IV.ÚS 926/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 926/21 ze dne 18. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. února 2021 č. j. 0 Nt 3/2021-11, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. února 2021 č. j. 0 Nt 3/2021-13 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. února 2021 č. j. 0 Nt 3/2021-15, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Olomouc, 2. oddělení, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 12 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ústavní stížností napadenými příkazy k domovní prohlídce a prohlídkám jiných prostor a pozemků vydanými Okresním soudem ve Zlíně (dále jen "okresní soud") na návrh Krajského státního zastupitelství v Brně byly nařízeny domovní prohlídka bytové jednotky číslo X v bytovém domě na adrese X, včetně prostor přináležejících, jejichž vlastníkem je stěžovatel, dále prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kancelářských prostor nacházejících se ve třetím patře budovy na adrese Y, které má pronajaty a v nichž má zapsané sídlo obchodní společnost A, a konečně prohlídka jiných prostor, a to osobního automobilu značky a typu Porsche Cayenne, registrační značky XXX, registrovaného na obchodní společnost A, užívaného stěžovatelem. 3. Podle odůvodnění napadených rozhodnutí bylo vedlejší účastnicí pod č. j. NCOZ-1098/TČ-2016-417801-O vedeno prověřování trestné činnosti ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), a to v souvislosti s výbuchy ve zbrojním skladu obchodní společnosti A, ve V. ve dnech 16. 10. 2014 a 3. 12. 2014, při kterých došlo k úmrtí dvou zaměstnanců obchodní společnosti A (při výbuchu dne 16. 10. 2014), dalším materiálním škodám na majetku dané obchodní společnosti v řádech desítek milionů korun a ke škodám na majetku dalších osob. 4. Okresní soud konstatoval, že vedlejší účastnice pracovala s vícero vyšetřovacími verzemi a že s ohledem na všechny indicie bylo nanejvýš pravděpodobné, že předmětné výbuchy byly způsobeny úmyslným jednáním tehdy nezjištěné osoby. V době vydání v záhlaví specifikovaných rozhodnutí vedlejší účastnice prověřovala jako nejpravděpodobnější verzi, v níž hrály úlohy dvě neznámé osoby, přičemž stěžovatel coby zástupce obchodní společnosti A, požádal správce předmětného muničního skladu o povolení vstupu pro dvě osoby vystupující pod jmény N. P. a R. T. ve dnech od 13. do 17. 10. 2014. Podle tvrzení stěžovatele však k návštěvě těchto osob nedošlo a rovněž vyloučil, že by se s nimi setkal. Současně potvrdil, že dne 15. 10. 2014 předmětný vojenský areál sám navštívil, a to včetně obou následně explodovaných skladů. Uvedl, že do areálu přijel sám, což však podle zjištění vedlejší účastnice nebývalo zvykem, neboť předmětný areál navštěvoval pouze sporadicky a vždy v doprovodu dalších osob, zejména zaměstnanců obchodní společnosti A. K osobám vystupujícím pod jmény N. P. a R. T. bylo mimo jiné zjištěno, že nejméně identita osoby N. P. je smyšlená (pas, kterým se identifikoval, byl falešný). Pravost pasu druhé osoby nemohla být prokázána z důvodu nespolupráce tádžických orgánů. K pobytu těchto osob v České republice bylo zjištěno, že přiletěly dne 11. 10. 2014 z Moskvy do Prahy, od 13. 10. 2014 do 15. 10. 2014 byly ubytovány v Ostravě, v hotelu Corrado, který se nachází 1,5 km od sídla obchodní společnosti A, a dne 15. 10. 2014 Českou republiku opustily. Dne 16. 10. 2014 měly odletět z Vídně zpět do Ruska. 5. Na základě uvedených skutečností okresní soud ve shodě s míněním vedlejší účastnice shledal jako nepravděpodobné, že by plánovaná návštěva předmětného muničního skladu neproběhla, jak tvrdil stěžovatel. Naopak podle okresního soudu existovalo podezření, že stěžovatel a muži vystupující pod jmény N. P. a R. T. předmětný areál navštívili a že nelze vyloučit, že N. P. a R. T. ve dvou skladech nastražili výbušné zařízení. Rovněž nebylo možno vyloučit, že tak mohli učinit s vědomím stěžovatele. 6. Okresní soud proto rozhodl o vydání příkazu k domovní prohlídce v místě bydliště stěžovatele, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků v sídle obchodní společnosti A, a prohlídce jiných prostor, a to osobního automobilu užívaného stěžovatelem, s tím, že je v těchto prostorách nutné zajistit pro řádné objasnění výše specifikovaných skutečností věci důležité pro trestní řízení, a to především listinné či jiné podklady (listiny, dokumenty, poznámky, kontakty, záznamy o komunikaci mezi prověřovanými osobami, flash disky a další paměťová média aj.), záznamová zařízení, komunikační zařízení, prostředky výpočetní techniky, jakož i další důkazy, které by mohly s danou věcí souviset. Poukázal na to, že prohlídky je nutné provést jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), neboť dozvěděl-li by se stěžovatel či jiné osoby o zájmu orgánů činných v trestním řízení, hrozilo by nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že by mohlo dojít ke znehodnocení, zničení či ukrytí předpokládaných důkazních prostředků. Z těchto důvodů také stěžovatel ani jiná osoba nebyla k uvedeným skutečnostem vytěžena. Závěrem okresní soud dodal, že si je vědom doby, která od obou výbuchů uplynula, a že délka prověřování byla ovlivněna tím, že ke konečnému ohledání místa výbuchu skladu č. 12 došlo až v září roku 2020. K tomu zdůraznil, že nelze pominout závažnost šetřené věci a že zájem společnosti na jejím řádném prošetření a odhalení pachatele převažuje v posuzovaném případě nad zájmem a právem stěžovatele na nedotknutelnost jeho obydlí. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že již v souvislosti s prováděnými prohlídkami byl jeho obhájcem namítán nesprávný postup okresního soudu, který prohlídky nařídil, aniž by šlo o neodkladný či neopakovatelný úkon. V příkazech, kterými byly prohlídky nařízeny, nebyly podle něj dostatečně specifikovány věci, které měly být nalezeny. Má za to, že prohlídky byly toliko formální, kdy vedlejší účastnice ve skutečnosti nevěděla, co hledá. Šlo podle něj o úkon nadbytečný a neúčelný, neboť po celou dobu prověřování s vedlejší účastnicí spolupracoval a předkládal požadované doklady. Vyzvala-li by ho vedlejší účastnice k vydání alespoň rámcově konkretizovaných věcí, nepochybně by tak učinil. Tvrdí, že všechny okolnosti, kterými okresní soud vydání příkazů odůvodnil, bylo možno zjistit záhy po výbuchu skladu. Stejně tak vedlejší účastnici nic nebránilo, aby ho vyslechla k pobytu osob vystupujících pod jmény N. P. a R. T. již v minulosti, kdy si mohl pamatovat podrobnosti. Je přesvědčen, že nešlo o neodkladný úkon, neboť odkládala-li vedlejší účastnice provedení prohlídek více jak šest let, bylo zjevně možné jejich provedení odložit až po zahájení trestního stíhání konkrétních osob. Podle něj šlo o zjevně nepřiměřený zásah do jeho osobní sféry. 8. V další části ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že se již jednou úspěšně dovolal zásahu Ústavního soudu - nález ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 474/07 (pozn. N 151/46 SbNU 505, dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná). Šlo podle něj o případ nezákonné prohlídky nebytových prostor, kdy Ústavní soud příslušnému policejnímu orgánu uložil, aby nepokračoval v porušování jeho základních práv a svobod a obnovil stav před porušením. Podle něj ani v nyní posuzované věci není vedlejší účastnice schopna ani rámcově vymezit, co přesně požaduje vydat a předstírá, že jde o úkon neodkladný a neopakovatelný, a to více než šest let poté, kdy ke skutku došlo, a za situace, kdy deklaroval svoji ochotu spolupracovat. Je proto podle jeho mínění namístě, aby vedlejší účastnici bylo uloženo protiprávně zajištěné věci vrátit či zničit. III. Procesní předpokla