IV.ÚS 859/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 859/22 ze dne 19. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. J. O., zastoupeného Mgr. Petrem Hulánem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2021 č. j. 3 Tdo 503/2021 - 2111, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2021 č. j. 7 To 322/2020 - 2003 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. července 2020 č. j. 12 T 111/2017 - 1771, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil skutkem popsaným ve skutkové větě tohoto rozsudku, a odsoudil ho podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byl poškozený G. B. (dále jen "poškozený") odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Na základě odvolání, která proti rozsudku městského soudu podali stěžovatel a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil rozsudek městského soudu a podle § 259 odst. 3 a 4 trestního řádu stěžovatele uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, a za tento trestný čin ho odsoudil podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku stěžovateli uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, kdy výše denní sazby byla stanovena na částku 500 Kč, a podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozeného odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle krajského soudu se stěžovatel dopustil uvedeného zločinu tím, že při jednáních s poškozeným v roce 2014 mu e-mailovou zprávou ze dne 25. 7. 2014 sdělil, že podle předběžného odhadu má pozemek p. č. X1, k. ú. Pisárky, o výměře 630 m2 (dále jen "pozemek") hodnotu cca 800 000 Kč a vzhledem k problémům s umístěním a dostupností pozemku je ochoten při eventuální koupi či darování uhradit částku ve výši 300 000 až 325 000 Kč, přestože již 20. 7. 2014 byl na základě jeho zadání zpracován znalecký posudek, který určoval cenu tohoto pozemku částkou nejméně 1 218 690 Kč, stěžovatel s výsledkem znaleckého posouzení poškozeného neseznámil, a nepravdivě mu tvrdil, že by musel pro přístup k pozemku koupit pozemek vedlejší, což by bylo velmi komplikované. Následně dne 9. 2. 2015 požádal Magistrát města Brna o prodej nebo zřízení práva průchodu přes pozemek parc. č. X2, k. ú. Pisárky (dále jen "sousední pozemek") v části o rozloze 140 m2, a tento návrh pak omezil dne 6. 4. 2015 jen na zřízení věcného břemene. Dne 31. 1. 2015 v Brně bez vědomí poškozeného podepsal v jeho zastoupení a jeho jménem darovací smlouvu, která měla deklarovat, že mu poškozený daroval pozemek v hodnotě nejméně 1 218 690 Kč, smlouvu podepsal jménem a v zastoupení poškozeného na základě plné moci ze dne 5. 11. 2014, která ho opravňovala činit pouze procesní úkony, a nikoli i hmotněprávní úkony, načež dne 4. 2. 2015 podal návrh na vklad vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí a jako nabývací dokument předložil darovací smlouvu ze dne 31. 1. 2015 a plnou moc ze dne 5. 11. 2014, na základě čehož došlo k vkladu vlastnického práva stěžovatele k této nemovité věci, přičemž poškozený teprve dne 17. 6. 2015 podepsal dodatek č. 1 k předběžné dohodě o úhradě částky 12 000 EUR, který celkovou platbu snižoval na částku 10 000 EUR splatnou ve dvou termínech, čímž zhojil nedostatek svého povědomí o podpisu darovací smlouvy stěžovatelem v jeho zastoupení, a současně přijal od stěžovatele částku 5 000 EUR jako první splátku, a svým jednáním tak způsobil poškozenému škodu ve výši nejméně 1 082 365 Kč. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že krajský soud přišel s novými, nicméně chybnými skutkovými zjištěními, která netvrdil městský soud ani státní zástupce v obžalobě a ze kterých vyvodil nové právní závěry. Tímto postupem nastal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Stěžovatel se proti těmto nesprávným právním závěrům týkajícími se pronájmu sousedního pozemku a vyčíslení celkově způsobené škody tzv. zjišťovací metodou podle cenového předpisu nemohl bránit. 6. Městský soud i přes důvody nutné obhajoby ignoroval omluvenou nepřítomnost obhájce a stěžovatele a napadený rozsudek i přesto v jejich nepřítomnosti vyhlásil, čímž nerespektoval stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. Tpjn 300/2018. 7. Obecné soudy, namítá dále stěžovatel, porušily zásadu presumpce neviny a právo na spravedlivý proces (sc. řádně vedené soudní řízení), což vedlo k nesprávnému posouzení skutku. Extrémní nesoulad skutkových zjištění spočívá zejména v dosavadních skutkových zjištěních a také v tom, že krajský soud učinil (a Nejvyšší soud aproboval) nová skutková tvrzení, která jsou v rozporu s objektivní pravdou. Krajský soud přišel s tvrzením, že statutární město Brno schválilo stěžovateli pronájem sousedního pozemku a že stěžovatel schválený pronájem sousedního pozemku poškozenému záměrně zamlčel. Tento závěr stěžovatel označuje za nepravdivý a vyvratitelný listinnými důkazy. Rovněž navrhl krajskému soudu doplnění dokazování o dva magistrátní spisy. Závěry soudů, že poškozený nebyl seznámen se skutečnostmi o nabytí pozemku, jeho darování stěžovateli a provedení vkladu do katastru nemovitostí, jsou podle stěžovatele chybné, neboť je zjevné, že tyto magistrátní listiny získal poškozený od stěžovatele. Vlastníkem sousedního pozemku je statutární město Brno, které pronájem ani jiné zatížení nemovitosti nikdy neschválilo. Stěžovatel v přípise ze dne 25. 7. 2015 poškozeného neuváděl v omyl, protože pronájem ani jiné zatížení sousedícího pozemku schváleny nebyly. Stěžovatel tedy mluvil pravdu, počítal-li s variantou, že sousedící pozemek bude třeba v budoucnu např. odkoupit. Byl to pouze předběžný odhad na základě různých možností. Zásadní skutková zjištění o údajně schváleném pronájmu pozemku nemají podle stěžovatele žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování a jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. 8. Stěžovatel odmítá závěry soudů, podle kterých poškozenému záměrně zatajil skutečnou hodnotu pozemku ve výši 1 218 000 Kč, když znalecký posudek byl vyhotoven dne 20. 7. 2014. Tuto úvahu soudu označil za tendenční a nepřiléhavou, neboť datum vyhotovení znaleckého posudku neznamená, že stěžovatel ho v tento den či den následující do dne 25. 7. 2014 převzal. V trestním spise není založen žádný takový důkaz, který by prokazoval datum předání stěžovateli. 9. Stěžovatel se rovněž vymezuje proti závěru krajského soudu o tom, že nízká věrohodnost poškozeného není podstatná pro posouzení celé věci. Uvádění nepravdivých, zkreslených a protichůdných tvrzení poškozeného je zcela zásadní faktor pro posouzení jeho věrohodnosti. Nesouhlasí ani se závěry krajského soudu, který konstatoval, že výpovědi poškozeného jsou sic