IV.ÚS 855/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 855/24 ze dne 24. 7. 2024 Nárok zvlášť zranitelné oběti na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky Jitky B. (jedná se o pseudonym), zastoupené zákonnou zástupkyní Evou S. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Marcelem Jurčagou, advokátem, sídlem Purkyňova 143/18, Vyškov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2023 č. j. 8 To 349/2023-327 a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 27. září 2023 č. j. 14 T 108/2023-317 v rozsahu výroku, kterým byla stěžovatelka odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Brně, Okresního státního zastupitelství v Blansku a Pavla K. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2023 č. j. 8 To 349/2023-327 a rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 27. září 2023 č. j. 14 T 108/2023-317 v rozsahu výroku, kterým byla stěžovatelka odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, byla porušena základní práva stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2023 č. j. 8 To 349/2023-327 a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 27. září 2023 č. j. 14 T 108/2023-317 v rozsahu výroku, kterým byla stěžovatelka odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud v Blansku uznal shora označeným rozsudkem vedlejšího účastníka vinného ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Obětí těchto trestných činů byla nezletilá stěžovatelka, s jejíž matkou vedlejší účastník (pachatel) v době páchání trestné činnosti žil. 2. Stěžovatelka v trestním řízení jako poškozená uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s úrokem z prodlení. Okresní soud ji však uvedeným rozsudkem odkázal s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť nepředložila žádné listinné důkazy v podobě zpráv odborných lékařů či psychologa, ze kterých by bylo zřejmé, do jaké míry byl jednáním vedlejšího účastníka narušen její přirozený psychický a sexuální vývoj. 3. Stěžovatelčino odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně napadeným usnesením. Nezpochybnil, že stěžovatelce byla způsobena nemajetková újma samotnou trestnou činností vedlejšího účastníka. Odkázal nicméně na výpověď stěžovatelčiny matky, která uvedla, že stěžovatelka je v pořádku, doma o událostech nechce mluvit, ještě jim nerozumí. Výslech na policii stěžovatelce vůbec neudělal dobře, plakala po něm a nechce se k tomu nijak vracet. Psychologickou pomoc pro stěžovatelku zatím nevyhledala, stěžovatelka má kamarádky, ve škole prospívá, chodí na kroužky a má spoustu zálib. Krajský soud proto přisvědčil okresnímu soudu, že stěžovatelka nepředložila listinné důkazy ohledně míry narušení svého psychického a sexuálního vývoje, přičemž nebylo v možnostech okresního soudu k této podstatné otázce provádět dokazování s ohledem na pochopitelnou obavu stěžovatelčiny matky z dalších výslechů či vyšetřování, při nichž by si stěžovatelka musela znovu vybavovat jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouštěl. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadená rozhodnutí porušila její právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka od počátku odkazovala. Duševní útrapy, které stěžovatelce způsobil pachatel, není třeba prokazovat lékařskými zprávami, neboť je způsobila samotná trestná činnost, což potvrzuje výpověď stěžovatelky v přípravném řízení i její matky v hlavním líčení a ostatně to v odůvodnění svého rozhodnutí uznal i krajský soud. Argument, že stěžovatelčina matka uvedla, že stěžovatelka je v pořádku, nemůže obstát, protože jde jednak o laické hodnocení a navíc by náhrada nemajetkové újmy neměla být přiznávána jen v návaznosti na duševní onemocnění. Obecné soudy si měly učinit úsudek o výši náhrady i bez lékařských zpráv. Stěžovatelka je navíc zvlášť zranitelnou obětí. III. Vyjádření účastníků řízení 5. Krajský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti jen odkázal na odůvodnění obou napadených rozhodnutí a navrhl ji zamítnout. 6. Okresní soud v Blansku má za to, že jeho rozhodnutí není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka neobjektivizovala odbornými zprávami, do jaké míry byl trestnou činností narušen její přirozený psychický a sexuální vývoj. Na těchto důvodech okresní soud setrvává, aniž by zpochybňoval, že trestná činnost stěžovatelce způsobila duševní útrapy. 7. Vedlejší účastníci se k ústavní stížnosti nevyjádřili. IV. Posouzení ústavní stížnosti 8. Stěžovatelka namítá porušení svého práva na nedotknutelnost osoby a soukromí zaručeného v čl. 7 odst. 1 Listiny. Garance nedotknutelnosti osoby spočívá v ochraně tělesné a duševní integrity člověka a zahrnuje i zdraví jednotlivce. Zásahem do tělesné a duševní integrity je způsobení zranění, způsobení či zhoršení choroby, ale i pouhé způsobení bolesti (nález ze dne 9. července 2009 sp. zn. II. ÚS 2379/08, N 157/54 SbNU 33). Ustanovení čl. 7 odst. 1 Listiny garantuje rovněž nedotknutelnost soukromí. To je chráněno i dalšími ustanoveními Listiny (zejména čl. 10, 12 a 13). Z čelního umístění čl. 7 odst. 1 Listiny v rámci její systematiky i z toho, že garantuje právě "nedotknutelnost" soukromí, pak vyplývá, že jeho účelem je poskytovat ochranu nejniternějším aspektům soukromého života jednotlivce (již citovaný nález sp. zn. II. ÚS 3003/20). 9. Vznikne-li jednotlivci v důsledku zásahu do sféry chráněné čl. 7 odst. 1 Listiny újma, promítá se ochrana základního práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí do nároku na náhradu této újmy. Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 9. ledna 2014 sp. zn. III. ÚS 2253/13, N 3/72 SbNU 41, v náhradě jakékoli újmy, a to i újmy na zdraví, je zapotřebí vidět i jakési "pokračování" práv. Tento přístup platí obecně pro náhradu újmy vzniklé porušením určitého práva, nikoli jen pro náhradu újmy na zdraví (shodně například i již citovaný nález sp. zn. II. ÚS 3003/20). 10. K právu na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka rovněž dovolává, existuje bohatá judikatura Ústavního soudu. V kontextu projednávaného případu je třeba připomenout zejména povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, která je jedním z klíčových prvků spravedlivého procesu chráněného čl. 36 Listiny (například nález ze dne 20. června 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257). Prostřednictvím odůvodnění seznamuje soud účastníky řízení s úvahami, které jej vedly k vydání rozhodnutí. Soud se musí vypořádat se všemi relevantními okolnostmi a uplatněnými tvrzeními či námitkami (například nález ze dne 23. března 2006 sp. zn. III. ÚS 525/01, N 70/40 SbNU 691). Rozhodnutí, které řádné odůvodnění postrádá, je nepřezkoumatelné a zpravidla porušuje právo účastníků řízení na soudní ochranu (například nález ze dne 6. března 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96, N 24/7 SbNU 153, z poslední doby viz též například nález ze dne 3. dubna 2024 sp. zn. II. ÚS 237/24). 11. Ústavní soud se otázkou náhrady újmy způsobené trestnou činností v rámci tzv. adhezního řízení na půdorysu čl. 7 odst. 1 Listiny v minulosti zabýval již mnohokrát. Zdůraznil přitom povinnost státu vytvořit efektivní systém procesních institutů sloužících ke kompenzaci újmy způsobené trestnou činností. Uplatnění těchto institutů nelze hodnotit jen z pohledu soukromého zájmu poškozeného jednotlivce, neboť souvisí s veřejným zájmem na zjištění trestné činnosti a potrestání pachatele (nález ze dne 19. února 2015 sp. zn. I. ÚS 1397/14, N 38/76 SbNU 515), nápravě způsobené újmy na základních právech poškozeného a na zajištění přiměřené ochrany oběti před opakováním trestné činnosti (nález ze dne 28. února 2017 sp. zn. III. ÚS 2916/15, N 35/84 SbNU 401). 12. Trestním soudům bylo svěřeno rozhodování o adhezních nárocích poškozených právě proto, aby poškozený mohl dosáhnout uspokojení svých nároků již v trestním řízení a nemusel podstupovat rovněž řízení občanskoprávní, což může být spojeno s opětovným prožíván