IV.ÚS 880/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 880/21 ze dne 18. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace VJB PARTNER, spol. s r. o., sídlem K Lanovce 1042, Jáchymov, zastoupené Mgr. Petrem P. Šindelářem, LL.M., advokátem, sídlem Moskevská 1461/66, Karlovy Vary, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. ledna 2021 č. j. 3 Afs 393/2019-43, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu označeného v záhlaví s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen "finanční úřad") stěžovatelce dvěma platebními výměry doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013 ve výši 161 120 Kč a 185 820 Kč a zároveň jí předepsal penále. Finanční úřad zjistil, že stěžovatelka s obchodní společností KV Production Servis, s. r. o., uzavřela dvě smlouvy o obstarání odvysílání reklamy ve vysílání České televize, a to reklamy v pořadu Komici na jedničku odvysílaném dne 18. 12. 2012, za což stěžovatelka zaplatila 1 000 000 Kč, a v pořadu Zázraky přírody odvysílaném dne 19. 10. 2013, za což zaplatila 1 200 000 Kč. Reklamní služby spočívající ve výrobě, dodání a odvysílání sponzorských vzkazů byly skutečně poskytnuty, sjednanou cenu stěžovatelka zaplatila a výdaj vynaložila za účelem získání zdanitelných příjmů. Finančnímu úřadu však vznikly pochybnosti o výši ceny za poskytnuté služby. Reklamní služby byly stěžovatelce poskytnuty prostřednictvím dvou řetězců dodavatelských společností, na jejímž počátku stála Česká televize, od níž v prvním případě službu zakoupila obchodní společnost Action Racing Mania, s. r. o., ve druhém případě obchodní společnost Praha Production Servis, s. r. o. Předposledním článkem v řetězci byla vždy obchodní společnost KV Production Servis, s. r. o., která reklamní služby fakturovala stěžovatelce. Finanční úřad zjistil, že ceníkové ceny za odvysílání sponzorského vzkazu, z nichž vycházela Česká televize, byly v daném období u pořadu Komici na jedničku 140 000 Kč a u pořadu Zázraky přírody 210 000 Kč. Dále zjistil, že výrobu a dodání sponzorských vzkazů do České televize zajistila obchodní společnost SAWAGO, s. r. o., za 12 000 Kč. Obvyklá cena za poskytnuté služby tak byla podle finančního úřadu 152 000 Kč a 222 000 Kč. Finanční úřad dospěl k závěru, že k výzvě stěžovatelka nevysvětlila rozdíl mezi těmito obvyklými cenami a cenami, za něž službu nakoupila. Proto jí podle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném k 1. 1. 2012 (dále jen "zákon o daních z příjmů"), o zjištěné rozdíly upravil základ daně, což vedlo k doměření daně. 3. Stěžovatelčino odvolání proti platebním výměrům zamítl vedlejší účastník, který je svým rozhodnutím současně potvrdil. Proti rozhodnutí o odvolání podala stěžovatelka žalobu, jíž zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 24. 10. 2019 č. j. 57 Af 28/2018-62. 4. Kasační stížnost stěžovatelky zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Neztotožnil se s námitkou o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro vnitřní rozpornost posouzení zavinění stěžovatelky, neboť srozumitelně objasnil, že pro § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů je otázka zavinění irelevantní. Nejvyšší správní soud zmínil, že aby mohl správce daně upravit základ daně podle daného ustanovení, musí prokázat dvě podmínky: 1) že jde o spojené osoby ve smyslu daného ustanovení a 2) že ceny sjednané mezi těmito osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. K první podmínce v kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že správce daně dostatečně nevymezil řetězec dodavatelů. Šlo o nepřípustnou kasační námitku podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), neboť ji stěžovatelka neuplatnila v žalobě ke krajskému soudu. U druhé podmínky stěžovatelka namítala, že obvyklá cena má být vyjádřena intervalem, nikoli jedinou konkrétní částkou, jak se to stalo v její věci. S námitkou se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť šlo o případ, kdy konkrétní dodavatel poskytuje konkrétní službu podle veřejně dostupného ceníku. V takovém případě lze obvyklou cenu určit konkrétní částkou podle ceníku. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka se neztotožňuje s vypořádáním její námitky Nejvyšším správním soudem, že správce daně neprokázal existenci daňového podvodu ani daňového řetězce. Nesouhlasí s hodnocením, že šlo o nepřípustnou námitku z důvodu, že jí stěžovatelka poprvé uplatnila až v kasační stížnosti. Stěžovatelka poukazuje na III. bod své žaloby, kde zmiňovala, že o existenci daňového podvodu nevěděla a vědět nemohla a že správce daně nezjistil všechny relevantní informace. Podle jejího názoru je pojem řetězec třeba vykládat tak, že jde o řadu minimálně tří propojených subjektů, čemuž neodpovídá následující zjištění o poskytování plnění mezi dodavateli (Česká televize - Action Racing Mania, s. r. o., či Praha Production Servis, s. r. o. - [neznámý subjekt] - KV Production Servis, s. r. o. - stěžovatelka). Protože se krajský soud ztotožnil se závěrem, že jde o řetězec, je jeho rozsudek podle stěžovatelky nepřezkoumatelný, neboť zmíněnou identifikaci "řetězce" považuje stěžovatelka za nedostatečnou. K tomu, že je z uvedeného důvodu rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, měl Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti, což neučinil. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo řádně vedené. 8. Žádné porušení stěžovatelčiných základních práv či svobod nelze spatřovat v hodnocení Nejvyššího správního soudu, který za nepřípustnou označil námitku v kasační stížnosti o nedostatečném vymezení řetězce dodavatelů. Podstatou této námitky bylo tvrzení, že při hodnocení, zda stěžovatelka a další osoby vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty [§ 23 odst. 7 písm. b) bod 5. zákona o daních z příjmů], správce daně identifikoval jen první a poslední dva články dodavatelského řetězce, nikoli však spojovací článek či články mezi nimi, což stěžovatelka považuje za nedostatečné. Ústavní soud souhlasí s Nejvyšším správním soudem, že šlo o nepřípustnou námitku podle § 104 odst. 4 s. ř. s., protože nebyla uplatněna v žalobě ke krajskému soudu, ač tomu nic nebránilo. 9. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Zákonná úprava v § 104 odst. 4 s. ř. s. představuje součást zákonem stanoveného postup domáhání se svého práva před Nejvyšším správním soudem. Znemožňuje, aby mohly být před Nejvyšším správním soudem uplatněny námitky, jež nebyly uplatněny již v žalobě, ač tomu nic nebránilo. Tato úprava sleduje legitimní cíl, neboť brání zbytečnému prodlužování řízení před správními soudy a navyšování nákladů soudního řízení tím, že vede žalobce k tomu, aby všechny námitky uplatnil již v řízení o žalobě a nevyčkával s jejich uplatněním až v řízení o kasační stížnosti jako mimořádném opravném prostředku. Nejde o úpravu, která by zasahovala do podstaty či smyslu práva na soudní ochranu.