IV.ÚS 861/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 861/24 ze dne 23. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Lukášem Smutným, advokátem, sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1 - Nové Město, a ústavní stížnosti stěžovatelky Pavlíny P. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou, sídlem Jiráskova 1320, Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2024 č. j. 7 Tdo 1061/2023-1308 v části, jíž bylo rozhodnuto o nárocích stěžovatelů na náhradu nemajetkové újmy, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vladimíra P. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Danielem Radou, advokátem, sídlem Nerudova 866/27, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnosti se odmítají. II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného usnesení 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami IV. ÚS 861/24 a I. ÚS 863/24 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 7. 5. 2024 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu ve vymezeném rozsahu s tvrzením, že jím byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a 2, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelé v trestním řízení, vedeném proti obviněnému Vladimírovi S. (dále jen "vedlejší účastník"), vystupovali v postavení poškozených. V tomto trestním řízení soudy rozhodovaly také o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 15. 6. 2022 č. j. 1 T 47/2020-1060 uznal vedlejšího účastníka vinným ve vztahu ke stěžovateli ze zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a ve vztahu k stěžovatelce ze zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 písm. a), b), c) a d) trestního zákoníku a zločinu týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a) a d) trestního zákoníku. Okresní soud vedlejšímu účastníkovi stanovil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let a dále mu podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nemajetkové újmy v částce 85 000 Kč (náhrada nemajetkové újmy byla požadována ve výši 200 000 Kč a okresní soud vzal za prokázané, že dílčí náhradu této nemajetkové újmy vedlejší účastník v částce 115 000 Kč již poskytl) a stěžovatelce na náhradě nemajetkové újmy 27 000 Kč s příslušenstvím (náhrada nemajetkové újmy byla požadována ve výši 70 000 Kč, z níž 43 000 Kč dobrovolně uhradil); ve zbytku uplatněných nároků oba stěžovatele podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud náhradu škody přiznal rovněž dalším poškozeným. 3. O odvoláních, která podali vedlejší účastník proti výroku o vině (a v důsledku toho i proti dalším výrokům) a státní zástupkyně v neprospěch vedlejšího účastníka proti výroku o trestu, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 13. 12. 2022 č. j. 11 To 225/2022-1123. Z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a nově vedlejšího účastníka odsoudil podle § 198 odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání vedlejšího účastníka podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 4. 2023 č. j. 7 Tdo 313/2023-1181 k dovolání vedlejšího účastníka zrušil rozsudek krajského soudu v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výrokům o náhradě škody a nemajetkové újmy z rozsudku okresního soudu, a v těchto výrocích zrušil i rozsudek okresního soudu; současně zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující. Důvod ke zrušení spatřoval Nejvyšší soud v tom, že nárok nebyl řádně uplatněn, a proto neměl okresní soud podklad k tomu, aby rozhodoval v adhezním řízení. Napadeným usnesením trestní řízení skončilo [ústavní stížnost vedlejšího účastníka Ústavní soud usnesením ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1505/23 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) odmítl jako zjevně neopodstatněnou], vedlejší účastník byl pravomocně odsouzen, aniž by bylo o nárocích poškozených rozhodnuto anebo s nimi byli odkázáni do řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podali ústavní stížnost rovněž stěžovatelé a další poškozená (Eva S. /jedná se o pseudonym/). O těchto ústavních stížnostech Ústavní soud rozhodl nálezy ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1971/23 (stěžovatel Tomáš S.), ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1942/23 (poškozená Eva S.) a ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1954/23 (stěžovatelka Pavlína P.). Ve všech uvedených nálezech Ústavní soud rozhodl o zrušení uvedeného usnesení Nejvyššího soudu v částech, jimiž bylo rozhodnuto o nárocích stěžovatelů a další jmenované poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Ústavní soud shodně vytkl, že Nejvyšší soud na základě dovolání vedlejšího účastníka obsahujícího ve vztahu k adhezním výrokům novou argumentaci rozhodl o zrušení výroků o náhradě nemajetkové újmy, aniž měli stěžovatelé (a další poškozená) možnost seznámit se s dovoláním vedlejšího účastníka, v němž namítal nesprávné posouzení a neodůvodnění výroku o náhradě nemajetkové újmy, a k tomuto dovolání se vyjádřit. Proti překvapivému rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak neměli možnost bránit. Ústavní soud dále v těchto nálezech uvedl, že kasací otevřel Nejvyššímu soudu procesní prostor pro vydání nového rozhodnutí, ve kterém bude možno zohlednit argumentaci stěžovatelů a další poškozené. 6. Nejvyšší soud doručil dovolání vedlejšího účastníka a další podstatné písemnosti zmocněncům poškozených a poskytl jim lhůtu k vyjádření, poté nyní napadeným usnesením rozhodl, že podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek krajského soudu v části, jíž bylo zamítnuto odvolání vedlejšího účastníka proti výrokům o náhradě škody a nemajetkové újmy týkajícím se stěžovatelů a poškozené Evy S. z rozsudku okresního soudu a v těchto výrocích se zrušuje také tentýž rozsudek okresního soudu, zrušil další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m odst. 2 trestního řádu za použití § 265 trestního řádu oba stěžovatele a uvedenou poškozenou odkázal s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění konstatoval, že zásadní pochybení soudů nižších stupňů při rozhodování o nárocích poškozených spočívají v tom, že okresní soud dostatečně jasně nespecifikoval, jaké konkrétní nároky a v jaké výši poškozeným přiznal, ani minimálním způsobem neodůvodnil adhezní výroky z hlediska judikaturou stanovených kritérií, neodůvodnil výši náhrad přiznaných jednotlivým poškozeným, a to ani z hlediska rozdílů v této výši, a není tudíž zřejmé, zda a v jakém rozsahu se poškození případně mohou dalších částí nároků domáhat ještě v budoucnu. Tím pádem, uvedl dále Nejvyšší soud, je výrok okresního soudu podle § 228 odst. 1 trestního řádu (ve spojení s jeho odůvodněním) nejasný, nepřezkoumatelný a odporující zákonu, v důsledku čehož nemohl obstát, a to stejně jako výrok, jímž krajský soud zamítl odvolání vedlejšího účastníka, zůstal-li jím nedotčen výrok o náhradě nemajetkové újmy. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud pochybil tím, že dovolání vedlejšího účastníka (tj. jejího otce) proti adhezním výrokům shledal přípustným, ačkoli nepodal proti výroku o náhradě nemajetkové újmy ani odvolání, a naopak sám proti nim neměl žádné výhrady a dobrovolně plnil. Okresnímu soudu nemůže být vytýkáno, rozhodl-li o nárocích podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, že neuvedl, jaké konkrétní nároky přiznal podle § 2958 občanského zákoníku. Nejvyšší soud nesprávně poškozeným vytkl, že své nároky specifikovali jen co do výše, a nikoli