IV.ÚS 852/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 852/15 ze dne 11. 6. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Vodičky, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 1. 2015, č. j. VZV 23/2014-277, a proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Odbor daní, ze dne 8. 10. 2014, č. j. OKFK-3459-40/TČ-2014-251202-C, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení jeho ústavně zaručeného základního práva podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Napadeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze byla zamítnuta stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Odbor daní, kterým bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), rozhodnuto o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro skutek popsaný ve výrokové části usnesení a právně kvalifikovaný jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen "trestní zákoník"), spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (dále jen "usnesení o zahájení trestního stíhání"). Trestněprávní jednání stěžovatele a ostatních obviněných mělo (v souhrnu řečeno) spočívat ve fiktivním deklarování dodání tabákových výrobků - cigaret z České republiky do jiných členských států Evropské unie, a to po předchozí vzájemné dohodě obviněných za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2011 až srpen 2014. V ústavní stížnosti je argumentováno nedostatečností popisu skutku a odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu ke stěžovateli. Stěžovatel však především namítá, že jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nebyla řádně přezkoumána, neboť státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze se v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádala řádně téměř s žádnou z třiceti námitek stěžovatele, obsažených v jeho stížnosti. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že napadené usnesení vrchního státního zastupitelství je odůvodněno jen obecnými frázemi a zcela nekonkrétně, neboť je v něm pouze opakováno usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle stěžovatele tak nebyla jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vrchním státním zastupitelstvím řádně přezkoumána. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti napadenému usnesení vrchního státního zastupitelství podal dne 17. 3. 2015 u Vrchního státního zastupitelství v Praze podnět k dohledu ve smyslu § 12e odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Obsahem tohoto podnětu je žádost stěžovatele o přezkum nesprávnosti postupu dozorové státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze při rozhodování o stížnosti proti napadenému usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle stěžovatele i přes to, že o podnětu k dohledu nebylo v období do podání ústavní stížnosti rozhodnuto, nelze jeho ústavní stížnost posoudit jako předčasnou, neboť pro vyřízení podnětu k dohledu nejsou stanoveny lhůty a stěžovatel by se nepodáním ústavní stížnosti vystavil riziku marného uplynutí lhůty k jejímu podání. II. Formální předpoklady projednání návrhu Ještě dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení, tedy zda ústavní stížnost vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na takový návrh kladeným. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti napadenému usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze dne 17. 3. 2015 podal podnět k dohledu ve smyslu § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství, na jehož posouzení stěžovatel doposud čeká, přičemž tvrdí, že o vyřízení jeho podnětu neprodleně Ústavní soud vyrozumí, k čemuž doposud nedošlo. Ústavní soud se proto nejprve musel zabývat otázkou, zda ústavní stížnost není s ohledem na stěžovatelem podaný podnět podána předčasně. Judikatura Ústavního soudu k přípustnosti ústavních stížností na postup orgánů činných v trestním řízení nebyla v minulosti zcela ustálená. V předchozí judikatuře Ústavní soud standardně akceptoval ke kvazimeritornímu přezkumu (stížnosti neodmítal soudce zpravodaj jako nepřípustné) ústavní stížnosti napadající usnesení státního zástupce o zamítnutí stížnosti podané proti usnesení o zahájení trestního stíhání (např. usnesení ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 2742/14). Jindy v souvislosti s případy osob, které brojí proti odložení jejich trestního oznámení, Ústavní soud akceptoval jako ve lhůtě podané ústavní stížnosti proti výkonu dohledu nejbližšího nadřízeného státního zastupitelství, které je ještě oprávněno posuzovat meritorně rozhodnutí nižšího státního zastupitelství (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2343/14 ze dne 30. 7. 2014). Na pozadí případu ústavní stížnosti směřující proti odložení trestního oznámení se Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, věnoval otázce nutnosti vyčerpání žádosti o výkon dohledu před podáním ústavní stížnosti. V citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že "podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, je nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je nejblíže nižší státní zastupitelství povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Toto nadřízené státní zastupitelství je oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení. Podle § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení podání vyrozumět toho, kdo je učinil, nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím. Podle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného v nálezu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, je proto žádost o výkon dohledu prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být i podatel vyrozuměn. V citovaném nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že "žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů bude Ústavní soud v budoucnu ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které budou namítat, že vyšetřování bylo nedostatečné, tam kde nebyla podána žádost o dohled nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, považovat za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje." V nyní posuzované věci stěžovatel proti usnesení státního zástupce, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, sice podal žádost o výkon dohledu, ústavní stížnost však podal ještě před jejím vyřízením. Ve světle shora uvedených závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, by tak byla ústavní stížnost hodnocena jako "předčasná". Ústavní soud však musí