IV.ÚS 940/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 940/21 ze dne 18. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Audrlického, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2021 č. j. 22 Cdo 3698/2020-881, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. července 2020 č. j. 19 Co 177/2020-851 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. března 2020 č. j. 10 C 174/2005-827, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a 1) Viktora Audrlického a 2) Otakara Petra, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 89 odst. 1 Ústavy, v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele jako žalovaného 2) na vydání opravného usnesení, kterým by byl opraven rozsudek okresního soudu ze dne 28. 8. 2012 č. j. 10 C 174/2005-607 v první větě výroku II. odůvodnění, v posledním odstavci, tak, že nemovitosti se přikazují do podílového spoluvlastnictví účastníků (výrok I.), ve výroku II. v jeho druhém a třetím odstavci na straně 2 rozsudku tak, že nemovitosti se přikazují do podílového spoluvlastnictví účastníků (výrok II.), a kterým by byla opravena formulace výroku II., která obsahuje dělení pozemku parc. č. X1 - zahrada (výrok III.). V odůvodnění svého usnesení okresní soud poukázal na to, že výrokem I. výše uvedeného rozsudku okresní soud zrušil podílové spoluvlastnická účastníků k domu č. p. X2, k pozemku parc. č. st. X3 a zahradě parc. č. X1 nacházející se v XXX, výrokem II. tyto nemovitostí přikázal do vlastnictví účastníků tak, že podle geometrického plánu č. 2171-12/2010 vyhotoveného dne 15. 9. 2010 Ing. Zdeňkem Pilařem, odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové, dne 6. 10. 2010 pod č. 1187/2010, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, byla dosavadní zahrada parc. č. X1 rozdělena na dvě parcely, a to parc. č. X1 o výměře 900 m2 a parc. č. X4o výměře 1 038 m2, dům č. p. X2 v XXX, postavený na pozemku označeném jako parc. č. X3, pozemek parc. č. st. X3 a pozemek označený jako pozemková parcela - zahrada p. č. X1 o výměře 900 m2, vše v katastrálním území Nový Hradec Králové, přikázal do spoluvlastnictví vedlejšího účastníka ad 2) jako žalobce b) a žalobkyně a) [vedlejší účastník 2) se stal právním nástupcem žalobkyně a)], a to žalobkyni a) v rozsahu 3/4 uvedených nemovitostí a vedlejšímu účastníkovi 2) v rozsahu 1/4 uvedených nemovitostí a pozemek označený jako pozemková parcela - zahrada parc. č. X4 o výměře 1 038 m2 v katastrálním území Nový Hradec Králové přikázal do spoluvlastnictví stěžovatele a vedlejšího účastníka 1) jako žalovaných, a to vedlejšímu účastníkovi 1) v rozsahu 3/4 uvedených nemovitostí a stěžovateli v rozsahu 3/4 uvedených nemovitostí. Podáním došlým soudu dne 28. 2. 2020 se stěžovatel domáhal opravy částí rozsudku blíže označených ve výroku tohoto rozhodnutí. Okresní soud uzavřel, že předmětný rozsudek je ve stěžovatelem uvedených částech výroku II. konkrétní, určitý a srozumitelný, o čemž svědčí i skutečnost, že toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 9. 2013 č. j. 21 Co 729/2012-698 a na základě těchto soudních rozsudků došlo k zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle obsahu spisu navíc podání stěžovatele svědčí o opakované účelové snaze žalované strany oddálit již vydané pravomocné soudní rozhodnutí. Proto okresní soud návrh stěžovatele podaný podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") zamítl. 3. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatel a vedlejší účastník 1) odvolání. Krajský soud k odvolání stěžovatele napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil (výrok I.), zastavil odvolací řízení o odvolání vedlejšího účastníka 1), (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel se svým návrhem ve skutečnosti nedomáhá opravy zřejmé nesprávnosti výrokové části rozsudku okresního soudu ze dne 28. 8. 2012 č. j. 10 C 174/2005-607, ale tvrdí, že k rozdělení původního pozemku parc. č. X1 na pozemek parc. č. X1 o výměře 900 m2 a pozemku parc. č. X4 o výměře 1 038 m2 bylo nezbytné územní rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Hradec Králové. Z neexistence takového rozhodnutí současně dovozuje nevykonatelnost předmětného rozsudku. Krajský soud dovodil, že bylo-li by tomu skutečně tak, nebyl by takový nedostatek řešitelný formou opravného usnesení, neboť k neuvedení rozhodnutí příslušného správního orgánu o rozdělení pozemku nedošlo chybou v psaní, ale z toho důvodu, že žádné takové rozhodnutí neexistuje. Názor stěžovatele, že bez existence takového rozhodnutí je předmětný rozsudek nevykonatelný, však neshledal krajský soud správným, neboť dovolává-li se toho, že dělit nebo scelovat pozemky lze jen na základě územního rozhodnutí, nejsou-li podmínky pro ně stanoveny jiným rozhodnutím nebo opatřením, tímto "jiným rozhodnutím" je míněno i rozhodnutí soudu. V předložené věci šlo o rozhodnutí soudu o rozdělení společné věci vydané podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), přičemž vlastnické právo k nově vzniklým pozemkovým parcelám účastníci nabyli na základě tohoto rozhodnutí a po jeho vkladu do katastru nemovitostí. Krajský soud současně zastavil řízení zahájené zástupcem stěžovatele i vedlejšího účastníka 1) (výrok II.), a to pro nedostatek podmínek řízení, který se nepodařilo odstranit, neboť odvolání bylo podáno osobou, která se označila jako zástupce účastníka, avšak její oprávnění účastníka zastupovat nebylo prokázáno. 4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které považoval za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která jednak v rozhodování krajského soudu dosud nebyla vyřešena a jednak se krajský soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Z důvodu právní jistoty stěžovatel zejména požadoval, aby v rozhodnutích obecných soudů bylo spoluvlastnictví označeno jako spoluvlastnictví podílové. Krajský soud tím, že spoluvlastnictví řádně neoznačil, se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, z níž je podle stěžovatele "evidentní, že Nejvyšší soud vždy důsledně označuje instituty tak, jak jsou zákonodárcem označeny v právních předpisech". Dále stěžovatel namítal, že k rozdělení původního pozemku parc. č. X1 bylo nezbytné územní rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Hradec Králové. Z neexistence tohoto rozhodnutí pak stěžovatel dovozoval nevykonatelnost rozsudku o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků řízení. Tvrdil, že doposud nenalezl žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by dalo odpověď na otázku, zda lze považovat za "jiné rozhodnutí nebo opatření" také rozhodnutí soudu, na jehož základě je možné bez předchozího souhlasu stavebního úřadu, jako orgánu státu, povolaného k dělení a scelování pozemků, dělit zemědělské pozemky, navíc v intravilánu města. 5. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II. a III.). V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel sice namítá, že krajský soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tím, že zamítl jeho návrh na vydání opravného usnesení rozsudku okresního soudu ze dne 28. 8. 2012 č. j. 10 C 174/2005-607, kterým se domáhal označení spoluvlastnictví správným pojmem "podílové spoluvlastnictví", neuvedl však žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od kterého by se usnesení krajského soudu mělo odchýlit. V takovém případě stěžovatel nevymezil řádně, v souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nezakládá ani další stěžovatelem předestřená právní otázka, zda lze považovat za "jiné rozhodnutí nebo opatření" také rozhodnutí soudu, na jehož základě je možné bez předchozího souhlasu stavebního úřadu, jako orgánu státu, pov