IV.ÚS 896/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 896/18 ze dne 18. 9. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti: A. nezletilé E. V. a B. nezletilé V. V., obě zastoupené zákonnými zástupci S. V. a M. V., obě nezletilé právně zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016 č. j. 30 A 95/2016-115, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2017 č. j. 5 As 317/2016-36 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. prosince 2017 č. j. 30 A 95/2016-172, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení a za účasti Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatelky (dále rovněž "žalobkyně") podanou ústavní stížností napadají v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která, podle jejich názoru, porušila jejich práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny) a do práva na svobodu myšlení a svědomí (čl. 9 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), do práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny), na to, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, do práva na rodičovskou péči a na výchovu (čl. 32 odst. 4 Listiny), právo na vzdělání (čl. 33 odst. 1 Listiny), to vše za dodržení čl. 4 odst. 3, odst. 4 Listiny a práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny). II. Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. 30 A 95/2016 a sp. zn. 30 A 99/2016, z nichž zjistil následující skutečnosti. Ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 30 A 95/2016 byla předmětem řízení žaloba nezl. E. V., zastoupené jejími zákonnými zástupci, proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru školství ze dne 30. 6. 2016 č. j. KUKHK-22795/SM/2016-2, sp. zn. 71023/2016/KHK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ředitelky Mateřské školy V., ze dne 23. 5. 2016 č. j. MSJCV 49-3/2016, o nepřijetí žalobkyně nezl. E. V. k předškolnímu vzdělávání. Ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 30 A 99/2016 byla předmětem řízení žaloba nezl. V. V., zastoupené jejími zákonnými zástupci, proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru školství ze dne 12. 7. 2016 č. j. KUKHK-23365/SM/2016-2, sp. zn. 73588/2016/KHK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ředitelky Mateřské školy F. ze dne 23. 5. 2016 č. j. ZMSFJC-26/2016/3, o nepřijetí žalobkyně nezl. V. V. k předškolnímu vzdělávání. Obě věci byly spojeny usnesením krajského soudu ke společnému řízení, vedenému dále pod sp. zn. 30 A 95/2016. Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") rozsudkem ze dne 29. 6. 2017 č. j. 5 As 317/2016-36 zrušil na základě kasační stížnosti žalovaného Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen "žalovaný") napadený rozsudek krajského soudu ze dne 29. 11. 2016 č. j. 30 A 95/2016-115, kterým byla zrušena napadená správní rozhodnutí, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Předmětnou kasační stížnost shledal kasační soud důvodnou a uvedl, že právní úpravou povinného očkování dětí proti infekčním nemocem se zabýval již dříve kasační soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2013 č. j. 8 As 20/2012-42, jakož i Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 19/14, ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 16/14, resp. v nálezu ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 449/06. Kasační soud konstatoval, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 vyložil, že "povinnost podrobení se očkování dítěte před jeho přijetím do mateřské školy lze považovat za akt sociální solidarity, který nabývá svého významu s rostoucím množstvím očkovaných dětí v kolektivech těchto předškolních zařízení. Naopak jako sociální nespravedlnost by bylo možné nahlížet na případy, pokud by určitá skupina dětí přijatých do předškolního zařízení odmítala bez závažných důvodů očkování, a čerpala tak výhody vyplývající z úspěšné vakcinace, resp. z ochoty ostatních dětí navštěvujících předškolní zařízení vzít na sebe minimální riziko, které z očkování plyne (srov. RUBIN, B. Daniel; KASIMOW, Sophie. The problem of vaccination Noncompliance: public health and the limitations of tort law. Michigan Law Review, sv. 107, č. 114, 2009)". Kasační soud zdůraznil, že v projednávané věci z povahy věci je nutné nahlížet na zájem individuálního subjektu z pohledu zájmu na ochranu veřejného zdraví. Nelze totiž odhlédnout od toho, že neočkované dítě se stane přijetím do mateřské školy součástí kolektivu dalších dětí, jejichž práva na zachování ochrany před nákazou infekčními chorobami nelze s ohledem na jejich zranitelnost a celospolečenský význam jejich ochrany podrobit právům neočkovaného jedince. Riziko možného přenosu infekční choroby nehrozí totiž jen neočkovanému dítěti, ale i ostatním, především pak dětem, které skutečně nemohly být očkovány pro trvalou kontraindikaci, případně u nichž vakcinace nedosáhla předpokládaného efektu. Očkování tak vyžaduje sdílenou odpovědnost a sociální solidaritu všech subjektů bez výjimky, neboť úspěšnost očkování a tím i prevence před infekčními chorobami záleží především na určitém stupni proočkovanosti populace. Na základě výše vyložených úvah kasační soud dospěl k závěru, že důvodem, umožňujícím aplikovat na podmínky přijetí dítěte do mateřské školy bez povinného očkování výjimky uvedené v § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví, není nesouhlas zákonného zástupce dítěte a jeho subjektivní obava spojená s případnými riziky plynoucími z očkování. Výše uvedené platí rovněž za situace, kdy subjektivní přesvědčení rodiče a základní právo jeho dítěte na vzdělání bez dalšího nemůže mít přednost před základními právy ostatních dětí a před celospolečenským zájmem na ochraně veřejného zdraví. Nepřijetím dítěte do mateřské školy z důvodu odmítnutí očkování pro sekulární výhradu svědomí či podobné subjektivní názory a postoje rodičů je sice omezením práv dítěte a jeho rodičů, jde však o omezení přípustné, které sleduje legitimní cíl a akcentuje celospolečenský zájem na ochraně veřejného zdraví a základní práva ostatních dětí na ochranu jejich zdraví. Jde tedy o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejného zdraví, bezpečnosti, zdraví, práv a svobod druhých (čl. 16 odst. 4 Listiny). Následně krajský soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2017 č. j. 30 A 95/2016-172 žaloby obou žalobkyň, projednávané ve spojeném řízení, zamítl. Krajský soud s poukazem na závěry kasačního soudu konstatoval, že argumentace žalobkyň je pouze rozšířením původní žalobní argumentace ohledně procesního pochybení správních orgánů ve vztahu k nedostatečnému poučení žalobkyň, která však není schopna zvrátit závazný právní názor kasačního soudu. Jejich argumentace se navíc po vrácení věci k projednání opírá o skutkovou situaci, která zde v době rozhodování správních orgánů a krajského soudu neexistovala. III. V obsáhle odůvodněné ústavní stížnosti stěžovatelky zpochybňují správnost, resp. ústavnost právního názoru kasačního soudu, k němuž dospěl v souvislosti s kasační stížností žalovaného Krajského úřadu Královéhradeckého kraje proti rozsudku krajského soudu ze dne 29. 11. 2016 č. j. 30 A 95/2016-115. Stěžovatelky se domnívají, že jejich ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy, neboť i když stěžovatelky byly přijaty k předškolnímu vzdělávání a protiústavní zásah do jejích práv již netrvá, stěžovatelky mají "silný zájem na tom, aby dřívější zásah do jejich práv byl prohlášen za protiústavní". Rodiče stěžovatelek s ohledem na význam případu žádají, aby Ústavní soud nařídil ústní jednání ve věci, a současně předkládají i své písemné vyjádření ve věci. Ke skutkové stránce projednávané věci stěžovatelky poznamenávají, že rodiče stěžovatelek mají závažný důvod k odmítnutí jejich očkování, spočívající v nežádoucích účincích u matky stěžovatelek, které se měly projevit údajně po jejím očkování, stejně tak jako u jejich starší sestry. Stěžovatelky je specifikují jako "vleklé, nepříjemné a dlouhodobé zdravotní potíže". Projevy těchto zdravotních obtíží byly stěžovatelkami k důkazu připojeny ke spisu krajského soudu i s odkazem na zdravotní dokumentaci. Stěžovatelky tvrdí, že došlo k pochybení správních orgánů spočívajícímu minimálně v absenci přiměřeného poučení o právech a povinnostech účastníků správního řízení a umožnění účastníkům uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Správní orgán údajně pochybil tím, že přijetí stěžovatelek podmiňoval vyplněním p