (dále jen "otec") na nahrazení projevu vůle matky s přijetím nezletilé k základnímu vzdělání do ZŠ Y se zamítá (výrok II). Dále bylo rozhodnuto, že návrh otce na snížení výživného se zamítá (výrok III) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal otec odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze (dále též "krajský soud" nebo "odvolací soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu se mění ve výroku I tak, že se zamítá návrh matky na nahrazení souhlasu otce s přijetím nezletilé k základnímu vzdělávání do ZŠ X a ve výroku II tak, že se nahrazuje souhlas matky s přijetím nezletilé k základnímu vzdělávání do ZŠ Y (výrok I). Výrokem II pak krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. 4. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu shledal, že v posuzovaném případě při zohlednění zjištěných skutečností je v zájmu nezletilé, aby k základnímu vzdělávání byla přijata v ZŠ Y, byť fakticky od září 2017 zahájila povinnou školní docházku v ZŠ X. Tuto školu (ZŠ X) zvolila matka a i přes nesouhlas otce škola nezletilou přijala. Naopak ZŠ Y, na kterou přihlásil nezletilou otec, řízení o přijetí nezletilé k základnímu vzdělávání z důvodu nesouhlasných stanovisek rodičů přerušila. Skutečnost, že již půl roku nezletilá navštěvuje ZŠ X, nemůže být jediným hlediskem pro zvolení této školy. Navíc tato situace je důsledkem pochybení obou rodičů, kteří nebyli schopni se dohodnout ve věci školní docházky nezletilé, přičemž ani jeden z nich věc neřešil včas. V důsledku tohoto pochybení obou rodičů je nyní nezletilá v situaci, kdy ji čeká změna školy. Krajský soud dále při posouzení nejlepšího zájmu nezletilé nepřisvědčil tvrzení matky, že do školy nastoupili i kamarádi nezletilé z mateřské školy. I když nezletilá H. navštěvovala mateřskou školu X, do 1. třídy ZŠ X s ní žádné z dětí z mateřské školy nenastoupilo. Volbu školy (ve prospěch matkou navržené školy) nemůže ovlivnit ani tvrzení matky, že nezletilá je, jak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného v minulém řízení, velmi citlivá, je úzkostného založení, vyžaduje menší kolektiv. Ze závěrů matkou zmíněného znaleckého posudku totiž dle krajského soudu nevyplývá, že by nezletilá nebyla schopna adaptovat se na nové prostředí. V posudku uváděná vyšší pravděpodobnost stavů úzkosti a sklon k pocitům ohrožení v citově náročných situacích evidentně souvisely s rozpadem vztahu rodičů. S ohledem na zjištěný skutkový stav nelze ani bez dalšího předpokládat lepší uplatnění na stávající škole vybrané matkou oproti škole vybrané otcem. Podle názoru krajského soudu matkou zvolená soukromá škola neodpovídá poměrům rodičů. Matka dosahuje příjmu cca 28 000 Kč měsíčně, u otce s ohledem na jeho zdravotní stav a v důsledku toho sníženou pracovní schopnost a též stupeň vzdělání nelze předpokládat stabilní příjmy odpovídající finanční náročnosti matkou zvolené školy a bez dalšího rovněž nelze předpokládat trvalou finanční podporu ze strany rodičů matky. Nezletilá by se s ohledem na předpokládanou délku školní docházky mohla ocitnout ve stavu ekonomické nejistoty, což v žádném případě není v jejím nejlepším zájmu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že krajský soud vycházel při svém rozhodování pouze ze skutkových zjištění okresního soudu, která nota bene vedla k diametrálně odlišnému právnímu závěru ohledně školy nezletilé, a neumožnil účastníkům se k možnému právnímu názoru odlišnému od právního názoru soudu prvního stupně vyjádřit, čímž porušil ústavně zaručená práva účastníků zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, když s ohledem na jiný právní názor krajského soudu neměli možnost se k němu vyjádřit, případně i předložit nové důkazy. To však účastníkům nebylo v řízení před krajským soudem umožněno. 6. Stěžovatelka dále tvrdí, že právem nezletilé, spadajícím pod ochranu soukromí, je také právo rozvíjet mezilidské vztahy se svými spolužáky (kamarády) a třídní učitelkou. Nezletilá začala v září 2017 navštěvovat soukromou základní školu ZŠ X, tato základní škola byla logickým pokračováním soukromé školky MŠ X, kterou navštěvovala tři roky. Škola a školka na sebe navazují, protože v obou zařízeních byla/je výuka vedena v českém i anglickém jazyce. Po celou dobu, kdy navštěvovala školku i školu, se nevyskytla situace, že by školné nebylo zaplaceno. Ve škole ZŠ Y, kterou preferuje otec, mají děti angličtinu pouze 2 hodiny týdně a nejedná se o spádovou školu. Otec má v obvodu pouze formálně vedené bydliště u svých rodičů, fakticky tam nebydlí. Na přihlášku v této škole uvedl nepravdivé informace o místě skutečného pobytu nezletilé. S ohledem na důsledky napadeného rozsudku je dle stěžovatelky nepochybné, že rozhodnutí krajského soudu je vůči nezletilé necitlivé a bylo jím porušeno její ústavní právo na ochranu soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny. III. Vyjádření účastníka řízení, vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejším účastníkům řízení. 8. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, jelikož námitky uvedené matkou v ústavní stížnosti nejsou přiléhavé. Účastníkům bylo známo, co je předmětem řízení, jaký je skutkový stav, měli možnost navrhnout a předložit další důkazy. Jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 29. 1. 2018, byli rodiče, jejich zástupci a kolizní opatrovnice seznámeni s předběžným názorem odvolacího soudu, přičemž poté, co byl vysloven tento právní názor, matka, resp. její zástupkyně neprojevila zájem se k tomuto právnímu názoru vyjádřit, tím méně navrhnout důkazy, které by bylo s ohledem na vyslovený právní názor nutné provést. Následně byly předneseny závěrečné návrhy. Zástupkyně matky ve svém závěrečném návrhu hodnotila danou (dosavadními důkazy zjištěnou) situaci, přičemž její hodnocení zahrnovalo i odvolacím soudem vyslovený názor týkající se rodinných poměrů a ekonomických možností rodičů. Nutnost dalšího dokazování (s ohledem na odlišný právní názor odvolacího soudu) však ani v rámci tohoto návrhu neuplatnila (ani nenamítla). Krajský soud dle svého tvrzení dlouho a velmi pečlivě své rozhodnutí zva