IV.ÚS 899/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 899/20 ze dne 27. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Pavla Šámala a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. Š., t. č. ve Vazební věznici v Hradci Králové, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, sídlem Národní 416/37, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2020 sp. zn. 10 To 11/2020 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. ledna 2020 č. j. 9 T 11/2019-2096, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 13 Úmluvy domáhá zrušení shora označených vazebních rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 12. 1. 2019 sp. zn. 0Nt 202/2019-18 (v právní moci dne 24. 1. 2019) vzal stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) c) tr. řádu. Usnesením státního zástupce ze dne 18. 2. 2019 (v právní moci dne 26. 2. 2019) bylo rozhodnuto, že důvod dle § 67 písm. b) tr. řádu pominul a nadále trvá důvod dle 67 písm. c) tr. řádu. Okresní soud usnesením ze dne 27. 3. 2019 č. j. 0 Nt 353/2019-36 (v právní moci dne 16. 4. 2019) zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, usnesením ze dne 4. 7. 2019 č. j. 0 Nt 359/2019-44 (v právní moci dne 23. 7. 2019) ponechal stěžovatele ve vazbě, rozšířil vazbu i na důvod dle § 67 písm. b) tr. řádu a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, usnesením ze dne 22. 10. 2019 (v právní moci dne 7. 11. 2019) ponechal stěžovatele ve vazbě. Při rozhodování o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby či o ponechání ve vazbě okresní soud rozhodl i o návrzích stěžovatele na nahrazení vazby slibem, zárukou, dohledem, nařízení předběžných opatření a ambulantního léčení. 3. Dne 13. 12. 2019 byla na obžalovaného podána ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") obžaloba pro skutky, jichž se měl dopustit zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 1, 5 písm. b) tr. zákoníku, zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku na poškozené R. K., přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na poškozené V. U. a přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, a to jednáním podrobně popsaným v obžalobě pod skutky 1 až 7. 4. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť shledal, že i nadále trvají vazební důvody uvedené v § 67 písm. b) a c) tr. řádu, a nepřijal stěžovatelem nabízené písemné záruky zájmových sdružení občanů AUTO-KLUB v AČR, Dvůr Králové nad Labem, FAN-KLUB ŠKODA - Vysoké Mýto a Hradec Králové, pana J. J. a V. podle § 73 odst. 1 písm. a) jako náhrady za vazbu a zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžných opatření podle § 88c písm. a), c), d) e) a i) tr. řádu. K trvání koluzní vazby krajský soud odkázal na dopis stěžovatele adresovaný poškozené R. K., jehož obsah stručně reprodukoval a jisté pasáže v něm uvedené hodnotil jako jasné ovlivnění svědka. Trvající důvod vazby předstižné krajský soud odůvodnil poukazem na charakter trestné činnosti, které se měl stěžovatel vůči poškozené R. K. dopouštět dlouhodobě (od r. 2013 do svého zadržení), stupňoval na ni svůj nátlak a začal kontaktovat i její rodinné příslušníky, aby se jí mohl pomstít. Sdílel názor státního zástupce v původním návrhu na vzetí do vazby o vysoké pravděpodobnosti, že stěžovatel bude svůj vztah k poškozené rozvíjet, kontaktovat ji, vyhledávat, případně rozšiřovat kompromitující informace a nelze vyloučit ani případné fyzické napadení. Vazební důvod byl podle krajského soudu navíc zvýrazněn tím, že stěžovatel se prakticky totožného jednání, jen s menší mírou intenzity, dopouštěl i na poškozené V. U. 5. Stížnost stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že nenastaly žádné nové skutečnosti, na základě nichž by mělo být revidováno původní stanovisko o existenci shledaných vazebních důvodů a důvodnosti trestního stíhání stěžovatele, za správný označil i závěr, že k překročení vazebních lhůt v přípravném řízení nedošlo, neboť byly zachovávány vzhledem k jiným rozhodnutím soudu o vazbě ve smyslu § 72 odst. 1 tr. řádu, jež na sebe navazovala ve lhůtách kratších tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí, a vyložil, proč nepřisvědčil stížnostním námitkám ve vztahu ke konkrétním skutečnostem, které i podle jeho názoru stále odůvodňují trvání vazby koluzní i předstižné; vzhledem ke koluznímu důvodu vazby trvá stav, kdy vazbu stěžovatele nelze nahradit jiným opatřením. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl překročení nejvyšší přípustné doby trvání vazby, nezákonné uvalení a následné opakované potvrzování koluzní vazby, nadužití vazby předstižné a hrubé porušení principu proporcionality při jejím uvalení, vady v rozhodování vrchního soudu, nepřezkoumatelné hodnocení důkazů zásadně v jeho neprospěch, jakož i nedostatečné odůvodnění napadených usnesení. 7. Vzhledem k opakování argumentů, které stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem a vrchním soudem, postačí na tomto místě jen stručně shrnout, že překročení maximální délky vazby stěžovatel opíral o rozhodnutí okresního soudu ze dne 27. 3. 2019, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. Stěžovatel upozornil, že při rozhodování soudu v přípravném řízení o dalším trvání vazby podle § 72 odst. 1, 2 tr. řádu absentoval obligatorní návrh státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě (předchozí návrh vzal státní zástupce zpět), a z tohoto důvodu je třeba mít za to, že je od 24. 4. 2019 držen ve vazbě nezákonně. Argumentaci vrchního soudu, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby implikuje pokračování vazby a dalšího rozhodnutí není třeba, stěžovatel důrazně odmítl s poukazem na komentářovou literaturu, nálezy Ústavního soudu a text zákona. 8. K existenci koluzního důvodu stěžovatel uvedl, že na poškozenou R. K. nelze hledět jako na nevyslechnutou (v hlavním líčení), neboť takový výklad nemá oporu v zákoně, odmítl, že by se pokoušel svědkyni nezákonným způsobem ovlivnit, a vytkl soudu opakované potvrzování skutečnosti bez nových argumentů, které nesvědčí o řádném přezkoumávání trvání koluzní vazby; k hodnocení skutečností podmiňujících uvalení koluzní vazby odkázal na komentářovou literaturu, genezi právní úpravy v trestním řádu a nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Podle stěžovatele se krajský soud ani vrchní soud řádně nevypořádaly ani s existencí předstižné vazby, pokud konstatovaly obavu z možného násilí vůči poškozené R. K., neboť takové tvrzení postrádalo podklad v opatřených důkazech. 9. Vrchnímu soudu stěžovatel vytkl, že v jeho věci rozhodl, aniž by měl k dispozici přílohu 1 soudního spisu, která obsahuje tzv. elektronické stopy (videa, zvukové nahrávky, e-mail, apod.), což svědčí o tom, že nemohl řádně zkoumat závěry krajského soudu, podle kterého je trestná činnost popsána mimo jiné audiovizuálními podklady. 10. Stěžovatel též namítl, že napadená rozhodnutí neuvádí důvody, pro které nebyly přijaty záruky nahrazující vazbu, nebylo přihlédnuto k jeho návrhům a nebyly vzaty v úvahu i další skutečnosti; odůvodnění napadených usnesení označil za nedostatečná, neboť mimo jiné pomíjejí závěry znaleckého posudku, které vyznívají pro stěžovatele pozitivně, neboť z nich neplyne žádná skutečnost, pro kterou by měl být stěžovatel držen ve vazbě, zatímco o věrohodnosti výpovědi poškozené R. K. lze pochybovat. Stěžovatel uzavřel, že v průběhu trestního stíhání došlo k tolika porušením zákona, že intenzita porušení jeho práv dosáhla ústavněprávní roviny. III. Procesní předpoklady řízení pře