IV.ÚS 941/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 941/09 ze dne 6. 4. 2010 N 72/57 SbNU 3 K povinnosti soudů vytvořit v občanském soudním řízení prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů (ke spornému a nespornému řízení)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 6. dubna 2010 sp. zn. IV. ÚS 941/09 ve věci ústavní stížnosti A. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56, kterým byla stěžovatelka zavázána povinností zaplatit navrhovatelce (v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejšího účastníka) peněžitou částku s úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení, za účasti 1. Krajského soudu v Brně a 2. Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se sídlem 696 73 Hrubá Vrbka 270, jako vedlejšího účastníka řízení. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71 se ruší, neboť jimi a řízením, jež jejich vydání předcházelo, bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Stěžovatelka uvedla, že v řízení před obecnými soudy měla postavení žalované strany, po které žalobkyně, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., požadovala zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o. Přestože žalobkyně nebyla společníkem této obchodní společnosti, obecné soudy věc projednaly v nesporném řízení za věcné příslušnosti krajského soudu v prvním stupni [§ 9 odst. 3 písm. g) ve spojení s § 200e o. s. ř.], a protože v daném typu řízení nemohly posoudit stěžovatelkou uplatněnou námitku zániku žalované pohledávky započtením protipohledávky, žalobě vyhověly. Právním závěrům krajského i vrchního soudu stěžovatelka oponovala a s poukazem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6 o. s. ř. namítla, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud; pro případ, že by závěr o věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně obstál, nesouhlasila s vyloučením možnosti uplatnit v řízení kompenzační námitku. 3. Krajský soud v Brně v podání ze dne 18. 11. 2009 prohlásil, že ve věci nečiní žádné vyjádření a že souhlasí s rozhodnutím bez jednání. 4. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 12. 2009 poukázal na vnitřní rozpornost odůvodnění ústavní stížnosti, jí předestřený právní názor označil za nesprávný a setrval na závěrech prezentovaných v napadeném usnesení. Vrchní soud uvedl, že dne 11. 2. 2009 rozhodl ve třech v podstatě skutkově totožných věcech obchodní společnosti Živa, spol. s r. o. (poznámka pod čarou č. 1), přičemž v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 s ohledem na výši částky, která tvořila předmět řízení, záleží otázka přípustnosti dovolání ohledně právního posouzení otázek, s nimiž nesouhlasí i stěžovatelka, na uvážení dovolacího soudu. Vrchní soud vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez jednání. 5. Vedlejší účastník, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., Hrubá Vrbka, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 6. V replice ze dne 5. 3. 2010 stěžovatelka zopakovala, že se neztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci zejména v části tvrzené nemožnosti aplikace ustanovení § 98 o. s. ř. v nesporném soudním řízení. K podpoře vlastního právního názoru předložila Ústavnímu soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, kterým dovolací soud rozhodl v jedné ze tří shora uvedených souvisejících právních věcí a ve kterém dospěl k závěru, že námitku započtení je možné uplatnit jak v řízení sporném, tak v řízení nesporném. K dotazu Ústavního soudu stěžovatelka vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání. II. 7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 185/2006, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se po stěžovatelce domáhala zaplacení 49 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka představovala kupní cenu za smluvní převod části obchodního podílu navrhovatelky ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o., na stěžovatelku. Platnost převodu části obchodního podílu, výši smluvní ceny a skutečnost, že tato nebyla zaplacena, stěžovatelka nezpochybnila, v průběhu řízení však uplatnila zápočet žalované částky proti pohledávce za navrhovatelkou ve výši 70 000 Kč. Započítanou pohledávku stěžovatelka (stejně jako další postupníci M. T. a J. T.) nabyla smlouvou o postoupení pohledávky od J. H., který ji nabyl děděním po zemřelé A. H. Krajský soud v Brně po provedeném dokazování návrhu vyhověl a zavázal stěžovatelku povinností zaplatit navrhovatelce žalovanou částku s příslušným úrokem z prodlení (výrok I), jakož i náklady řízení ve výši 16 597 Kč (výrok II). Krajský soud v Brně nezpochybnil existenci pohledávky způsobilé k započtení, uvedl však, že k započtení nedošlo, neboť ustanovení o vzájemném návrhu (§ 97 a 98 o. s. ř. ) lze aplikovat jen ve sporném řízení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K uplatněné námitce věcné nepříslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně uvedl, že šlo o vztah ze smlouvy, jíž se převádí podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným, tj. o řízení podle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., které je zařazeno v ustanovení § 200e o. s. ř. a které má povahu řízení nesporného, pro něž platí jiná pravidla než pro řízení sporné. Z tohoto důvodu nebylo možné přihlédnout k námitce započtení vzájemné pohledávky, neboť nárok z ní by byl projednáván ve sporném řízení. Odvolací soud uvedl, že pokud by "protipohledávka" stěžovatelky byla projednávána v režimu řízení nesporného, byla by účastnice řízení zvýhodněna oproti situaci, kdyby ji uplatnila proti společnosti Živa, spol. s r.o., v samostatném řízení. 8. Z odůvodnění kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, předloženého stěžovatelkou a dostupného i v elektronické podobě na www.nsoud.cz, Ústavní zjistil, že účastník řízení ve věci vedené před Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, ve kterém namítl nesprávné právní posouzení věci, a dovolacímu soudu předestřel k posouzení tytéž právní otázky, jež v projednávané věci uplatnila v rámci své ústavněprávní argumentace i stěžovatelka. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a k dovolacím námitkám se vyjádřil. K věcné příslušnosti soudu Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2 ve spojení s § 200e o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. vyložil, že řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu je z procesního hlediska tzv. řízením nesporným, a potvrdil, že k projednání tohoto nároku jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Otázce, zda v řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu může účastník řízení uplatnit formou obrany proti peněžitému nároku navrhovatele k započtení svou pohledávku za navrhovatelem, přiznal Nejvyšší soud zásadní právní význam. Systematickým a logickým výkladem příslušných ustanovení občanského soudního řádu poté dovodil, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto obranou zabývat. Nejvyšší soud označil právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné a dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci (stejně jako usnesení soudu prvního stupně) zrušil. 9. Z vlastní databáze rozhodnutí čtvrtý senát Ústavního soudu dále zjistil, že o skutkově shodné věci (poznámka pod čarou č. 2) Ústavní soud rozhodl dne 16. 3. 2010 nálezem sp. zn. II. ÚS 954/09 (N 54/56 SbNU 579), kterým zrušil rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 36 a násl. Listiny. V odůvodnění citovaného nálezu druhý senát Ústavního soudu vyložil, že jen z pouhého zařazení řízení před obecným soudem do režimu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. není možné dovozovat, že jejich účastníci mají ve srovnání s řízením sporným omez