IV.ÚS 848/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 848/24 ze dne 10. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele N. B. W., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Dítětem LL.M., advokátem, sídlem Horní náměstí 12/19, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2024 č. j. 2 To 11/2024-8815 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. prosince 2023 č. j. 81 T 4/2023-8541, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí. 2. Tvrdí, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. 3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 4. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") dle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) rozhodl, že stěžovatel se ponechává ve vazbě, neboť vazební důvody podle § 67 písm. a), c) trestního řádu trvají i nadále. 5. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu zamítnuta jako nedůvodná. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel uvádí, že je polské národnosti a dostatečně neovládá český jazyk, což však není v trestním řízení plně respektováno. Dle § 196 odst. 5 trestního řádu musí být opis obžaloby doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm. Obžaloba se k soudu předkládá současně s překladem (Šámal, P., Trestní řád, Komentář, 7. vydání, 2013). Překlad obžaloby mu však byl doručen nejprve jen ve zkrácené podobě a teprve až několik dní před konáním prvního hlavního líčení byl doručen (po urgencích stěžovatele) v plném znění. Státní zástupce původní částečný překlad odůvodňoval skutečností, že ve zbytku se obžaloba stěžovatele netýká, nicméně stěžovatel upozorňuje, že nebyly přeloženy body obžaloby 127, 128, 138, 140, 155 a 160, ač se týkají skutků přisuzovaných stěžovateli (viz zejména str. 2 až 4 obžaloby). Kromě toho stěžovatel považuje za potřebné, jak již žádal v přípravném řízení policejní orgán a v řízení před soudem soud, aby mu byly přeloženy klíčové důkazy, zejména protokoly o výsleších svědků a spoluobviněných a o sledování osob a věcí a vyhodnocení odposlechu a záznamu telefonního provozu. Tyto jeho žádosti nechává soud bez reakce. 7. Dle jeho názoru by se vzhledem k výše popsaným pochybením nemělo hlavní líčení vůbec konat, přičemž s ohledem na nedoručení řádného překladu obžaloby spolu s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm vlastně ani nedošlo k řádnému ukončení přípravného řízení, a v návaznosti na to by měl být z vazby propuštěn, neboť došlo k překročení lhůt zakotvených v § 72a odst. 1 a 2 trestního řádu, po které může vazba v přípravném řízení trvat. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu správnosti použití běžného zákona a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje zásadu sebeomezení, která při posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, jsou-li závěry soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo není-li rozhodnutí odůvodněno (např. usnesení ze dne 13. 5. 2005 sp. zn. IV. ÚS 161/04). 10. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví (čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Vazbě, jakožto legitimní ústavní výjimce z obecného pravidla nepřípustnosti zásahu do osobní svobody jednotlivce (čl. 8 odst. 5 Listiny), však je v judikatuře Ústavního soudu věnována mimořádná pozornost. Vazba představuje významný zásah do života obviněného, neboť jej izoluje od rodinného a sociálního prostředí a nezřídka jej stigmatizuje, což má pro něj závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, spočívající v pozbytí možnosti pracovat a tím i zdroje příjmů. Výjimečnost tohoto zajišťujícího institutu je dána především tím, že zbavuje svobody a vystavuje popsaným negativním dopadům osobu presumovaně nevinnou před definitivním vyslovením její viny [srov. nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08 (N 139/50 SbNU 235)]. 11. Z čl. 36 Listiny a z čl. 6 Úmluvy vyplývá, že rozhodnutí soudu, na jehož základě došlo ke zbavení osobní svobody, musí být náležitě odůvodněno, což znamená, že z něj musí být seznatelné důvody, pro které soud považoval za splněné uvedené ústavněprávní požadavky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 (N 6/72 SbNU 83), ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1834/10 (N 231/59 SbNU 357)]. Argumenty použité soudy k odůvodnění existence reálného rizika, či důvodné obavy, musí mít jasnou vazbu k danému riziku. Jen tak je možné ověřit, zda byly dodrženy uvedené ústavněprávní požadavky. Výklad podústavních norem přitom nesmí být svévolný či nerozumný, nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů [např. nálezy ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1796/11 (N 178/63 SbNU 69), ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17) nebo ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2654/10 (N 94/61 SbNU 453)]. 12. Skutečnost, že obecný soud vyslovil závěr, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat, u tzv. vazby koluzní že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a v případě tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu. 13. V posuzované věci Ústavní soud shledává, že stěžovatelova argumentace obsažená v ústavní stížnosti se převážně míjí s podstatou rozhodnutí, která jí napadá. Stěžovatel nezpochybňuje důvodnost vedení trestního řízení, ani existenci vazebních důvodů, či nemožnost dosáhnout účelu vazby jinak. Namísto toho zpochybňuje řádné doručení obžaloby před konáním hlavního líčení a požaduje překlad některých protokolů o prováděných důkazech. V řízení o ústavní stížnosti směřující proti vazebním rozhodnutím je však na místě posuzovat toliko ta případná pochybení, která by měla vliv na posuzování důvodnosti vazby. Stěžovatel přitom ani nenamítá, že by případ