IV.ÚS 927/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 927/24 ze dne 31. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem, sídlem Lannova tř. 1893/32a, České Budějovice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2024 č. j. ZN 1526/2023-52 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 14. listopadu 2023 č. j. KRPC-7872-81/TČ-2023-020080, za účasti Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, a S. F., jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), oznámení o jednání, kterého se měla dopustit vedlejší účastnice, s podezřením, že jím spáchala zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločin maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1 a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku ve spojení s § 238 trestního zákoníku. 3. Policejní orgán oznámení stěžovatelky podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadeným usnesením odložil, neboť - zjednodušeně řečeno - dovodil zejména na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, že nic nenasvědčuje tomu, že se vedlejší účastnice dopustila padělání směnky a následně ji předložila soudu jako pravou. Dále policejní orgán dospěl k závěru, že vedlejší účastnice nespáchala ani trestný čin lichvy podle § 218 trestního zákoníku, a na podkladě lékařské zprávy reagoval též na argumentaci týkající se duševního stavu stěžovatelky. 4. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatelka podala stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu, kterou Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "okresní státní zastupitelství") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou. Okresní státní zastupitelství přijalo závěry policejního orgánu a v jednotlivostech je dále rozvedlo. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že policejní orgán nepostupoval při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byly spáchány trestné činy, v souladu se zákonem, když některé zjištěné skutečnosti zcela opomenul nebo je nesprávně vyhodnotil, zatímco další okolnosti vůbec nezjišťoval a nesnažil se obstarat odpovídající důkazy. Podle stěžovatelky zásady legality, oficiality a materiální pravdy nerespektovalo ani okresní státní zastupitelství. Stěžovatelka vytýká, že orgány činné v trestním řízení nevěnovaly dostatečnou pozornost okolnostem předcházejícím postoupení pohledávky za P. K. a bagatelizovaly její psychické problémy v předmětném období, což je podstatné zejména v souvislosti s prověřováním trestného činu lichvy podle § 218 trestního zákoníku. III. Procesní předpoklady projednání návrhu 6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. 7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel(ka) nevyčerpal(a) všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští. 8. Ústavní soud i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)]. 9. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení o odložení trestní věci podezření ze spáchání výše konkretizovaných trestných činů a proti rozhodnutí, jímž okresní státní zastupitelství zamítlo stěžovatelčinu stížnost podanou proti usnesení o odložení trestní věci. Za této situace však podle ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky vyčerpány. Příslušným k posouzení námitek proti postupu dozorujícího státního zástupce je státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů [obdobně např. usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19, a mnohá další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti nedoložila využití tohoto procesního prostředku a dotazem u okresního státního zastupitelství bylo zjištěno, že uplatněn nebyl. Není přitom pochyb, že stěžovatelka nenapadá žádné rozhodnutí, které by bylo v rámci zmíněného dohledu učiněno. 10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl (obdobně např. usnesení ze dne 4. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 3171/19). 11. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (tzn. přesahu vlastních zájmů, který teprve by mohl vést k prominutí nesplnění podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva) a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2024 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj