IV.ÚS 934/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 934/23 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Pavly Skrutkové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2023 č. j. 30 Cdo 3220/2022-162, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2022 č. j. 68 Co 112/2022-103 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. února 2022 č. j. 46 C 209/2021-73, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 934/23, a ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Jaroslava Vojtíška, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2023 č. j. 15 Co 10/2022-193, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1435/23, obou zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, v níž stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Dne 29. 5. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena také ústavní stížnost stěžovatele, který v ní navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny. 3. Ústavní soud usnesením ze dne 24. 11. 2023 obě věci spojil ke společnému řízení, protože v obou věcech jde o tvrzený nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené postupem Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění novel provedených zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. (dále jen "zákon o střetu zájmů"). Některá ustanovení tohoto zákona Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb., (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Na základě zrušené právní úpravy byly zveřejňovány osobní údaje stěžovatelů z důvodu jejich postavení jako veřejných funkcionářů, čímž měla být porušena jejich ústavně zaručená práva. Argumentace stěžovatelů je v obou ústavních stížnostech vzhledem k obdobným předmětům řízení a skutkovému stavu podobná. II. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí II/a. Stěžovatelka Ing. Pavla Skrutková 4. Z ústavní stížnosti a její přílohy, jakož i ze spisu ve věci dřívější ústavní stížnosti stěžovatelky, vedeného (před spojením věcí) pod sp. zn. III. ÚS 2092/22, plyne, že se stěžovatelka žalobou domáhala vůči ministerstvu náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč a omluvy za setrvalé porušování práva na ochranu soukromí, k němuž mělo docházet dlouhodobým, systematickým a plošným zveřejňováním údajů o její osobě - jakožto někdejší místostarostky obce K. - v registru oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích (dále jen "registr oznámení") na základě zákona o střetu zájmů. 5. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 shledal § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, který upravoval rozsah zveřejňování údajů v registru oznámení, neústavním, a proto ho zrušil. Učinil tak s odkladem vykonatelnosti zrušujícího výroku nálezu a uvedené ustanovení zrušil až uplynutím dne 31. 12. 2020, aby byl zákonodárci vytvořen dostatečný časový prostor pro přijetí ústavně souladné zákonné úpravy. 6. Ke vzniku újmy ve věci stěžovatelky mělo docházet do 6. 11. 2020, kdy ministerstvo - jako správce registru oznámení - přestalo umožňovat veřejnosti bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením, a nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů omezilo v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020 č. j. 9 As 173/2020-32. 7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 2. 2022 č. j. 46 C 209/2021-73 byla stěžovatelčina žaloba zamítnuta, a to jak pokud jde o nárok na omluvu (I. výrok), tak i nárok na zaplacení náhrady nemajetkové újmy (II. výrok). Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (III. výrok). Městský soud v Praze tento rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 11. 5. 2022 č. j. 68 Co 112/2022-103 (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu jako celku dovolání i ústavní stížnost. Ústavní stížnost poté stěžovatelka dne 19. 8. 2023 upřesnila tak, že navrhuje zrušit rozsudek Městského soudu v Praze pouze "ve vztahu k nárokům týkajícím se finančního zadostiučinění a nákladů řízení v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2". Ústavní stížnost byla (po spojení věcí) odmítnuta usnesením ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 1759/22 pro zjevnou neopodstatněnost. 8. Dovolání stěžovatelky bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto v části směřující proti výroku, který se týkal nároku na náhradu nemajetkové újmy, jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť žalovaná částka nepřevyšovala 50 000 Kč. V části směřující proti výroku, který se týkal nároku na omluvu, dovolání neshledal přípustným podle § 237 o. s. ř. Městský soud posoudil stěžovatelkou předestřené otázky ve shodě s řešením přijatým v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (počínaje rozsudkem ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 30 Cdo 1021/2022), podle níž postup ministerstva nepředstavoval nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Konstatovaný zásah totiž podle Nejvyššího soudu nedosahoval takové intenzity, aby odůvodňoval použití nosných důvodů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 již v době před jeho vykonatelností. K tomuto závěru se následně přiklonil také Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (č. 4/2023 Sb.), podle něhož předmětný nález neměl za následek nezákonnost postupu ministerstva, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením. II/b. Stěžovatel MUDr. Jaroslav Vojtíšek 9. Z ústavní stížnosti a její přílohy, jakož i ze spisu ve věci dřívější ústavní stížnosti stěžovatele, vedeného (po spojení věcí) pod sp. zn. IV. ÚS 579/22, plyne, že se stěžovatel žalobou domáhal vůči ministerstvu náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč a omluvy za setrvalé porušování práva na ochranu soukromí, k němuž mělo docházet dlouhodobým, systematickým a plošným zveřejňováním údajů o jeho osobě - jakožto někdejšího místostarosty obce V. - v registru oznámení na základě zákona o střetu zájmů. 10. Věc stěžovatele je tedy co do skutkových okolností obdobná. Liší se však v tom, že v této věci (na rozdíl od věci stěžovatelky) již Ústavní soud rozhodoval nálezem ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22. Tento nález zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby na zaplacení náhrady nemajetkové újmy. Ústavní soud v nálezu zaujal názor, že odložení vykonatelnosti zrušujícího výroku nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (jehož aplikací v období od vydání nálezu mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu a vzniku nemajetkové újmy stěžovatelů) směřovalo k tomu, aby zákonodárci byl poskytnut prostor k úpravě zákona, a nikoliv proto, aby orgány veřejné moci pokračovaly v neústavním porušování ústavně zaručených práv stěžovatele. Tento názor byl však překonán shora citovaným stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, podle něhož zrušující nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 neměl za následek nezákonnost postupu ministerstva v období mezi vyhlášením zrušujícího nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a jeho vykonatelností. 11. Stěžovatel nyní brojí proti v pořadí druhému meritornímu rozsudku Městského soudu v Praze, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 10. 2021 č. j. 20 C 153/2020-96 ve výroku I., j