IV.ÚS 835/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 835/17 ze dne 30. 5. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Zdeňka Zemka, zastoupeného JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem Spálená 21, Praha 1, směřující proti vyrozuměním Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Expozitury Hradec Králové, 3. oddělení, ze dne 25. října 2016, č. j. NCOZ-1042-640/TČ-2016-417503, a ze dne 7. listopadu 2016, č. j. NCOZ-1042-649/TČ-2016-417503, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky Brno ze dne 19. prosince 2016, sp. zn. 3 VZV 8/2015, a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 7. března 2017, č. j. 2 NZT 24/2015-124, za účasti Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Skupiny kriminální policie a vyšetřování Expozitury Hradec Králové, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci -pobočky Brno a Nejvyššího státního zastupitelství jakožto účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2017, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na obhajobu zaručeného v čl. 40 Listiny a rovněž k porušení ústavně reprobovaného zákazu libovůle veřejné moci zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání Národní centrálou proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Expoziturou Hradec Králové, 3. oddělením (dále jen "policejní orgán"), pod sp. zn. NCOZ-1042/TČ-2016-417503. V rámci tohoto trestního stíhání bylo před skončením vyšetřování dle ustanovení § 166/1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ("trestní řád"), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), stěžovateli umožněno prostudovat spis v určených termínech v celkové délce 24 dnů, z níž stěžovatel využil 11 dní a následně požádal o prodloužení lhůty k prostudování zbytku spisu. Tuto svou žádost stěžovatel odůvodnil tím, že spisový materiál je značně obsáhlý, stěžovatel má řadu pracovních povinností po celém území České republiky, musel absolvovat několik lékařských vyšetření a jeho trvalé bydliště se nachází ve vzdálenosti cca 3 hodin jízdy motorovým vozidlem od místa uložení spisu, proto ve stanovené době celý spis prostudovat nestihl. Policejní orgán této žádosti nevyhověl, o čemž stěžovatele vyrozuměl svým v záhlaví prvým v pořadí uvedeným rozhodnutím. Tento svůj postup odůvodnil tím, že doba k prostudování spisu v celkové délce 24 dní je dostatečná a stěžovatel ji nevyužil ani z poloviny. 3. Stěžovatel zaslal policejnímu orgánu následně novou žádost, v níž zopakoval požadavek na poskytnutí další možnosti prostudovat spis, vytkl policejnímu orgánu, že jej nepoučil o právu navrhnout doplnění dokazování a uvedl, že si přeje využít svého práva dle ustanovení § 33 odst. 1 trestního řádu a k věci vypovídat. Policejní orgán této žádosti nevyhověl svým v pořadí druhým v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stran poskytnutí delší doby k prostudování spisu odkázal na svou původní argumentaci a setrval na svém závěru, že poskytnutá doba byla dostatečná. Ohledně námitky nedostatečného poučení odkázal na skutečnost, že toto poučení je součástí záznamu o prostudování trestního spisu, jejž stěžovatel celkem jedenáctkrát podepsal, přičemž mu byl obsah dokumentu, který podepisuje, znám. 4. Co se týče návrhu na výslech obviněného, policejní orgán uvedl, že stěžovateli již byla dána možnost v rámci jeho výslechu po zahájení trestního stíhání, které nevyužil, ačkoliv nevyloučil, že by k věci mohl vypovídat později, a že o další předvolání stěžovatele k výslechu požádal jeho obhájce Mgr. Lonk po skončení výslechu svědka M. 3. 5. 2016, načež policejní orgán stěžovatele předvolal na den 30. 5. 2016, aby dne 25. 5. 2016 Mgr. Lonk telefonicky policejnímu orgánu sdělil, že stěžovatel není ještě připraven a že spolu nestihli postup stěžovatele konzultovat. Policejní orgán proto znovu stěžovatele již nepředvolával a napadené vyrozumění zakončil tím, že stěžovatel bude moci svých práv plně využít v řízení před soudem. 5. Stěžovatel nebyl spokojen s vypořádáním se policejního orgánu s oběma jeho shora uvedenými žádostmi, proto podal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen vrchní státní zastupitelství), který byl příslušný k dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, žádost o přezkum postupu policejního orgánu dle ustanovení § 157a odst. 1 trestního řádu. V něm zopakoval svou výše nastíněnou argumentaci a nově uvedl, že Mgr. Lonk o předvolání stěžovatele nežádal a že policejní orgán v závěru svého druhého napadeného vyrozumění předjímá jako jediný možný vývoj trestního stíhání vedeného proti stěžovateli podání obžaloby. Vrchní státní zastupitelství přezkoumalo na základě žádosti stěžovatele postup policejního orgánu a neshledalo v něm žádného pochybení, což stěžovateli sdělilo svým v záhlaví specifikovaným vyrozuměním. V odůvodnění státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2181/16, jímž argumentoval na podporu závěru, že při posouzení adekvátnosti doby k prostudování spisu nelze vycházet jen z objemnosti spisového materiálu, ale i z dalších hledisek (např. strategie obhajoby, rozsahu využití poskytnuté doby, předchozí znalosti obsahu spisu obhajobou atd.), přičemž doba poskytnutá stěžovateli byla ve světle všech těchto kritérií přiměřená. 6. Státní zástupce rovněž uzavřel, že žádosti stěžovatele o předvolání k výslechu neměl policejní orgán povinnost vyhovět, neboť bez ohledu na to, zda stěžovatel již dříve o své předvolání žádal či nikoliv, mu byly poskytnuty dvě možnosti ve věci vypovídat, z nichž ani jednu nevyužil. Stěžovateli navíc nic nebránilo a ani nebrání, aby policejnímu orgánu zaslal své písemné stanovisko. Připustil, že policejní orgán pochybil, když předjímal podání obžaloby, neshledal však toto pochybení natolik významným, aby na ně musel reagovat. 7. Stěžovatel se s tímto výsledkem nespokojil, a proto podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu dle ustanovení § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. V něm opětovně uvedl svou předchozí argumentaci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po výkonu dohledu sdělil stěžovateli svým v záhlaví specifikovaným vyrozuměním, že ve věci neshledal žádné pochybení. Plně se ztotožnil s předchozím odůvodněním Vrchního státního zastupitelství a rozvedl je v tom směru, že v odkazovaném usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2181/16 Ústavní soud shledal za přiměřenou dobu k prostudování spisu v délce 20 dní, přičemž spis v tehdejším případě čítal cca 130.000 stran bez příloh, a v nynějším případě bylo stěžovateli studium spisu o délce cca 3.400 stran umožněno v celkové délce 24 dní. Poukázal rovněž na to, že stěžovatel ve svém podnětu k výkonu dohledu připustil, že disponuje elektronickou kopií celého spisového materiálu a uvedl-li k tomu stěžovatel, že nevládne počítačovou technikou a navíc si chtěl ověřit, zda koresponduje číslování stránek atd., mohl se s obsahem elektronické kopie seznámit s asistencí svých obhájců či třetích osob. K úkonům, k nimž stěžovatel potřeboval faktický přístup ke spisu, byla poskytnutá doba nepochybně k těmto ověřovacím úkonům, ať už by je učinil stěžovatel sám či s pomocí jiné osoby, dostatečná. 8. Ohledně námitky neumožnění stěžovateli k věci vypovídat pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl nad rámec argumentace policejního orgánu a Vrchního státního zastupitelství ještě to, že funkce přípravného řízení je odlišná od funkce řízení před soudem, a to zejména po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., jejímž hlavním účelem bylo posílit řízení před soudem na úkor řízení přípravného. Provádění důkazů v přípravném řízení je tak oproti řízení před soudem omezeno, nadto se v něm neuplatní některé základní zásady typické naopak pro řízení před soudem. V daném případě tak bylo v pořádku, dbaly-li orgány činné v trestním řízení o naplnění zejména zásady rychlosti, která se uplatní ve všech stadiích trestního řízení. III. Argumentace stěžovatele 9. Argumentace stěžovatele je koherentní s jeho po