IV.ÚS 919/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 919/14 ze dne 10. 12. 2014 N 225/75 SbNU 521 Povinnost obecného soudu odůvodnit rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka - ze dne 10. prosince 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14 ve věci ústavní stížnosti Lenky Cinkové, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem, se sídlem Radniční 13, 787 01 Šumperk, proti usnesením Okresního soudu v Šumperku č. j. 3 Nt 351/2014-3 ze dne 10. 1. 2014 a č. j. 0 Nt 401/2014-9 ze dne 26. 2. 2014, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny stížnosti proti usnesením státního zástupce o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu a o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků, za účasti Okresního soudu v Šumperku jako účastníka řízení. Usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 3 Nt 351/2014-3 ze dne 10. 1. 2014 a usnesení téhož soudu č. j. 0 Nt 401/2014-9 ze dne 26. 2. 2014 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Ve svém návrhu stěžovatelka namítla, že Okresní soud v Šumperku v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatelky z 10. 1. 2014 v rozporu s obsahem spisu dovodil, že z výpisu z účtu vyplynuly nadlimitní výběry a bezhotovostní převody. Argumenty, zejména zásadní námitkou kombinace finančních prostředků "možná z trestné činnosti pocházejících a finančních prostředků zjevně z ní nepocházejících" se však dle stěžovatelky soud nezabýval, toliko povrchně konstatoval své přesvědčení, že prostředky na účtu jsou výnosem trestné činnosti. Z ustanovení § 79a trestního řádu (dále též "tr. ř.") však dle jejího mínění nevyplývá, že k zákonnému postupu postačí určité přesvědčení či teoretické možnosti, nýbrž že ze slovního spojení "zjištěné skutečnosti nasvědčují" vyplývá, že původ zajišťovaných finančních prostředků z trestné činnosti musí být důkazními prostředky podložen, což v tomto případě není. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala na to, že rovněž zákon v § 79a tr. ř. nepřipouští možnost zajištění finančních prostředků z důvodu zajištění možné náhrady škody bez ohledu na původ těchto finančních prostředků. Policejní orgán, státní zástupce i soud měli dle jejích slov k dispozici kompletní výpisy z účtu stěžovatelky, které jsou součástí vyšetřovacího spisu, a tudíž skutečnosti z těchto výpisů vyplývající nasvědčují přesně opačnému závěru, než jaký učinili jak státní zástupce, tak obecný soud. Obě rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku tak pro absenci relevantní argumentace ve vztahu k aplikaci § 79a tr. ř., vzneseným námitkám a argumentům v obou stížnostech jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť jediným výsledkem přezkumné činnost při rozhodování o obou podaných stížnostech bylo kusé ztotožnění se s názorem státního zástupce a ignorace argumentů stěžovatelky. Tyto své argumenty stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila. Závěrem navrhla, aby Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí zrušil. II. 3. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spisy Okresního soudu v Šumperku vedené pod sp. zn. 0 Nt 401/2014, sp. zn. 3 Nt 351/2014 a sp. zn. 3 Nt 1216/2014, z nichž, jakož i obsahu napadených soudních rozhodnutí zjistil následující skutečnosti. 4. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 5. 12. 2013 č. j. ZN 5491/2013-20 bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků do částky ve výši 215 272 Kč na osobním účtu č. X/0300, vedeném u ČSOB, a. s., na jméno stěžovatelky, v jehož rámci byla zakázána jakákoliv dispozice s peněžními prostředky v zajištěné výši s výjimkou výkonu rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka je podezřelá, že se dopustila skutku, který by mohl být kvalifikován jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, a že finanční prostředky na předmětném účtu jsou výnosem z trestné činnosti. 5. Proti tomuto usnesení si podala stěžovatelka prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou Okresní soud v Šumperku v záhlaví označeným usnesením ze dne 10. 1. 2014 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl, když v postupu okresního státního zástupce v Šumperku neshledal žádné pochybení. Uvedl, že z výpisu z účtu vyplynuly nadlimitní výběry a bezhotovostní převody, ze kterých je dle soudu zřejmé, že stěžovatelka peníze z účtu odčerpává, a je proto důvodné podezření, že finanční prostředky na tomto účtu jsou výnosem z trestné činnosti. 6. Stěžovatelka vzápětí nato podala prostřednictvím svého obhájce opakovanou žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků podle § 79a odst. 1 trestního řádu, přičemž tato její žádost byla zamítnuta v pořadí druhým usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 1. 2014 č. j. ZN 5491/2013-74. Toto usnesení bylo doručeno obhájci stěžovatelky dne 28. 1. 2014. Dne 31. 1. 2014 stěžovatelka prostřednictvím svého obhájce podala stížnost proti tomuto usnesení, kterou Okresní soud v Šumperku opět jako nedůvodnou zamítl, a to v pořadí druhým, v záhlaví citovaným usnesením ze dne 26. 2. 2014, v němž uvedl, že má za to, že stěžovatelka je nadále podezřelá, že se dopustila skutku, který by mohl být kvalifikován jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, a že finanční prostředky na předmětném účtu jsou výnosem z trestné činnosti. III. 7. Ústavní soud vyzval v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Okresní soud v Šumperku jako účastníka řízení, aby se vyjádřil k projednávané ústavní stížnosti. Ten odpověděl svým přípisem ze dne 13. 10. 2014, v němž v plném rozsahu odkázal "na obsah usnesení o zamítnutí stížnosti č. j. 0 Nt 401/2014-9". 8. Za této situace tedy Ústavní soud vyjádření účastníka řízení nezasílal k replice stěžovatelce. Ústavní soud současně v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. 9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, příslušný spisový materiál, jakož i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Ústavní soud považuje na prvém místě za nutné sdělit, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z podústavního práva, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, jestliže porušením podústavního práva došlo současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nekonformní aplikací pramene práva nebo jeho ústavně nekonformním výkladem. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému soudnímu aktu, byly dodrženy ústavní limity, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich. Otázkou svévole se přitom Ústavní soud zabývá dosti podrobně ve své judikatuře a ustáleně její pojem vykládá v obecné poloze jako extrémní nesoulad právních závěrů s provedenými skutkovými a právními zjištěními [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 138/2000 ze dne 29. 3. 2001 (N 53/21 SbNU 451; in fine), III. ÚS 303/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555), III. ÚS 351/04 ze dne 24. 11. 2004 (N 178/35 SbNU 375), III. ÚS 501/04 ze dne 3. 3. 2005 (N 42/36 SbNU 445), III. ÚS 606/04 ze dne 15. 9. 2005 (N 177/38 SbNU 421), III. ÚS 151/06 ze dne 12. 7. 2006 (N 132/42 SbNU 57), IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303), III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371) aj.]. 11. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti rovněž opakovaně zdůrazňuje, že podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je Česká republika právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Skutečnost, že Česká republika patří do rodiny demokratických právních států v materiálním pojetí, představuje významné implikace v oblasti interpretace a aplikace práva. Princip právního státu je vázán na formální charakteristiky, které právní pravidla v daném právním systému musí vykazovat, aby je jednotlivci mohli vzít v potaz při určování svého budoucího jednání. V této spojitos