IV.ÚS 855/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 855/23 ze dne 3. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele A. L., zastoupeného Mgr. Martinou Grochovou, MSt, Ph.D., advokátkou, sídlem Šemberova 71/6, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2023 č. j. 15 Co 26/2023-114 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2023 č. j. 22 Nc 30/2022-27, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a A. L., zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, sídlem Bašty 416/8, Brno, a nezletilých M. L., A. L. a Š. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); domáhá se též konstatování porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 22 Nc 30/2022 se podává, že napadeným usnesením městský soud zamítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření, kterým by byli nezletilí vedlejší účastníci svěřeni do střídavé péče rodičů (stěžovatele a první vedlejší účastnice) se střídáním po týdnu, vždy v pátek v 18:00 hodin. Městský soud dospěl k tomu, že na základě dosud provedeného dokazování a listinných důkazů, které byly obsahem spisu, nebylo možno shledat naléhavý právní zájem na vydání předběžného opatření, neboť nebylo prokázáno, že dochází k takovému ohrožení poměrů nezletilých, pro které by bylo nutné předběžné opatření vydat. V dalším období, než bude rozhodováno ve věci samé, bude zapotřebí provést šetření orgánem sociálně-právní ochrany dětí ohledně spolupráce rodičů a zajišťování péče o nezletilé, neboť to nebylo stěžovatelem doloženo. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu potvrdil. Předně uvedl, že skutečnost, že spolu rodiče nežijí a že matka podala návrh na rozvod manželství a odešla s dětmi ze společné domácnosti, sama o sobě nemusí být důvodem k nařízení předběžného opatření; jiné skutečnosti, které by odůvodňovaly jeho nařízení, ve věci nebyly osvědčeny. Krajský soud vyšel mimo jiné ze zprávy intervenčního centra Spondea, z. ú., které se věnuje osobám ohroženým domácím násilím a s nímž matka spolupracuje, dále ze zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí, z pohovoru s nezletilými a ze zpráv matčina psychologa a psychiatra. Uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, jímž by byli nezletilí svěřeni do střídavé péče rodičů, neboť takovou zatímní úpravu poměrů osvědčený skutkový stav neodůvodňoval. Bylo zjištěno, že matka se odstěhovala i s nezletilými ze společné domácnosti, vztah byl zřejmě v posledním období patologického rázu, když matka musela vyhledat pomoc krizového centra, s nímž nadále spolupracuje a rovněž je v péči psychiatra. Období je náročné i pro nezletilé. Nebylo osvědčeno, že by matka stěžovateli bránila ve styku; styk probíhá, byť nikoliv podle představ stěžovatele, buď s přespáním, nebo bez přespání nezletilých, podle jejich aktuálního stavu. Šlo-li o stěžovatelem namítanou absenci nezletilých ve škole, byla řádně omluvena matkou a doložena zprávami ošetřující dětské lékařky; jejich vzdělávání není zanedbáváno, podstatným bylo, že matka se školou spolupracuje, informuje se o probíraném učivu, které nezletilí mají doplněné a procvičené. Okolnost, že matka podniká kroky týkající se povolení individuálního vzdělávání nezletilých bez souhlasu stěžovatele, sama o sobě rovněž nepostačovala k nařízení navrhovaného předběžného opatření. K námitce, že při nevyhovění stěžovatelovu návrhu dojde k zpřetrhání vazeb mezi ním a nezletilými, soud uzavřel, že to by přicházelo v úvahu tehdy, kdyby styk vůbec neprobíhal. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh řízení a uvádí, že do matčina odchodu ze společné domácnosti se plnohodnotně podílel na výchově dětí a péči o ně, nyní ho však od nich matka izoluje, a to přesto, že jim oběma náležejí stejná rodičovská práva. Stěžovatel se obává možné matčiny manipulace a má též obavy o vzdělání a psychický stav nezletilých. 5. Stěžovatel zastává názor, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření nelze vyloučit z přezkumu Ústavního soudu, k čemuž blíže odkazuje na relevantní judikaturu. Vzhledem k tomu, že lze předpokládat poměrně komplikované dokazování ve věci, je prozatímní úprava poměrů nezbytná, neboť jinak může k rozhodnutí dojít fakticky plynutím času, který v případě odloučení rodiče od dětí může vážně poškodit nebo zcela zpřetrhat vzájemné vztahy. Obecné soudy pochybily, odmítly-li předběžným opatřením svěřit nezletilé do střídavé péče rodičů. Podle stěžovatele jde o jediný model péče, jímž může být za současného matčina postoje prozatímně nastolen režim, který nebude upřednostňovat žádného z rodičů. 6. V odvolacím řízení došlo rovněž k porušení stěžovatelova práva na rovnost účastníků v řízení, neboť krajský soud založil své rozhodnutí na důkazech, s nimiž stěžovatel neměl možnost se seznámit a vyjádřit se k nim. Tuto svou námitku doprovází argumentací směřující proti zprávě matčina psychologa, z níž nelze vycházet, neboť obsahuje množství klamavých informací, nadto psycholog postrádá potřebnou kvalifikaci. 7. Závěry krajského soudu jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Stěžovatel nesouhlasí s názorem uvedeného soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vztah mezi rodiči byl v posledním období zřejmě patologického rázu, neboť takový závěr nevyplývá z provedeného dokazování; vyplývá z něho nanejvýš to, že matka opakovaně iniciovala kontakt s centrem Spondea, z. ú., což však samo o sobě nemůže svědčit pro závěr o patologičnosti vztahu. Ani další závěr krajského soudu, že styk probíhá podle aktuálního stavu dětí, neměl podklad v provedeném dokazování. Ze zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyplynulo pouze to, že nezletilá A. nemá se stykem a přespáváním u stěžovatele problém, u nezletilé M. se názor vůbec nepodařilo zjistit a nezletilý Š. neuměl zdůvodnit, proč se bojí přespávat u stěžovatele. Podle stěžovatelova názoru důkazní situace neodůvodňovala nastavení jeho minimálního kontaktu s nezletilými, který soudy svými rozhodnutími akceptovaly. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 9. S ohledem na zájem na rychlém rozhodnutí o ústavní stížnosti a nařízené jednání před městským soudem ve věci samé Ústavní soud nepřistoupil k ustanovení opatrovníka nezletilým; nezbytnost jeho ustanovení nevyplývala ani z obsahu stížnostních námitek, když tvrzená pochybení spočívala především v procesním postupu soudů. IV. Vyjádření k věci 10. Ústavní soud vyzval účastníky a první vedlejší účastnici řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 11. Městský soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, které bylo vydáno na počátku řízení ve věci péče o nezletilé, kdy s ohledem na v té době provedený rozsah dokazování bylo v zájmu nezletilých ponechat práva rodičů na péči rovná. Doplnil, že v následujícím řízení pak již nikdo z účastníků nenavrhl úpravu péče o nezletilé formou předběžného opatření. Oba rodiče tak mají ve věci péče o nezletilé práva zachována. V průběhu řízení byla na návrh rodičů vydána pouze předběžná opatření upravující styk stěžovatele s nezletilými a týkající se nahrazení jeho souhlasu s nástupem a docházkou do školského zařízení. 12. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 13. Matka nezletilých se úvodem vyjádřila k násilnému jednání stěžovatele, které bylo důvodem ukončení společného soužití a které podle ní ovlivňovalo i nezletilé. Matka je do současnosti v péči psychiatra, byla jí zjištěna posttraumatická stresová porucha. Ke konkrétním stížnostním námitkám uvádí, že napadená rozhodnutí nevykazují přítomnost jakéhokoliv zjevného rozhodovacího excesu, pro který