IV.ÚS 852/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 852/17 ze dne 5. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti D. V., zastoupené JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2016 č. j. 8 Tdo 1156/2016-40, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2016 č. j. 7 To 349/2015-609 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. října 2015 č. j. 6 T 54/2015-483, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. března 2017, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 a 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 21. října 2015 č. j. 6 T 54/2015-483 byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost EUROPE Cargo Trans s.r.o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Podle skutkových zjištění okresního soudu se měla stěžovatelka dopustit trestného jednání ve stručnosti tím, že v přesně nezjištěné době, nejdříve od počátku měsíce listopadu 2013 nejpozději do poloviny měsíce ledna 2014, ve Frýdku-Místku a Praze, jakožto jednatelka obchodní společnosti VEMITRANS LG s.r.o., zejména telefonicky požadovala po společnicích společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. zaplacení faktur na celkovou částku 64 493 EUR za služby, které společnost VEMITRANS LG s.r.o. poskytla společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. v roce 2013. Stěžovatelka tak měla činit mj. pod pohrůžkou, že pokud nedojde k zaplacení uvedených faktur, bude na společnost EUROPE Cargo Trans s.r.o. podán insolvenční návrh. Věděla přitom, že tato společnost se plnění svých závazků nevyhýbá a jejich plnění řešila či hodlá řešit formou úhrad do soudní úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 9 z důvodu obavy o vyvádění finančních prostředků ze společnosti VEMITRANS LG s.r.o., nacházející se tou dobou v insolvenčním řízení, do společnosti VEMITRANS s.r.o., v níž byla stěžovatelka rovněž jednatelkou, a z toho vyplývající obavy o následnou povinnost tyto faktury opětovně zaplatit k rukám insolvenčního správce společnosti VEMITRANS LG s.r.o. 4. Stěžovatelka si musela být vědoma toho, že podáním nedůvodného návrhu na zahájení insolvenčního řízení může dojít ke značnému narušení podnikatelské činnosti společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. a k ohrožení její pověsti u obchodních partnerů, což může vést k trvalým nepříznivým následkům pro tuto společnost. Přesto dne 10. prosince 2013 podepsala insolvenční návrh za společnost VEMITRANS LG s.r.o. a podala jej Krajskému soudu v Ostravě. V insolvenčním návrhu bylo uvedeno, že kromě nezaplacení faktur na částku 64 493 EUR společnost EUROPE Cargo Trans s.r.o. nezaplatila také čtyři další faktury v celkové částce 9 690 EUR, ačkoliv lhůta splatnosti těchto faktur již uplynula a všechny byly uhrazeny nejpozději dne 28. ledna 2013, tedy výrazně dříve než k podání insolvenčního návrhu došlo. Dále v něm bylo uvedeno, že nesplacené splatné pohledávky ve výši 12 039 EUR a 26 500 Kč má vůči společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. také společnost VELTRANS s.r.o., jejíž jednatelkou byla stěžovatelka v dřívější době. Ta přitom musela vědět, že tyto pohledávky postoupila společnosti VELTRANS s.r.o. společnost VEMITRANS LG s.r.o. dne 13. listopadu 2013. V důsledku zahájení insolvenčního řízení, jež bylo oznámeno vyhláškou Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2013 sp. zn. KSOS 38 INS 35635/2013, někteří obchodní partneři skutečně přerušili spolupráci se společností EUROPE Cargo Trans s.r.o. Zároveň došlo ke zhoršení podmínek, za nichž jí byly poskytovány bankovní služby, v důsledku čehož společnosti vznikly majetkové škody. Usnesením uvedeného soudu ze dne 10. října 2014 č. j. KSOS 38 INS 35635/2013-A-40, které nabylo právní moci dne 28. října 2014, bylo nakonec rozhodnuto o zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť ve věci nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. 5. Nátlak na zaplacení finančních prostředků měla stěžovatelka doprovázet telefonáty zejména Kateřině Juřicové, v nichž sdělovala, že řidiči si za ní přijdou pro peníze, jelikož znají její adresu, že jí zpříjemní Vánoce, že všichni vědí, kdo neplatí a kde si mají pro peníze přijít, a upozorňovala také na skutečnost, že určitě všichni mají děti, na kterých jim záleží. Dále sdělovala, že si zjistila adresu otce Kateřiny Juřicové a že pokud nedojde k úhradě faktur, tak na Kateřinu Juřicovou podá trestní oznámení, a že pohledávky dává k vymožení drsné vymáhací firmě, která se s ničím nemazlí. Počátkem ledna 2014 pak kancelář společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. ve Frýdku-Místku za přítomnosti Šárky Kurečkové, Radmily Galiové a další osoby navštívila nejméně jedna osoba, která se prokázala plnou mocí k vymožení pohledávky a dožadovala se zaplacení finančních prostředků. Toto jednání stěžovatelky pociťovala v konečném důsledku zejména Kateřina Juřicová jako vyhrůžky, které v ní vyvolaly obavy a měly negativní vliv na její zdravotní stav. 6. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání stěžovatelka i poškozená společnost EUROPE Cargo Trans s.r.o. Stěžovatelka napadla výroky o vině a trestu, poškozená výrok o náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 1. března 2016 č. j. 7 To 349/2015-609 byla obě odvolání zamítnuta. Dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2016 č. j. 8 Tdo 1156/2016-40 jako zjevně neopodstatněné. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka postupu obecných soudů vytýká, že neprovedly jí navrhované důkazy, bez nichž nebylo možné bez důvodných pochybností stabilizovat skutkový děj, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku okresního soudu. Jde o výslechy svědků Ing. Petra Kulana za účelem objektivního zjištění okolností jeho návštěvy v kanceláři poškozené společnosti, dále JUDr. Břetislava Komana, insolvenčního správce společnosti VEMITRANS LG s.r.o., za účelem zejména získání informací o pohledávkách této společnosti, a nakonec Mgr. Jana Parmy, který jednal za společnost RALU, s.r.o. (zapsanou v obchodním rejstříku Slovenské republiky), a měl společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. poslat e-mail, v němž doporučuje úhradu jejích závazků do soudních úschov. Společnost RALU, s.r.o., byla navrhovatelkou v insolvenčním řízením vedeném proti společnosti VEMITRANS LG s.r.o. Dále stěžovatelka navrhovala provést důkaz spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 Sv 2/2014 k řízení o soudní úschově. Kromě toho měl být proveden výslech dalšího svědka, jenž se měl podílet na již zmíněném vymáhání pohledávek, zvukový záznam o volání svědkyně Jany Vokálové na Policii České republiky v souvislosti s výše uvedenou návštěvou v kanceláři poškozené společnosti a důkaz týkající se ukončení licence pro společnost VEMITRANS LG s.r.o. V neposlední řadě měl být hodnocen obsah insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 38 INS 35635/2013, který byl pouze formálně proveden jako důkaz. 8. V další části své argumentace stěžovatelka namítá, že nemohla být naplněna skutková podstata přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. V jejím jednání totiž zcela absentuje jak objektivní, tak subjektivní stránka trestného činu. V intencích zásady ultima ratio měla být celá záležitost řešena nikoliv na poli trestního práva, nýbrž práva civilního. Stěžovatelka podotýká, že insolvenční návrh je legálním institutem, přičemž nesouhlasí s tím, že by byl vůči společnosti EUROPE Cargo Trans s.r.o. podán nedůvodně nebo šikanózně. Faktury, o které se insolvenční návrh opíral, doposud nebyly uhrazeny a v účetních dokladech společnosti VEMITRANS LG s.r.o. stále figurují jako neuhrazené. Účelové mělo být naopak insolvenční řízení proti společnosti VEMITRANS LG s.r.o. Stěžovatelka měla od počátku vyvíjet maximální snahu o vyřešení nastalé situace, její komunikace s pracovníky společnos