IV.ÚS 883/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 883/15 ze dne 1. 10. 2015 N 179/79 SbNU 25 Právní fikce doručování písemností v občanském soudním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Rychetského - ze dne 1. října 2015 sp. zn. IV. ÚS 883/15 ve věci ústavní stížnosti Bc. Heleny Běčákové, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 25 C 283/2009-31 ze dne 10. srpna 2011, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejší účastnici částku 549 Kč s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení částku 6 669 Kč, za účasti Okresního soudu v Liberci jako účastníka řízení a společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Templová 747/5, Praha 1, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 25 C 283/2009-31 ze dne 10. srpna 2011 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 25 C 283/2009-31 ze dne 10. srpna 2011 se proto ruší. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 25. března 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím usilovala stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Liberci s odůvodněním, že jím byla porušena její základní práva, garantovaná v čl. 2 odst. 4, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Z přiloženého spisového materiálu se podává, že společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, (dále jen "vedlejší účastnice") se žalobou, vedenou u Okresního soudu v Liberci (dále též "okresní soud") pod sp. zn. 25 C 283/2009, domáhala na stěžovatelce zaplacení částky 549 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz č. j. 52 Ro 1796/2008-11 ze dne 6. ledna 2009, který byl v červenci téhož roku zrušen, neboť se jej nepodařilo stěžovatelce doručit. Zásilku odeslanou na adresu stěžovatelky X, uvedenou v žalobě, jež současně korespondovala s adresou jejího trvalého pobytu dle výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 19. března 2009, doručující orgán vrátil soudu, přičemž jako důvod uvedl "neoznačeno". Okresní soud se snažil platební rozkaz doručit i na další adresy stěžovatelky zjištěné z rejstříku ISAS, mimo jiné i na adresu Z., ze které se zásilka v jednom případě vrátila jako nevyzvednutá, ve druhém případě byla doslána na jinou adresu, kde zůstala opět nevyzvednuta. Poslední prověření trvalého pobytu stěžovatelky okresní soud provedl dne 4. září 2009, kdy dle výpisu z centrální evidence obyvatel stěžovatelka měla hlášen pobyt stále na adrese X. Okresní soud poté usnesením č. j. 25 C 283/2009-27 ze dne 13. dubna 2011 vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž je upozornil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. V návaznosti na to dne 10. srpna 2011, postupuje podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném, (dále jen "o. s. ř."), okresní soud přistoupil k vyhlášení rozsudku č. j. 25 C 283/2009-31, kterým žalobě vyhověl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 67 Kč (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 6 669 Kč (výrok II). Obě shora uvedené písemnosti, tj. výzvu ze dne 13. dubna 2011 i napadený rozsudek, soud stěžovatelce zasílal na adresu X, na níž však nebyla zastižena a písemnosti si ani později nevyzvedla. Okresní soud je tak považoval za doručené uplynutím lhůty 10 dnů. Jelikož stěžovatelka neměla na uvedené adrese dle sdělení doručujícího orgánu schránku ani zvonek, tj. nebylo možno zásilky vložit do adresátem užívané schránky v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř., byly tyto vráceny soudu a sdělení o tom vyvěšeno na úřední desce soudu. Jak dále Ústavní soud zjistil, na podkladě rozsudku Okresního soudu v Liberci, který měl dle původně vyznačené doložky nabýt právní moci dne 23. září 2011 a vykonatelnosti dne 27. září 2011, byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky, a to usnesením Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. 47 EXE 705/2012-13 ze dne 13. března 2012. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 66 Co 624/2012-42 ze dne 26. září 2012 rozhodnutí soudu prvního stupně následně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. K tomuto kroku jej vedla skutečnost, že exekuční titul - rozsudek Okresního soudu v Liberci - dosud nenabyl právní moci a vykonatelnosti, neboť byl stěžovatelce doručován na adresu, která v té době nebyla evidována jako adresa jejího trvalého pobytu, tj. nejednalo se o adresu pro doručování, jak má na mysli ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., a proto u něj nemohly nastat účinky náhradního doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. S návrhem na zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud. V ústavní stížnosti namítla porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, k němuž mělo dojít rozhodnutím soudu bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř., kdy k tomuto postupu nebyly z důvodu exekučním soudem popsaného pochybení při doručování písemností splněny podmínky. Stěžovatelka tak neměla možnost být účastna soudního řízení, ve kterém bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech a jež ve výsledku vedlo k zásahu do jejího práva na majetek. Za ústavně nesouladné označila stěžovatelka i samotné rozhodnutí okresního soudu, jehož odůvodnění podle jejího názoru nenaplňuje základní požadavky na ně kladené ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. Za jediné možné, ústavně konformní v dané věci přitom stěžovatelka považovala zdůvodnění založené na skutečnosti, že bylo prokázáno nezaplacení pojistného jakožto nesplnění její povinnosti z pojistné smlouvy. Namísto toho vzal okresní soud bez dalšího za zjištěná skutková tvrzení obsažená v žalobě, čímž fakticky obrátil povinnost tvrzení a povinnost důkazní na stěžovatelku, a nedostatečně se rovněž zabýval příslušenstvím žalované pohledávky, zejména nevzal v úvahu, zda vedlejší účastnicí provedená kapitalizace úroku nesvědčí o tom, že na žalovanou částku byla provedena úhrada. II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení a vedlejší účastnici řízení, aby se k podané ústavní stížnosti vyjádřili. Okresní soud v Liberci prostřednictvím soudce JUDr. Podholy ve svém přípise sdělil, že při doručování usnesení č. j. 25 C 283/2009-27 ze dne 13. dubna 2011 vycházel z dosud provedených úkonů, tedy vč. zjištění místa trvalého pobytu stěžovatelky dle výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 4. září 2009. V této souvislosti okresní soud uvedl, že procesní úprava nezakotvuje, jak často musí být opětovně ověřována doručovací adresa účastníka. Co se týče odůvodnění napadeného rozsudku, může být dle mínění okresního soudu označeno za stručné, ale nikoli za jsoucí v rozporu s procesní úpravou, neboť vyhovuje požadavkům § 157 odst. 4 o. s. ř., tj. obsahuje předmět řízení, závěr o skutkovém stavu i stručné právní posouzení. Prokazování negativní skutečnosti tak, jak uvádí stěžovatelka, je z hlediska teorie dokazování nesmysl. Závěrem okresní soud podotkl, že stěžovatelka ve své stížnosti neuvedla ve věci samé nic, což s ohledem na to, že Ústavní soud nevykonává abstraktní ochranu ústavnosti, znamená, že stížnost je nekonkrétní a neúplná. Vedlejší účastnice dané možnosti nevyužila. Stěžovatelka v replice ze dne 2. září 2015 zdůraznila povinnost obecného soudu doručovat písemnosti v občanském soudním řízení vždy na adresy uvedené v ustanovení § 46a písm. a) o. s. ř. (správně: § 46b o. s. ř.). V opačném případě se obecný soud dopustí závažného pochybení majícího za následek porušení práva na spravedlivý proces, jak se ostatně stalo v její věci. Toto pochybení nabylo navíc na intenzitě v důsledku přístupu soudu, jenž zjišťoval doručovací adresu stěžovatelky pouze jednou, a to osmnáct měsíců před doručováním rozhodné písemnosti. K opakované lustraci centrální evidence obyvatel pak nepřistoupil ani poté, co se jím odesílané písemnosti vrátily jako nedoručitelné. Stěžovatelka dále setrvala na svém stanovisku k odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považuje za naprosto nedostačující, jsoucí v rozp