IV.ÚS 844/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 844/23 ze dne 26. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Janem Drozdem, advokátem, sídlem Potoky 552, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2022 č. j. 3 Tdo 717/2022-1282, usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. prosince 2021 č. j. 6 To 234/2021-1216 a ze dne 5. května 2022 č. j. 6 To 105/2021-1261, rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. června 2021 č. j. 18 T 66/2018-1153 a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. února 2022 č. j. 18 T 66/2018-1238, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho práva dle čl. 6 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 6. 2021 č. j. 18 T 66/2018 uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 trestního zákoníku, jehož se dopustil společně s J. Š., když přechovávali za účelem dalšího prodeje sloní kly a ty současně po vzájemné dohodě nabízeli k prodeji. Stěžovatel takto přechovával dva sloní kly v prostorách obchodní společnosti X v L. a J. Š. přechovával za účelem dalšího prodeje po předchozí dohodě další dva sloní kly na adrese v U., které současně nabízel k prodeji na inzertních portálech www.bazos.cz, www.bazos.sk a www.aukro.cz. Za uvedené jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok, zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci, sloních klů. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu pro obžalovaného J. Š. 3. Stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu odvoláním, jež Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 9. 12. 2021 č. j. 6 To 234/2021-1216 jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu zamítl. 4. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu dovoláním, jež bylo jako zjevně neopodstatněné Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto. 5. Okresní soud rozhodl napadeným usnesením ze dne 9. 2. 2022 č. j. 18 T 66/2018-1238, že stěžovateli se podle § 80 odst. 1 věty první trestního řádu vracejí věci, a to sošky a zpracované výrobky ze slonoviny, které byly zajištěny v průběhu trestního řízení vedeného proti stěžovateli ve věci 18 T 66/2018, neboť řízení bylo pravomocně skončeno a předmětné věci již nejsou potřebné pro další řízení, přičemž nebylo rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání věci, tudíž bylo nutno vydat je osobě, které byly odňaty. 6. Na základě stížnosti státního zástupce krajský soud napadeným usnesením ze dne 5. 5. 2022 č. j. 6 To 105/2022-1261 podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu usnesení okresního soudu zrušil a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Krajský soud uvedl, že okresní soud v případě pochybností o prokázání původu exemplářů odsouzeným musí postupovat podle § 81b odst. 2 trestního řádu, "v opačném případě musí odůvodnit, čím jsou takové pochybnosti o legálním prokázání původu exemplářů již dostatečně vyvráceny a je dána možnost rozhodnutí o jejich vrácení oprávněné osobě". II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že v jeho věci šlo o tzv. policejní provokaci od zaměstnanců Generálního ředitelství cel a České inspekce životního prostředí, neboť zaměstnanci těchto orgánů [ve spolupráci s Policií České republiky (dále jen "policie")] sami iniciovali schůzku se stěžovatelem, která se konala dne 9. 8. 2016, tj. v den, kdy došlo k zásahu v obchodní společnosti X. Zaměstnankyně České inspekce životního prostředí J. K. se vydávala za zájemkyni o koupi předmětných sloních klů, ve skutečnosti však byla konzultantkou policie, a tudíž součástí vyšetřujícího orgánu. V důsledku této provokace došlo k nabídce klů, což bylo následně stěžovateli kladeno za vinu. Stěžovatel dovozuje, že nebýt iniciace J. K., k jednání o prodeji by nikdy nedošlo. Stěžovatel dodává, že v případě klů a sošek šlo o exempláře staré nejméně 50 let, které byly pořízeny na světově uznávaných a renomovaných aukčních portálech a v aukčních domech ve Francouzské republice. 8. Stěžovatel považuje všechny důkazy vzešlé ze shora popsané policejní provokace, tj. prohlídky jiných prostor a domovní prohlídky, za nezákonně získané a v řízení před soudy procesně nepoužitelné. Stěžovatel nepovažuje za dostatečně odůvodněné závěry uvedené v příkazu k prohlídce jiných prostor obchodní společnosti X, kde nebylo zdůvodněno, že jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. K tomu stěžovatel předkládá judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), zejména rozhodnutí ve věci Bannikova proti Rusku (stížnost č. 18757/06) či rozhodnutí Teixeira de Castro proti Portugalsku (stížnost č. 25829/94), z nichž vyplývá, že aktivita policie, která není omezena na čistě pasivní sledování, ale iniciuje spáchání trestného činu, je zapovězena a zakládá porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na judikaturu ESLP pak navazuje i judikatura Ústavního soudu, např. nálezy ze dne 25. 6. 2003 sp. zn. II. ÚS 710/01 (N 100/30 SbNU 437) a ze dne 22. 6. 2000 sp. zn. III. ÚS 597/99 (N 97/18 SbNU 345). 9. Stěžovatel dále uvádí, že § 299 odst. 2 trestního zákoníku je normou s blanketní dispozicí, neboť podmiňuje trestní odpovědnost porušením jiného právního předpisu. Ve věci stěžovatele jde o § 24 odst. 1 a 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že za závadové jednání je považováno přechovávání (držba) čtyř kusů sloních klů a jejich nabízení na webových portálech. Z § 24 odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy však plyne, že podmínkou porušení tohoto ustanovení je nerespektování výzvy České inspekce životního prostředí nebo celního úřadu k prokázání původu. Ve věci stěžovatele však k naplnění této podmínky nedošlo, neboť nikdy nebyl ani vyzván, aby prokázal původ předmětných exemplářů. Soudy předpis trestního práva hmotného vyložily extenzivně, neboť z jeho textu vyvozují něco, co v něm není uvedeno a nevyplývá z něj. Nenaplněním hmotněprávních podmínek trestného činu došlo k porušení čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy. 10. Soudy dále podle náhledu stěžovatele porušily i zásadu subsidiarity trestní represe, neboť stíhání stěžovatele přírodě nijak nepomohlo. Stěžovatel zdůrazňuje, že je nutno rozlišovat situaci, kdy slonovina pochází ze zvířat zabitých před účinností ochranných mechanismů, tj. Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (č. 572/1992 Sb.), která byla sjednána dne 3. 3. 1973 (v platnost vstoupila dnem 1. 7. 1975), přičemž slon africký byl do její přílohy přidán roku 1989. 11. Stěžovatel taktéž namítá, že mu nebylo doručeno usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli vrací sošky ze slonoviny, které nebyly předmětem výroku o vině napadeného rozsudku okresního soudu. Stěžovateli taktéž nebyla doručena ani stížnost státního zástupce proti uvedenému rozhodnutí. Doručeno stěžovateli bylo až usnesení krajského soudu, které zrušilo napadené usnesení okresního soudu. Stěžovatel spatřuje v tomto postupu porušení svého ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s obsahem usnesení okresního soudu a právo vyjádřit se k opravnému prostředku státního zástupce. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022 č. j. 3 Tdo 717/2022-1282, usnesení krajského soudu ze dne 9. 12. 2021 č. j. 6 To 234/2021-1216 a rozsudku okresního soudu ze dne 28. 6. 2021 č. j. 18 T 66/2018-1153 byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny