IV.ÚS 938/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 938/22 ze dne 18. 8. 2023 N 119/119 SbNU 121 Poměřování práva obce na samosprávu a práva na příznivé životní prostředí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Vracov, sídlem nám. Míru 202, Vracov, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2022 č. j. 7 As 347/2021-46, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2022 č. j. 7 As 347/2021-46 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky a její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2022 č. j. 7 As 347/2021-46 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na samosprávu podle čl. 8 Ústavy, právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu soudních spisů vedených Krajským soudem v Brně (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 65 A 5/2021 a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 As 347/2021, které si Ústavní soud vyžádal za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti, vyplývají následující skutečnosti. V územním plánu stěžovatelky byla na pozemcích, na kterých se nachází hospodářský les, vymezena mimo jiné plocha přestavby P2 se způsobem využití bydlení v rodinných domech a na ni navazující plocha P21 se způsobem využití zeleň. Spolek "LESOBOR, spolek" (dále jen "spolek") se návrhem na zrušení opatření obecné povahy, resp. jeho části, podaným podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "s. ř. s.") domáhal zrušení územního plánu stěžovatelky ze dne 2. 6. 2020 v části týkající se plochy přestavby P2 a na ni navazující plochy soukromé zeleně ZS, zasahující části pozemků parcelních čísel 3307/1, 3307/11, 3307/2, 3307/13, 3307/14, 3307/15 a 3307/16 v katastrálním území Vracov, a to ke dni nabytí jeho účinnosti. V návrhu především namítal, že územní plán je v napadené části v rozporu s ochranou pozemků určených k plnění funkcí lesa, resp. s § 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle spolku je zachování lesní plochy vyšším veřejným zájmem než vymezení plochy bydlení v dané lokalitě, když "dotčená plocha přestavby P2 bude znamenat významnou redukci ploch pro rekreaci a zánik genia loci s dosud charakteristickým borovým lesem". Namítal dále nepřiměřenost opatření obecné povahy, když nové zastavitelné plochy označil jako "naddimenzované" a předpokládanou potřebu nové bytové výstavby v tomto rozsahu jako nepodloženou. 3. Rozsudkem ze dne 6. 10. 2021 č. j. 65 A 5/2021-134 krajský soud rozhodl o zrušení napadené části územního plánu, a to dnem právní moci rozsudku (I. výrok). Domáhal-li se spolek jejího zrušení již ke dni účinnosti územního plánu, krajský soud uvedl, že takový postup mu soudní řád správní neumožňuje, a návrh v této části zamítl (II. výrok). Současně krajský soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit spolku náhradu nákladů řízení (III. výrok) a rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). 4. Krajský soud v prvé řadě nepřisvědčil námitce stěžovatelky o nedostatku aktivní legitimace spolku, když uvedl: "Skutečnost, že spolky do značné míry vystupují na ochranu práv svých členů, je běžná a legitimní. V případě, že oním soukromým zájmem je snaha o zachování příznivého životního prostředí v blízkosti vlastního bydliště, je také běžné a takřka samozřejmé, že dochází k prolínání tohoto soukromého zájmu s veřejným zájmem na ochraně příznivého životního prostředí v širším měřítku. Není proto vůbec relevantní, nakolik jsou pohnutky členů navrhovatele ,sobecké' ... Naopak skutečnost, že členové spolku bydlí v bezprostřední blízkosti dotčených pozemků, svědčí ve prospěch aktivní procesní legitimace navrhovatele" (bod 7 odůvodnění). Argumentace stěžovatelky dále "popírá smysl správního soudnictví, když uvádí, že by k soudnímu přezkumu nemělo dojít proto, že již byly námitky navrhovatele jednou přezkoumány odpůrcem. Smyslem správního soudnictví je právě naopak poskytnout možnost přezkoumat postup orgánů veřejné moci, tj. mimo jiné i to, jakým způsobem ony dříve přezkoumaly námitky navrhovatele. O překážce věci rozhodnuté (res iudicata) nelze pojmově hovořit jednak proto, že věc nebyla předmětem posouzení ze strany soudu, jednak proto, že tato překážka se principiálně neuplatní v řízení o opravných prostředcích (kam svou povahou spadá i přezkum aktů veřejné správy správními soudy)." 5. Zrušení napadené části územního plánu krajský soud odůvodnil především jeho rozporem s lesním zákonem. Za zásadní krajský soud považoval již vymezení účelu lesního zákona, resp. to, že les představuje národní bohatství a tvoří nenahraditelnou složku životního prostředí. Již z § 1 lesního zákona je tak "zřejmý veřejný zájem na zachování a obnově lesních porostů, respektive na tom, aby byly pozemky s lesním porostem pokud možno trvale využívány k plnění funkcí lesa ... Již ze samotné existence veřejného zájmu na zachování, udržování a obnovování lesa je patrné, že změna využití ploch na pozemcích dosud určených k plnění funkcí lesa na plochy zastavitelné je možná pouze v případě, že na tomto způsobu uspořádání území převáží jiný veřejný zájem ... Tento závěr je analogický k závěrům judikatury, která se zabývala přípustností vymezení nově zastavitelné plochy pro bydlení na pozemcích zemědělského půdního fondu. Ačkoliv úprava ochrany zemědělského půdního fondu zahrnuje pochopitelně speciální pravidla, považuje soud za nanejvýš vhodné, aby ochrana lesa jakožto národního bohatství a nenahraditelné složky životního prostředí podléhala přinejmenším stejné úrovni ochrany v rámci územního plánování jako ochrana zemědělského půdního fondu" (body 12 a 13 odůvodnění). K námitce stěžovatelky krajský soud uvedl, že "požadavek na to, aby bylo území obce uspořádáno hospodárně a aby bylo pro zástavbu primárně využíváno současné zastavěné území, je obecným požadavkem na územní plánování ... Požadavek na to, aby byl les zachováván, je naproti tomu požadavkem speciálním, který zjevně nemůže bez dalšího ustoupit obecnému požadavku na hospodárnost, která spočívá v pouhém využití možností doplnění zástavby" (bod 16 odůvodnění). 6. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelkou označený veřejný zájem na hospodárném využívání území a zajištění bytových potřeb "není pojmově způsobilý převážit nad zájmem na zachování lesa" (bod 17 odůvodnění). Podle názoru krajského soudu lze ostatně bytovou potřebu uspokojit jiným způsobem, který nebude kolidovat se zájmem na zachování lesa (bod 20 odůvodnění). Uvedl, že "obec by měla primárně hledat řešení, která budou využívat pro uspokojení bytových potřeb stávající plochy, tj. včetně ploch, na nichž se nachází ,odpad bytového fondu', tj. de facto neobývané zchátralé budovy" (bod 19 odůvodnění). 7. Vzhledem k tomu, že vlastnictví zavazuje, je podle krajského soudu legitimní po vlastnících pozemků žádat, aby byly nadále využívány k plnění funkce lesa. Z pohledu zákona není rozhodné ani to, že jde "pouze" o hospodářský les. Případné vymýcení lesa pak zakládá povinnost jej obnovit. Vlastník lesa je zároveň z titulu svého vlastnického práva povinen předcházet vzniku škod, pročež neobstojí ani argumentace stěžovatelky ochranou obyvatel. Tyto "cíle totiž mohou být naplněny již tím, že bude po vlastníkovi požadováno dodržování jeho zákonných povinností" (bod 21 odůvodnění). 8. Krajský soud dále zdůraznil, že stěžovatel přistoupil ke změně využití území, resp. k vymezení plochy přestavby P2 přesto, že Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí (dále jen "krajský úřad") ve stanovisku ze dne 29. 11. 2018 č. j. JMK 155331/2018 (dále jen "stanovisko SEA") sice s návrhem územního plánu vyslovil souhlas, ale "stanovil požadavek na vyloučení plochy P2 z důvodu, že se jedná o plochu neakceptovatelnou ... Odpůrce sice nebyl tímto požadavkem striktně vázán a mohl se od něj odchýlit, nicméně musel by předložit pádné argumenty pro to, že naopak k významnému negativnímu vlivu na les a krajinný ráz nedojde, nebo že tento negativní vliv bude vyvážen