IV.ÚS 835/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 835/22 ze dne 10. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jiřiny Kmínkové, zastoupené JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou, sídlem Hlavní třída 1023/55, Ostrava, proti výrokům II, III a IV usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2022 č. j. 21 Cdo 3466/2021-453 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2021 č. j. 71 Co 359/2017-400, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Jaromíra Kleina a obchodní společnosti Ostravská aukční síň s. r. o., sídlem Průběžná 6178/2, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k "nepřípustnému zásahu" do jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že jimi bylo porušeno její právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 54 C 288/2013 se podává, že tento soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2017 č. j. 54 C 288/2013-231 zamítl stěžovatelčinu žalobu, aby vedlejším účastníkům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně ve prospěch konkursní podstaty stěžovatelky částku 900 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení 132 858 Kč (výrok II) a vedlejší účastnici 103 334 Kč (výrok III). Uvedená částka měla představovat škodu, která vznikla na konkursní podstatě stěžovatelky tím, že vedlejší účastník (jako soudní znalec) podhodnotil cenu nemovitých věcí ve stěžovatelčině vlastnictví, a vedlejší účastnice, která organizovala jejich dražbu, vadné závěry znaleckého posudku převzala. Okresní soud ale přisvědčil námitce vedlejších účastníků, že uvedená pohledávka byla promlčena, když dvouletá promlčení doba (§ 106 odst. 1 občanského zákoníku) počala běžet již v roce 2008, což se stěžovatelka z obsahu znaleckých posudků vypracovaných vedlejším účastníkem dozvěděla, a uplynula tak nejpozději dne 31. 12. 2010 (resp. již dne 20. 11. 2008, neboť potřebné informace k podání žaloby stěžovatelka měla nejpozději k tomuto dni jako ke dni konání poslední dražby), přičemž žaloba byla podána až dne 18. 1. 2011. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 3. 2019 č. j. 71 Co 359/2017-288 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I), a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení (výrok II). Rovněž podle krajského soudu došlo k promlčení pohledávky, neboť podle jeho názoru promlčecí doba začala běžet, když stěžovatelce bylo prostřednictvím její právní zástupkyně doručeno oznámení o doplacení nejvyššího podání, tj. dne 20. 10. 2008. 4. Obě výše uvedená rozhodnutí stěžovatelka napadla dovoláním. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2020 č. j. 21 Cdo 2598/2019-365 řízení o dovolání proti rozsudku okresního soudu zastavil, dovolání proti výrokům rozsudku krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, odmítl, odmítl i dovolání proti výroku I rozsudku krajského soudu co do částky 520 000 Kč s příslušenstvím, co do částky 380 000 Kč s příslušenstvím rozsudek krajského soudu ve výroku I zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Kasační rozhodnutí (týkající se jen nemovité věci v P.) Nejvyšší soud odůvodnil tak, že pro správné stanovení počátku běhu promlčecí doby nepostačuje pouze vědomost poškozeného o vzniklé škodě, ale i o osobě toho, kdo za škodu odpovídá. Tvrdí-li stěžovatelka, že škoda jí byla způsobena vadným znaleckým posudkem, resp. vadným postupem dražebníka, který převzal údaje z takového posudku, pak o tom, že škoda je způsobena tímto posudkem (a postupem dražebníka), a potažmo o tom, že ti za škodu odpovídají, se poškozený dozví, až se s takovým posudkem seznámí. Přitom okresní soud konstatoval, že o jeho obsahu stěžovatelka věděla "někdy nejpozději v roce 2008", šlo však o skutkový závěr mezi účastníky sporný, neboť tuto skutečnost stěžovatelka popřela a vedlejší účastnice to podpořila i sdělením, že posudek doručuje pouze správci konkursní podstaty "jako zástupci vlastníka", přičemž odvolací soud k tomu žádné stanovisko nezaujal. 5. Napadeným rozsudkem krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. ve výroku I co do částky 380 000 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výroku II a III potvrdil a rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit každému z vedlejších účastníků náklady odvolacího řízení v částce 41 769 Kč. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka znala obsah znaleckých posudků obou dražených nemovitých věcí (tj. i v P.) již od roku 2006, neboť od té doby jej připomínkovala a telefonicky vedlejšího účastníka kontaktovala, osobně se zúčastnila schůzky se správcem konkursní podstaty v srpnu roku 2008, kde vznášela připomínky k ocenění, přičemž věděla, že stejné vady jejich se objevily i v dražební vyhlášce, a proto proti ní vznesla námitky adresované vedlejší účastnici. O seznámení s posudkem svědčí i to, jak podrobně vady popsala. Krajský soud v této souvislosti poukázal na stěžovatelčino tvrzení na počátku soudního řízení, přičemž jeho změnu označil za účelovou, jakož i na to, že stěžovatelka sledovala průběh konkursního řízení a měla informace i o probíhající dražbě, k čemuž dodal, že stěžovatelčino tvrzení o tom, že jí znalecký posudek nebyl zaslán, neznamená, že by se s jeho obsahem neseznámila. 6. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolací řízení, byl-li jeho předmětem rozsudek okresního soudu, zastavil, dovolání proti rozsudku krajského soudu podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl s tím, že stěžovatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.), resp. že přípustnost dovolání nemůže s ohledem na § 241a odst. 1 o. s. ř. založit jí vznesená námitka nesprávného zjištění skutkového stavu či vady řízení a že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a dále stěžovatelce uložil zaplatit každému z vedlejších účastníků náklady dovolacího řízení ve výši 12 463 Kč. II. Stěžovatelčina argumentace 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že soudy zjistily skutkový stav věci neúplně, neboť neprovedly jí navržené důkazy. Vedle toho na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudily. V řízení také došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Popírá, že by se seznámila s posudky vedlejšího účastníka v roce 2008, že by s ním nebo se správcem konkursní podstaty spolupracovala, naopak s ní tento správce nekomunikoval ani v roce 2006, ani 2008, a tvrdí, že ona jejich obsah neznala v roce 2006 a nezná dosud. Měla k dispozici jen dražební vyhlášku, kterou jí předal pracovník vedlejší účastnice dne 10. 5. 2006. V tomto roce požádala vedlejšího účastníka o kopii znaleckých posudků (k draženým nemovitostem), ten ji odkázal na správce konkursní podstaty, který jí ale tyto posudky nepředal. Od této dražby bylo upuštěno. 8. Dále stěžovatelka uvádí, že na schůzce dne 8. 8. 2008 se správcem konkursní podstaty požadovala znalecké posudky. Ten jí (údajně) sdělil, že ví o tom, že v dražební vyhlášce jsou uvedeny, jde-li o nemovitou věc v P., nepravdivé údaje, a že nechá vypracovat nové znalecké posudky a předá jí je. Žádné nové posudky však neobdržela. O připravované dražbě, která se měla konat dne 2. 10. 2008, ani o znaleckých posudcích nevěděla. O tom svědčí i skutečnost, že v jiném soudním řízení (vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 525/2009) požadoval její manžel dne 17. 9. 2010 po vedlejším účastníkovi zaslání posudků, čemuž předcházela žádost ze dne 26. 7. 2010 se stejným předmětem podaná Finančnímu úřadu Krnov. Krajský soud se s touto zásadní otázkou nevypořádal, resp. tento zásadní rozpor neodstranil, a to zejména z důvodu, že odmítl provést dokazování příslušnými listinami. 9. Stěžovatelka odmítá, že by její pohledávka byla promlčena, a tvrdí, že dne 20. 10. 2008 jí bylo doručeno oznámení správce konkursní podstaty o tom, že nemovitá věc v P. byla vydražena, že cena byla vydražitelem uhrazena, a proto mu ji předal dne 14. 10. 2008. A i když ji informoval o doplacení ceny, která byla dosažena vydražením, neuvedl, jaká