IV.ÚS 871/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 871/15 ze dne 19. 7. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Přípravného výboru pro konání místního referenda o poloze osobního železničního nádraží v Brně ve složení: Mgr. Jakub Patočka, RNDr. Miroslav Patrik a Ota Nepilý, zastoupených JUDr. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015 č. j. Ars 7/2014-126, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I Přípravný výbor pro konání místního referenda o poloze osobního železničního nádraží v Brně ve složení: Mgr. Jakub Patočka, RNDr. Miroslav Patrik a Ota Nepilý (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho práv podle čl. 21 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II V souzené věci stěžovatel podal dne 1. 8. 2014 Magistrátu města Brna (dále "magistrát") návrh na konání místního referenda o poloze osobního železničního nádraží (dále jen "místní referendum") s vymezenými otázkami navrženými k rozhodnutí. Magistrát dne 15. 8. 2014 stěžovatele písemně vyzval k odstranění ve výzvě specifikovaných nedostatků (tj. chybějícího odhadu nákladů statutárního města spojených s realizací rozhodnutí přijatého v místním referendu a nedostatečného počtu osob oprávněných podpořit takový návrh); výzva byla doručena dne 18. 8. 2014. Stěžovatel dne 21. 8. 2014 podal Krajskému soudu v Brně návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky; krajský soud následně usnesením ze dne 10. 9. 2014 č. j. 65 A 5/2014-114, když rozhodoval o návrhu podle § 91a s. ř. s. jako celku, jej zamítl, když dospěl k závěru, že sice magistrát neoprávněně vyzval stěžovatele k doplnění odhadu nákladů v případě otázky č. 1, nicméně zcela po právu ho vyzval k doplnění odhadu nákladů v případě otázky č. 2; soud zároveň uvedl, že návrh na konání místního referenda nepodpořil dostatečný počet oprávněných osob. Nezávisle na tom stěžovatel dne 1. 9. 2014 doplnil požadovaný odhad finančních nákladů spojených s realizací místního referenda a odevzdal petiční archy s 5 813 podpisy. Následně stěžovatel podal dne 3. 9. 2014 krajskému soudu (další) návrh, a to na vyhlášení místního referenda, ve kterém uvedl, že k 1. 9. 2014 byl doplněný návrh na konání referenda bezvadný, zastupitelstvo o něm tedy mělo na svém zasedání dne 2. 9. 2014 jednat a hlasovat. Magistrát dne 10. 9. 2014 opět vyzval stěžovatele k odstranění vad návrhu s tím, že k zákonem stanovené podpoře chybí 414 platných podpisů. Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 10. 2014 č. j. 65 A 8/2014-74 vyhověl návrhu stěžovatele ze dne 19. 9. 2014, že návrh na konání místního referenda ze dne 1. 8. 2014 doplněný dne 1. 9. 2014 nemá nedostatky. Krajský soud usnesením ze dne 12. 9. 2014 č. j. 65 A 6/2014-38 odmítl návrh na vyhlášení místního referenda s tím, že návrh je předčasný, neboť pokud byl návrh k výzvě magistrátu stěžovatelem doplněn 1. 9. 2014, je nutno magistrátu ponechat alespoň minimální čas na posouzení obsahu doplnění; nelze předpokládat, že zastupitelstvo bude o takto doplněném návrhu jednat ihned následující den. Stěžovatel podal proti usnesením krajského soudu ze dne 10. 9. 2014 č. j. 65 A 5/2014-114 a ze dne 12. 9. 2014 č. j. 65 A 6/2014-38 kasační stížnost s návrhem na jejich spojení ke společnému řízení, kterému Nejvyšší správní soud vyhověl. Na ustavujícím zasedání Zastupitelstva města Brna (dále jen "zastupitelstvo") konaném dne 25. 11. 2014 bylo vyhlášeno místní referendum s totožnými otázkami podle návrhu stěžovatele, zároveň byl stanoven termín jeho konání současně s volbami do zastupitelstev krajů v září nebo v říjnu 2016. Stěžovatel v podání ze dne 2. 12. 2014 sdělil tuto skutečnost kasačnímu soudu a konstatoval, že přestože bylo referendum vyhlášeno zcela podle jeho návrhu, na řízení o kasačních stížnostech trvá, neboť podstatou sporu je otázka, zda návrh ke dni 1. 8. 2014 byl či nebyl bezvadný; rozhodnutí kasačního soudu může mít významný vliv na budoucí soudní i komunální praxi. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl kasační stížnosti stěžovatele proti oběma usnesením Krajského soudu v Brně (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a dále rozhodl, že stěžovateli se vrací soudní poplatek za řízení o kasačních stížnostech ve výši 10 000 Kč (výrok III.). Kasační soud v prvé řadě zdůraznil, že kasační stížnost byla podána proti rozhodnutí, podle něhož měl návrh ze dne 1. 8. 2014 v nedoplněné podobě vady, a dále proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu vyhlásit místní referendum pro předčasnost. Uvedl, že o důvodnosti těchto kasačních stížností rozhoduje v okamžiku, kdy zastupitelstvo odpůrce místní referendum vyhlásilo zcela v souladu s návrhem stěžovatele. Kasační soud připomněl, že při rozhodování o ochraně návrhu přípravného výboru podle § 57 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místním referendu") správní soud vychází ze skutkového a právního stavu ke dni vydání svého rozhodnutí. Navíc má správní soud podle § 57 odst. 3 zákona o místním referendu a podle § 91a odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") "jinak zcela výjimečné oprávnění vyhlásit místní referendum, tj. rozhodnout o předmětu původního řízení", a to včetně možnosti ke dni takového rozhodnutí ověřit splnění všech zákonem stanovených požadavků a podmínek a přihlédnout ke všem relevantním okolnostem, které mohly nastat až v průběhu soudního řízení. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu vydanému podle § 91a s. ř. s. není jediným účelem řízení přezkum rozhodnutí, ale přistupuje k němu i výjimečné oprávnění pozitivně a s konečnou platností rozhodnout o původním návrhu přípravného výboru. Nejvyšší správní soud konečně zdůraznil, že podmínkou využití veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), a tedy i v případě soudní ochrany ve věcech místního referenda, je skutečné a v okamžiku soudního rozhodnutí existující právo. Tyto závěry nejsou rozporné s právem na soudní ochranu ani s právem na spravedlivý proces. K uvedenému kasační soud připomněl judikaturu Ústavního soudu (zejména nález sp. zn. II. ÚS 656/02) a Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii), podle které občanská práva a závazky musí být předmětem existujícího (skutečného) sporu a výsledek soudního řízení musí mít na sporné právo přímý, rozhodující dopad. Nejvyšší správní soud odkázal i na další judikaturu Ústavního soudu, a to v prvé řadě na usnesení sp. zn. IV. ÚS 224/99 (správně sp. zn. IV. ÚS 224/04) a obdobně na usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/99, I. ÚS 690/2000 a II. ÚS 137/04, v níž je připomínána "situace, za které se spor stává čistě akademickým a kdy se teorie i praxe jiných ústavních soudů jednoznačně přiklání k odmítnutí v takové věci rozhodovat, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv situaci stěžovatelky. Jinak řečeno, je-li namítáno především porušení základního práva na spravedlivý proces, pak musí být tento zásah odstranitelný případným zrušením rozhodnutí, které je napadáno, což v posuzované věci dáno není, resp. tento stav již dávno odezněl". Kasační soud dále zdůraznil, že předmětem soudní ochrany je politické právo občanů přímo se podílet na správě věcí veřejných (čl. 21 odst. 1 Listiny) prostřednictvím vyhlášení místního referenda. Konkrétně se jedná o ochranu procesů předcházejících jeho vyhlášení a jediným cílem je zajistit ochranu návrhu přípravného výboru, totiž aby za splnění všech zákonných podmínek bylo vyhlášeno místní referendum. "Jakákoliv rozhodnutí soudu o návrzích podaných přípravným výborem podle § 91a odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. již nemohou vyvolat v procesu vyhlášení místního referenda žádné účinky. Jinými slovy, soudní ochrana návrhu přípravného výboru je po vyhlášení místního referenda bezpředmětná a nemůže přinést přípravnému výboru ani jiné osobě žádné výsledky v podobě ochrany existujících práv. Soudní ochrana návrhu přípravného výboru dle § 57 zákona o místním referendu je výslovně určena pro situace, kdy se přípravný výbor marně domáhá vyhlášení místního referenda zastupitelstvem obce. Je-li tohoto výsledku dosaženo, není zde prostor pro soudní ochranu." Rozhodování správních soudů se přitom navíc nijak nemůže dotknout ani procesních povinností účastníků k náhradě nákladů soudního řízení, neboť bez ohledu na výsledek řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů (§ 93 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud k argumentu pro pokračování řízení (tj. posouzení otázky