IV.ÚS 913/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 913/21 ze dne 15. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Kašperové, zastoupené Mgr. Marií Huspekovou, advokátkou, sídlem Zeyerova 710/36, Ústí nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. února 2021 č. j. 54 EXE 3039/2019-109 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 21. ledna 2021 č. j. 203 EX 26810/19-72, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem a JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora, Exekutorský úřad Přerov, sídlem Komenského 1294/38, Přerov, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy a její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a exekučního spisu JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora, Exekutorský úřad Přerov (dále jen "soudní exekutor") sp. zn. 203 EX 26810/19, 203 EX 26821/19 a 203 EX 27677/19 se podává, že Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") pověřil usnesením ze dne 4. 9. 2019 č. j. 72 EXE 3049/2019-12, ze dne 9. 9. 2019 č. j. 54 EXE 3039/2019-12 a ze dne 10. 9. 2019 č. j. 73 EXE 3126/2019-11 soudního exekutora k vedení exekucí proti stěžovatelce jako povinné k vymožení pohledávek zdravotní pojišťovny Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (dále jen "oprávněná") v celkové výši 25 828 Kč. Uvedená exekuční řízení byla spojena ke společnému řízení podle § 37 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"). Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 18. 9. 2019 č. j. 203 EX 26810/19-12 určil, že exekuce bude provedena prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatelky (pozemků parc. č. X1, X2, X3 a X4, vše v katastrálním území S.), ve kterých má místo bydliště. 3. Dne 21. 10. 2019 stěžovatelka navrhla zastavení exekuce s tím, že oprávněná jako orgán veřejné moci měla pohledávku vymáhat tzv. daňovou exekucí. Okresní soud návrh zamítl usnesením ze dne 12. 12. 2019 č. j. 54 EXE 3039/2019-19, jenž potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 5. 5. 2020 č. j. 84 Co 93/2020-45. 4. Následně soudní exekutor usnesením ze dne 16. 6. 2020 č. j. 203 EX 26810/19-37 ustanovil k ocenění uvedených nemovitých věcí znalce a usnesením ze dne 22. 12. 2020 č. j. 203 EX 26810/19-68 mu za zpracování znaleckého posudku určil znalečné ve výši 8 628 Kč. Dne 24. 6. 2020 stěžovatelka znovu navrhla zastavení exekuce, a to podle § 336i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť výše vymáhané pohledávky nepřesahuje 100 000 Kč a jako způsob exekuce je nařízen prodej nemovitých věcí, ve kterých má stěžovatelka místo trvalého pobytu. Okresní soud návrh zamítl usnesením ze dne 3. 8. 2020 č. j. 54 EXE 3039/2019-71 jako předčasný, neboť dosud nebylo nařízeno dražební jednání; do té doby není soudu znám stav přihlášených pohledávek dalších případných věřitelů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. 20 Cdo 1616/2017). 5. Soudní exekutor v záhlaví uvedeným příkazem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit mu 8 688 Kč jako náhradu nákladů exekuce (znalečné za uvedený znalecký posudek, náhrada za doručení písemnosti a daň z přidané hodnoty). Přitom odkázal na § 6 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž není vyloučeno vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce již v jejím průběhu, nikoli až v jejím závěru. Stěžovatelka proti němu brojila námitkami, v nichž s odkazem na § 336i odst. 2 o. s. ř. tvrdila, že soudní exekutor uměle navyšuje náklady exekuce a příkaz není řádně odůvodněn, jde-li o účelnost nákladů na znalecké posudky. 6. Námitkám stěžovatelky soudní exekutor nevyhověl a postoupil je okresnímu soudu, jenž je zamítl napadeným usnesením. Šlo o náklady účelně vynaložené, neboť ocenění nemovitých věcí je nutnou podmínkou pro provedení určeného způsobu provedení exekuce. V dosavadním průběhu exekuce nebylo ničeho vymoženo jinými způsoby provedení exekuce a nebyl zjištěn jiný použitelný majetek stěžovatelky. Nic však nebrání stěžovatelce uhradit vymáhané pohledávky. Naznačuje-li stěžovatelka, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 336i odst. 2 o. s. ř., nelze se spokojit s jejím tvrzením, že žádné jiné exekučně vymáhané dluhy nemá, neboť možnost zastavení exekuce se posoudí až k okamžiku zahájení dražebního jednání. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka tvrdí, že se okresní soud dostatečně nevypořádal s její námitkou neefektivního způsobu provedení exekuce; účastníci řízení nedostatečně zohlednili konkrétní okolnosti její věci. Je podle ní rozhodné, zda náklady soudní exekutor vynaložil účelně. Stěžovatelka zdůrazňuje, že byť uznává, že ochrana povinných (dlužníků) nemůže být bezbřehá, orgány veřejné moci měly přihlédnout k účelu zastavení exekuce podle § 336i odst. 2 o. s. ř., jenž chrání obydlí povinného. Uvedený institut je srovnatelný např. s tzv. nezabavitelným minimem. Okresní soud napadeným rozhodnutím potvrdil "nelogický a neracionální" výklad uvedeného ustanovení soudního exekutora, podle něhož sice není takový způsob provedení exekuce prodejem nemovité věci přípustný při vymáhání pohledávky do výše 100 000 Kč, přesto soudní exekutor může při takto zvoleném způsobu exekuce vynakládat náklady. Takový výklad stěžovatelka považuje za absurdní, přehnaně formalistický a za projev libovůle. 8. Okresní soud nepřípustně rezignoval na svoji úlohu. Jde o obecný soud stěžovatelky, a bylo proto jeho povinností "učinit relevantní zjištění" o možných pohledávkách vůči stěžovatelce, a zda jsou dány podmínky pro zastavení exekuce podle § 336i odst. 2 o. s. ř. (srov. sub 6 in fine). Jedině takový postup účinně zabrání tomu, že povinný hradí náklady exekuce, jež bude téměř jistě zastavena. Ani oprávněná ostatně z postupu soudního exekutora ve věci stěžovatelky nemá žádný užitek. 9. Stěžovatelka dále staví svoji věc do kontextu práva na rovné zacházení. Podle stěžovatelky vzniká nerovnost mezi povinnými, proti nimž je vedena exekuce na vymožení pohledávky do 100 000 Kč (viz limit § 336i odst. 2 o. s. ř.) prodejem nemovité věci a ostatními způsoby. Zatímco v první situaci je povinný v nejistotě až do okamžiku zahájení dražby (zda dojde k zastavení exekuce podle § 336i odst. 2 o. s. ř.), při vedení exekuce jinými způsoby zákon jasně stanoví, jaká část majetku nemůže být exekucí postižena (srov. tzv. nezabavitelné minimum). Soudní exekutor není nadto limitován k vynakládání hotových výdajů; povinný nemůže předvídat, jaké náklady bude hradit. Stěžovatelka respektuje, že jde i o "jakési preventivní působení na dlužníky", nepovažuje je však za přiměřené. 10. Konečně stěžovatelka tvrdí, že ústavněprávní rozměr její věci je naplněn, a to ze dvou hledisek. Zaprvé, oprávněná je orgánem veřejné moci, a to přesto, že přenesla pravomoci na soudního exekutora. Není proto přiměřené, zvolila-li sama prodej nemovité věci jako způsob exekuce, byť nyní nelze posuzovat případné porušení § 175 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"). Stěžovatelka zdůrazňuje, že vymáhán je nedoplatek na penále za veřejné zdravotní pojištění, nikoli pojistné. Zadruhé, stěžovatelka tvrdí, že její majetková situace je nepříznivá v důsledku vládních opatření spojených se současnou epidemiologickou situací. Stěžovatelka nepředvídala, že se v takové situaci ocitne. Přestože stěžovatelka uznává svoji odpovědnost, považuje navyšování nákladů exekuce za "nepřiměřeně tvrdý zásah" a "sankci". III. Vyjádření účastníků řízení 11. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a oprávněné, které náleželo postavení vedlejší účastnice řízení o ústavní stížnosti. 12. Okresní soud ve vyjádření uvedl že, exekuční řízení ve věci stěžovatelky bylo zahájeno dne 20. 8. 2019, tj. předtím, než mohla tzv. nouzová opatření vlády ovlivnit její finanční situaci. V době, kdy okresní soud rozhodoval o námitkách stěžovatelky proti napadenému příkazu soudního exekutora, stěžovatelka neuhradila nic; vymáhanou pohledávku zaplatila až dne 22. 2. 2021. Kromě nemovitých věcí nebyl zjištěn žádný majetek ve vlastnictví stěžo