IV.ÚS 921/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 921/19 ze dne 17. 12. 2019 N 214/97 SbNU 287 Povinnost odvolacího soudu vypořádat se se všemi hledisky, jimiž se zabýval soud I. stupně při rozhodování o svěření dítěte do péče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové ve věci ústavní stížnosti L. D., zastoupené Mgr. Eliškou Noveskou, advokátkou se sídlem Běhounská 2/22, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2018 č. j. 14 Co 142/2018-474, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a a) nezl. R. D., b) nezl. J. D., obou zastoupených opatrovníkem městem Břeclav, c) R. D., zastoupeného Mgr. Janou Krouman, advokátkou, se sídlem Drážní 253/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2018 č. j. 14 Co 142/2018-474 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2018 č. j. 14 Co 142/2018-474 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o svěření do péče a stanovení výživného pro nezletilé děti pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů a o úpravě styku. 2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") sp. zn. 12 Nc 26029/2016 vyplynulo, že stěžovatelka, matka nezletilých synů R. a J., podala v dubnu 2016 návrh na úpravu jejich výchovy a výživy na dobu před rozvodem a po rozvodu jejího manželství s R. D., otcem nezletilých. Navrhla, aby nezletilí byli svěřeni do její péče a otci byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu. Otec požádal o svěření nezl. R. do své péče, následně uplatnil návrh na střídavou péči a poté žádal svěření obou nezletilých do své péče. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil skutkový stav a rozsudkem ze dne 21. 9. 2016 č. j. 12 Nc 26029/2016-25 svěřil nezletilé do péče matky, otci stanovil povinnost přispívat na jejich výživu soudem stanovené částky a rozhodl o úpravě styku. 3. Proti rozsudku okresního soudu se otec odvolal. V průběhu odvolacího řízení navrhl, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž by byli nezletilí svěřeni do jeho péče, neboť získal od znalce M. Petržely, kterého požádal o posudek z oboru psychologie, informaci, že jsou neúměrně fyzicky trestáni. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 19. 3. 2017 č. j. 14 Co 309/2016-62 uložil matce, aby nezletilé předala do péče otce, usnesením ze dne 14. 4. 2017 č j. 14 Co 309/2016-103 upravil její styk s nezletilými. Ve věci samé usnesením ze dne 11. 5. 2017 č. j. 14 Co 309/2016-113 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 4. Okresní soud po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 12. 3. 2018 č. j. 12 Nc 26029/2016-379 svěřil oba syny do péče matky (výrok I), rozhodl o povinnosti otce přispívat matce na jejich výživu soudem stanovené částky (výroky II a III), konstatoval, že nedoplatek na výživném otci nevznikl (výrok IV), rozhodl o povinnosti matky přispívat otci s účinností od 25. 3. 2017 na výživu nezletilých soudem stanovené částky a uhradit nedoplatek na výživném (výroky V a VI), rozhodl, že pro dobu po rozvodu se oba nezletilí svěřují do péče matky (výrok VII), stanovil výši vyživovací povinnosti otce (výrok VIII), upravil jeho styk s nezletilými (výrok IX) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky X, XI a XII). Okresní soud rozvedl, z jakých důvodů měl za to, že matka má lepší výchovné předpoklady než otec, a k důvodům, pro které byly děti z její péče odebrány, uvedl, že tvrzení o fyzickém trestání dětí nebylo žádnými dalšími důkazy prokázáno, naopak postup znalce Petržely hodnotil jako nestandardní s pochybnostmi i o jeho nepodjatosti. 5. K odvolání otce krajský soud doplnil dokazování a poté ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, V, VI, VII, VIII a IX změnil tak, že oba nezletilé svěřil na dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče otce, matku zavázal povinností přispívat na jejich výživu soudem stanovené částky a zaplatit nedoplatek na výživném a upravil její styk s nezletilými, ve výrocích III a IV rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Krajský soud odůvodnil rozhodnutí o změně výchovného prostředí zájmem nezletilých dětí, které v péči otce, kam přešly po nařízení předběžného opatření, po všech stránkách prospívají. Podle krajského soudu již není podstatné, zda informace o fyzickém týrání, které starší syn sdělil znalci Petrželovi, byly pravdivým popisem nebo spíše projevem naprogramovanosti dítěte, protože nezletilý o nich odmítá mluvit, a pokud k nim došlo, zjevně je vytěsnil a žádnou výraznou roli ve vztahu k matce již nehrají. Podle krajského soudu přestěhování s matkou do místa jejího nového bydliště v D. nemělo na děti dobrý vliv, neboť byly vytrženy z prostředí, na nějž byly od svého narození zvyklé, naopak navrácení do původního rodinného prostředí v bydlišti otce je zklidnilo. Krajský soud zdůraznil stabilitu výchovného prostředí, opakovaně vyjádřené přání staršího syna zůstat v prostředí u otce, podstatnou změnu poměrů na straně otce, který přestal vykonávat práci v zahraničí a připravuje se na budoucí podnikání v místě bydliště, a zmínil i to, že otec již styku dětí s matkou nebrání a nesnaží se ho minimalizovat. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka po stručném shrnutí skutkového stavu uvedla, že krajský soud, který jí svým předběžným opatřením odebral děti z péče a přikázal je předat otci, vycházel ze závěrů zprávy znalce Petržely, aniž by přihlédl k okolnostem, které jeho tvrzení zásadně znevěrohodňovaly. Předně to byl nestandardní postup znalce, který v rámci proklamovaného komplexního psychologického vyšetření nezletilých nedodržel základní zásady takového vyšetření, a ač na uvedené vady v postupu znalce upozornila, krajský soud na ně nereagoval. Validitu znalecké zprávy snižovala i skutečnost, že právní zástupkyně otce je dcerou znalce Petržely, což krajskému soudu ani jeden z nich neoznámili, pochybnost o nestrannosti znalce umocňuje i časová souvislost mezi převzetím právního zastoupení otce, zpracováním zprávy znalce a bezprostředně následujícími kroky otce, který matku vážně obvinil, žádal vydání předběžného opatření, podal trestní oznámení a stížnost na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Stěžovatelka je přesvědčena, že pro vydání předběžného opatření nebyly splněny podmínky, ostatně následně se ukázalo, že smyšlená tvrzení o fyzickém trestání dětí byla vyvrácena zprávou dětských lékařek, které měly děti ve své péči, zprávami ze školy a školky, vyjádřením krizového centra Kyjov či výpověďmi svědků, kteří byli s dětmi v častém kontaktu. Trestní oznámení na stěžovatelku a jejího otce Policie České republiky odložila s konstatováním, že se žádné domácí násilí či týrání nezletilých neprokázalo, a policejní orgán po provedeném dokazování dospěl k závěru, že motivací otce k podání oznámení byla pravděpodobně snaha pomstít se matce. Ani tyto okolnosti krajský soud nepřesvědčily o nesprávných závěrech znalce, a když pak okresní soud po provedení rozsáhlého dokazování, mimo jiné i revizním znaleckým posudkem PhDr. M. Pechové, opětovně svěřil nezletilé do její péče, krajský soud jeho rozhodnutí změnil, což odůvodnil v podstatě zachováním stavu, který sám předběžným opatřením nastolil. K vyjádření staršího syna stěžovatelka odkázala na zprávu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kde je popsáno, jakým způsobem se syn vyjádřil, podle všeho lze mít za to, že mu odpověď byla otcem vštípena, což by ostatně korespondovalo se závěry znalkyně M. Pechové. Vůli a zájem mladšího syna krajský soud nebral vůbec v potaz a k popření závěrů okresního soudu nevedl žádné dokazování, kterým by své rozhodnutí odůvodnil. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že krajský soud zatížil své rozhodnutí extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. z nich vyvozenými právními závěry. Napadený rozsudek vykazuje podle stěžovatelky též znaky tzv. překvapivého rozhodnutí s prvky svévole, neboť nezohledňuje obsáhlé dokazování okresního soudu a ignoruje zjevnou podjatost znalce Petržely. Při hodnocení zájmu nezletilých krajský soud nevzal v úvahu všechny aspekty a specifika věci, zcela formálně přihlédl pouze k současnému postoji jednoho z nezletilých, navíc ovlivněnému otcem, nevzal v potaz přání druhého nezletilého a náležitě nezhodnotil předchozí již pevný a citový vztah obou nezletilých k matce. Stěžovatelka dále vytkla krajskému