IV.ÚS 910/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 910/15 ze dne 23. 9. 2015 N 177/78 SbNU 627 Pořádková pokuta uložená advokátovi za opožděné dodání listin   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Sládečka - ze dne 23. září 2015 sp. zn. IV. ÚS 910/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Lukáše Votruby, zastoupeného Mgr. Janem Zrnovským, advokátem, se sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 595/2013-344 ze dne 14. 1. 2015 o uložení pořádkové pokuty z důvodu hrubého ztěžování postupu odvolacího soudu v občanském soudním řízení, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 595/2013-344 ze dne 14. 1. 2015 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení svého práva na soudní ochranu dle čl. 26 odst. 1 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ve svém návrhu stěžovatel uvedl, že napadeným rozhodnutím mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 15 000 Kč za to, že den před nařízeným ústním jednáním učinil na podatelně soudu procesní podání, v němž jsou uvedena nová skutková tvrzení a k němuž byly připojeny kopie listin, celkem 14 listů. Tím, že do spisu byly založeny nové listiny a nová tvrzení pouhý jeden den před nařízeným jednáním, došlo k hrubému ztěžování postupu soudu v řízení, neboť odvolací jednání muselo být odročeno. Stěžovatel namítl, že dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Stěžovatel poukázal na další ustanovení zákona o advokacii, dle kterých je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Z výše uvedeného dle stěžovatele plyne, že bylo jeho povinností v okamžiku, kdy mu klient předal významné podklady pro vedení sporu, tyto v rámci soudního řízení také co nejdříve uplatnit. Uvedený trest stěžovatel považuje za zásah do své nezávislosti a zejména za projev formalismu a naprosté nelidskosti soudu a jeho arogance k lidským právům a základním svobodám. 3. Stěžovatel zrekapituloval sled procesních úkonů ve věci poté, co byl žalovaný, jehož v daném civilním sporu zastupoval, odvolacím soudem vyzván usnesením téhož soudu ze dne 21. 8. 2014 č. j. 29 Co 595/2013-317, aby ve věci ve lhůtě 10 dnů od doručení doplnil rozhodující tvrzené skutečnosti a navrhl důkazy. Dne 3. 9. 2014 stěžovatel dle svých slov jménem žalovaného požádal krajský soud o prodloužení lhůty, neboť se mu nepodařilo spojit se s klientem. Dne 22. 10. 2014 soud opětovně informoval o tom, že se mu nedaří s žalovaným navázat kontakt a požádal jej o opětovné prodloužení lhůty do 15. 11. 2014. K tomu stěžovatel doplnil, že jelikož mu žalovaný doložil potřebné doklady až dne 13. 1. 2015, mohl poprvé tyto doklady a k tomu potřebná tvrzení uplatnit u soudu až tohoto dne. Soud tak prý řádně informoval o nemožnosti doložení potřebných dokladů v průběhu vedení sporu. Jelikož byl žalovaný dříve zastoupen jinými advokáty, počal dle stěžovatele s vyhledáváním těchto dokladů a v logice jejich stáří je dle něj zřejmé, že nebylo lze je naleznout v krátké lhůtě. Žalovaný tyto doklady dohledával a shromažďoval v prosinci a předal mu je v lednu dne 13. 1. 2015. 4. Stěžovatel dále podotkl, že je zásahem do nezávislosti advokáta, pokud soud advokátu ukládá pokutu (trest) v situaci, kdy advokát řádně plní svou povinnost stanovenou mu zákonem. Byl-li by dle názoru stěžovatele takový postup dovolený, pak se advokát fakticky ocitá ve schizofrenní situaci, kdy by byl v určitém okamžiku nucen zvažovat, zda má plnit řádně svou povinnost prosazovat zájmy klienta a podat úkon soudu i krátce před soudním jednáním, anebo zda se má vystavit riziku, že mu bude uložena pokuta za plnění této povinnosti. Stěžovatel současně poznamenal, že mu byl uložen trest, aniž by se k němu byl mohl vyjádřit, soud pouze konstatoval důvody pro jeho uložení a trest uložil, a neměl tedy žádnou možnost se na projednání jednání, které mu bylo kladeno za vinu, připravit. Stěžovatel krajskému soudu rovněž vytkl, že nezjišťoval žádné skutečnosti významné pro uložení pokuty - tj. např. opakovanost jím shledávaného protiprávního jednání, majetkové poměry, které jsou významné pro uložení trestu a další okolnosti. 5. Stěžovatel rovněž namítl, že v daném případě je zcela zjevné, že jednal jménem a na účet klienta, tedy nikoliv svým jménem, a proto nemůže být za takové jednání ukládán trest jemu samotnému, neboť se sám ničeho nedopustil. Dle jeho názoru nemůže nést odpovědnost za úkony klienta, které byly navíc činěny zcela v souladu se zákonem. Občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") dle stěžovatele umožňuje, aby odvolatel měnil důvody odvolání po dobu, než soud ve věci rozhodne (§ 205 odst. 3 o. s. ř.), a proto nemohl ani jeho klient svým procesním podáním porušit zákon takovým způsobem, aby mu soud ukládal pořádkovou pokutu. Podle stěžovatele je navíc v rozporu s ústavním pořádkem situace, kdy mu proti rozhodnutí o uložení trestu zákon nedává žádnou možnost pro podání řádného opravného prostředku, resp. přezkumu rozhodnutí o trestu nezávislým a nestranným soudem. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené soudní rozhodnutí zrušil. II. 6. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spis Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vedený pod sp. zn. 9 C 851/1998, z něhož, jakož i obsahu napadeného soudního rozhodnutí zjistil následující skutečnosti. 7. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. 8. 2014 č. j. 29 Co 595/2013-317 žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení daného usnesení doplnil rozhodující tvrzené skutečnosti blíže specifikované ve výroku I a dále aby v téže lhůtě označil důkazy potřebné k prokázání jím doplněných skutkových tvrzení (výrok II). V poučení soud uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a že nebudou-li skutková tvrzení doplněna a důkazy označeny v soudem stanovené lhůtě, vystavuje se žalovaný nebezpečí pro něj nepříznivého rozhodnutí ve věci. Toto usnesení bylo doručeno do datové schránky stěžovatele dne 25. 8. 2014 (viz doručenku připojenou k č. l. 317). 8. Stěžovatel následně svým podáním ze dne 2. 9. 2014, které krajskému soudu došlo následujícího dne, požádal soud o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení a návrhů důkazů, neboť se mu nepodařilo s klientem spojit, a proto není "reálně schopen na výzvu soudu reagovat". Současně požádal, aby byla lhůta žalovanému prodloužena do 30. 9. 2014 (č. l. 319). Následně stěžovatel svým podáním ze dne 21. 10. 2014 informoval soud o tom, že žalovaný z rodinných důvodů nereagoval na podání právního zástupce a přislíbil zaslat potřebné listiny do 15. 11. 2014. Stěžovatel současně jménem svého mandanta požádal, aby soud o věci rozhodl při ústním jednání (v reakci na usnesení krajského soudu č. j. 29 Co 595/2013-320 ze dne 10. 10. 2014, kterým byli účastníci řízení vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s projednáním odvolání bez nařízení jednání) - č. l. 323. 9. Krajský soud posléze nařídil odvolací jednání, a to na den 14. 1. 2015. Stěžovateli bylo předvolání k odvolacímu jednání doručeno do datové schránky 1. 12. 2014 (ibidem). Stěžovatel svým podáním ze dne 13. 1. 2014, které krajskému soudu došlo téhož dne, založil do soudního spisu řadu listin a označil listinné důkazy, kterých se žalovaný dovolával. Současně se stěžovatel jménem klienta soudu omluvil, že uvedené listiny předkládá až nyní, přičemž prodlevu odůvodnil dohledáváním potřebných dokladů, jakož i vánočními svátky. 10. Během odvolacího jednání dne 14. 1. 2015 uložila předsedkyně senátu ve výroku citovaným usnesením stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč s odůvodněním, že senát odvolacího soudu provedl přípravu na jednání, jež proběhlo 14. 1. 2015 podle stavu spisu, jak jej měl k dispozici. Tím, že do spisu byly založeny nové listiny a nová tvrzení až v odpoledních hodinách před nařízeným jednáním, ač se tak mělo stát již před pěti měsíci, došlo k hrubému ztěžování postupu soudu v řízení, neboť odvolací jednání muselo být odročeno, aby se senát mohl seznámit s novými skutečnostmi a zvážit provedení eventuálně dalších důkazů. Proto předsedkyně senátu postupovala podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. a stěžovateli uložila dle vlastního odůvodnění citelnou pořádkovou pokutu, neboť měl zmařit ukončení sporu,