IV.ÚS 881/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 881/07 ze dne 28. 7. 2009 N 168/54 SbNU 151 K povinnosti přihlédnout ke všem relevantním okolnostem při rozhodování o náhradě nákladů řízení (případ restitučního sporu, jenž byl vyvolán nedbalostí na straně státu jako žalovaného)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) - ze dne 28. července 2009 sp. zn. IV. ÚS 881/07 ve věci ústavní stížnosti I. S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 790/2006-634 ze dne 15. června 2006 a rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3472/2006-671 ze dne 29. ledna 2007, jimiž nebylo vyhověno stěžovatelčinu návrhu, aby byla určena vlastníkem pozemků, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a společnosti Jitka, a. s., se sídlem Otín 3, 377 01 Jindřichův Hradec, IČ: 13502905, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3472/2006-671 ze dne 29. ledna 2007 ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 790/2006-634 ze dne 15. června 2006 ve výroku III. o náhradě nákladů řízení se zrušují. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. 1. Návrhem došlým dne 5. dubna 2007 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno jejímu žalobnímu návrhu, aby byla určena vlastníkem (v žalobě blíže určených) pozemků v k. ú. Otín u Jindřichova Hradce. Řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 25. dubna 1994 pod sp. zn. 5 C 393/94 a stěžovatelce bylo v tomto řízení vlastnické právo přiznáno. Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení sp. zn. 8 Co 2334/2000 odvolání strany žalované dne 24. října 2000 zamítl a rozhodnutí soudu první instance potvrdil. K dovolání strany žalované Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 22 Cdo 306/2001-186 ze dne 3. října 2002 uvedená rozhodnutí zrušil. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem č. j. 5 C 393/94-440 dne 8. srpna 2003 stěžovatelce vlastnické právo opět přiznal a Krajský soud v Českých Budějovicích toto rozhodnutí v řízení sp. zn. 8 Co 2295/2003 dne 18. prosince 2003 potvrdil. K dovolání strany žalované Nejvyšší soud svým rozhodnutím č. j. 22 Cdo 1442/2004-505 ze dne 22. července 2004 oba rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Posledně jmenované rozhodnutí se opíralo o rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, kterým došlo ke sjednocení judikatury stran konkurence žalob podle restitučních předpisů a žalob dle obecných předpisů občanskoprávních. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem č. j. 5 C 559/2004-536 ze dne 14. ledna 2005 stěžovatelce vlastnické právo opět přiznal, Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání strany žalované v řízení sp. zn. 8 Co 876/2005 toto rozhodnutí dne 13. září 2005 změnil a vlastníkem určil stranu žalovanou. Na základě dovolání podaného stěžovatelkou Nejvyšší soud svým rozsudkem č. j. 22 Cdo 25/2006-608 ze dne 17. února 2006 rozhodnutí odvolací instance zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení sp. zn. 8 Co 790/2006 dne 15. června 2006 rozsudek soudu první instance znovu změnil a vlastníkem znovu určil stranu žalovanou. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud svým rozsudkem č. j. 22 Cdo 3472/2006-671 ze dne 29. ledna 2007 zamítl. 3. Stěžovatelka tvrdí, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jejího základního práva podle čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž těžiště námitek spočívá v kritice přiléhavosti použití závěru Nejvyššího soudu o vztahu restitučního nároku a přípustnosti žaloby na určení vlastnického práva, jakož i ve zpochybňování tohoto závěru samotného. II. 4. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis, z něhož se podává následující: Dne 27. května 1948 byla přídělovou listinou č. j. K 2792/48-I manželům R. a S. T. (každému jednou polovinou) - právním předchůdcům stěžovatelky - v katastrálním území Otín, Jindřichův Hradec, přidělena "usedlost č. p. 1 a 11 ha." (příděl č. 15); za tento příděl byli povinováni zaplatit Národnímu pozemkovému fondu 93 209 Kč staré měny. Manželé T. se posléze stali členy JZD a vnesli do něj některé nemovitosti a živý a mrtvý inventář v celkové ceně 72 347 Kč staré měny. Do 16. června 1950 zaplatili celkem 50 124 Kč staré měny, přičemž placení majetku vneseného do JZD jim bylo zastaveno. Dne 23. ledna 1957 bylo v rámci dědického řízení vlastnické právo k polovině nemovitostí po zesnulé R. T. zapsáno ve prospěch S. T. Dne 27. září 1967 Státní notářství v Jindřichově Hradci zaregistrovalo darovací smlouvu uzavřenou mezi S. T. (dárcem) a stěžovatelkou (obdarovanou), přičemž vztah mezi dárcem a obdarovanou byl vztahem mezi pěstounem a svěřenkyní (schovankou), na základě které jí daroval nejen pozemky dosud užívané JZD, ale i polnosti a role zapsané v příslušné přídělové vložce (předmět sporu). Nezávisle na těchto skutečnostech byly Okresním národním výborem v Jindřichově Hradci dne 1. prosince 1961 vydány nové přídělové listiny, v nichž jsou sporné pozemky uvedeny, a tyto pozemky přiděleny právnímu předchůdci vedlejšího účastníka - národnímu podniku Jiholen, přádelny a tkalcovny lnu n. p. Posledně jmenovaným okamžikem tak nastal duplicitní zápis vlastnického práva k předmětu sporu. Na základě žádosti stěžovatelky o přešetření stavů zápisu v katastrálním operátu upozornil Katastrální úřad v Jindřichově Hradci dopisem ze dne 22. listopadu 1993 stran žalovanou, že ke sporným pozemkům je zapsáno vlastnické právo vícero vlastníků. Během řízení nebylo zjištěno, že by se právní předchůdci stěžovatelky přídělu vzdali, opustili jej, anebo by jim byl příděl odňat, příp. jej darovali státu. 5. Řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 25. dubna 1994 pod sp. zn. 5 C 393/94 a stěžovatelce bylo v tomto řízení vlastnické právo přiznáno. Strana žalovaná podala odvolání, v němž namítala, že stěžovatelka příděl opustila, tím mělo dojít k zániku vlastnického práva k němu, a navíc, že žalovaná nemovitosti vydržela. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 8 Co 2334/2000-165 ze dne 24. října 2000 odvolání strany žalované zamítl a rozhodnutí soudu první instance potvrdil s odůvodněním, že právní předchůdce žalované měl majetek toliko ve správě a nemohl se stát vlastníkem, neboť tím se fakticky mohl stát jen stát. S tímto závěrem polemizovala strana žalovaná v podaném dovolání, kterému Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 22 Cdo 306/2001-186 ze dne 3. října 2002 vyhověl a předchozí rozhodnutí zrušil. Stanovil, že národní podnik byl sice jen detentorem, pokud však tento s pozemky nakládal jako s vlastními, pak byl stát držitelem; oprávněnou držbu státu si může započítat i jeho právní nástupce, který např. získal věc v privatizaci. Nalézací soud se proto měl zabývat otázkou, zda bylo ke sporným nemovitostem vykonáváno právo hospodaření s majetkem státu a zda byla držba státu oprávněná. 6. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem č. j. 5 C 393/94-440 dne 8. srpna 2003 stěžovatelce vlastnické právo opět přiznal a konstatoval, že stát jednající příslušným ONV nemohl být v dobré víře, když vědomě, bez ohledu na existující právní stav, provedl příděl sporných pozemků znovu; nebyl-li stát v dobré víře, měl za to, že je nerozhodné, zda existovala u orgánů vykonávajících správu národního majetku. Nadto zdůraznil, že dobrá víra byla u strany žalované přerušena i v souvislosti s pozdějšími majetkoprávními úkony. V rámci tohoto řízení byly řešeny i právní otázky související se směnou některých pozemků z náplně přídělu (v rozsahu směny byla žaloba později vzata stěžovatelkou zpět). Soud dále vyslovil, že je dán - kvůli duplicitnímu zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem - naléhavý právní zájem stěžovatelky na určení vlastnictví. Proti tomuto rozhodnutí podala strana žalovaná odvolání, v němž namítala nesprávné právní posouzení směnné smlouvy, okolnosti vedoucí k vydržení a neplatnost darovací smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a jejím pěstounem. Krajský soud v Českých Budějovicích podané odvolání zhodnotil a svým rozsudkem č. j. 8 Co 2295/2003-474 ze dne 18. prosince 2003 rozhodnutí soudu první instance potvrdil. K dovolání strany žalované Nejvyšší soud svým rozsudkem č. j. 22 Cdo 1442/2004-505 ze dne 22. července 2004 oba rozsudky zrušil a věc vrátil nalé