IV.ÚS 950/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 950/26 ze dne 13. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti LIQUIDATORS v. o. s., sídlem Slezská 2033/11, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Ing. Milanem Vrbou, Ph.D., advokátem, sídlem Slezská 2033/11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2026 č. j. KSPA 71 INS 20086/2024, 5 VSPH 98/2026-B-24, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. Radima Pavlíčka a 2. Jitky Pavlíčkové, jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 4 a druhé věty § 8 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1. 10. 2024, takto: I. Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzený rozpor ustanovení § 3 odst. 4 a § 8 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1. 10. 2024 (dále jen "vyhláška"), s ústavním pořádkem. 2. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla insolvenční správkyní ve věci oddlužení vedlejších účastníků. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 10. 2025 č. j. KSPA 71 INS 20086/2024- B-12 mimo jiné stěžovatelce určil odměnu ve výši 36 300 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 2 450,25 Kč včetně DPH (bod V výroku), rozhodl, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 38 750,25 Kč, která není kryta příjmy z majetkové podstaty, bude po právní moci rozhodnutí uhrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Hradci Králové (bod VI výroku), správci uložil, aby do 3 dnů ode dne doručení usnesení insolvenčnímu soudu sdělil číslo účtu, na který mu má být jeho odměna z prostředků státu poukázána (bod VII výroku), stěžovatelku zprostil funkce (bod VIII výroku) a vedlejším účastníkům uložil povinnost uhradit společně a nerozdílně státu náklady řízení (dlužnou odměnu a náhradu hotových výdajů správce) ve výši 38 750,25 Kč, a to do 7 dnů od právní moci usnesení na označený účet (bod IX výroku). Oddlužení vedlejších účastníků soud neschválil (bod III výroku). 3. K odvolání stěžovatelky do bodů V a VI výroku a odvolání vedlejších účastníků do bodu III výroku, Vrchní soud v Praze usnesení krajského soudu v napadených bodech III a V potvrdil. Bod VI výroku potvrdil ve znění, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce LIQUIDATORS v.o.s. [...] ve výši 38 750,25 Kč, která není kryta příjmy z majetkové podstaty, bude po právní moci usnesení uhrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Hradci Králové. K tomuto přistoupil kvůli zjevné písařské chybě krajského soudu ve výroku usnesení. 4. Vrchní soud vypořádal námitky stěžovatelky o rozporu ustanovení vyhlášky s ústavním pořádkem a přisvědčil krajskému soudu, že postupoval při určení odměny stěžovatelky správně. Odlišil věc od stěžovatelkou namítaného nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 36/01, neboť aktuální znění vyhlášky, resp. napadená ustanovení vyhlášky, nezakládá bezúčelnou extrémní nerovnost. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti napadenému usnesení s tím, že jí měla být přiznána odměna celkem ve výši 74 142,75 Kč včetně DPH. Soud však stěžovatelce přiznal odměnu pouze ve výši 36 300 Kč včetně DPH. Podle stěžovatelky jsou ustanovení vyhlášky, z nichž vyplývá omezení výše odměny insolvenčního správce (§ 3 odst. 4) a omezení výše odměny insolvenčního správce hrazené z prostředků státního rozpočtu (§ 8 odst. 1), v rozporu se zákonem i ústavním pořádkem. Ústavní stížnost proto spojuje s návrhem na jejich zrušení. 6. Poukazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 a na požadavek přiměřenosti odměny insolvenčního správce. Tyto požadavky vyhláška nenaplňuje a odporuje úmyslu zákonodárce. 7. Stěžovatelka žádá o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. 9. Neústavnost postupu soudu spatřuje v tvrzeném rozporu aplikovaných ustanovení vyhlášky s ústavním pořádkem a zákonem, v jehož důsledku je podstatným způsobem snížena odměna stěžovatelky jako insolvenční správkyně. Stěžovatelka však nijak nespecifikuje, jaká její ústavní subjektivní práva měla být tímto napadeným rozhodnutím porušena. 10. Pro rozsah ústavněprávního přezkumu napadeného usnesení je rozhodující tzv. bagatelnost věci (rozdíl mezi odměnou účtovanou stěžovatelkou a odměnou přiznanou činí cca 37 000 Kč), která sama o sobě zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Rozhoduje-li Ústavní soud o bagatelních částkách, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít bez dalšího za následek porušení základního práva nebo svobody. Stěžovatelka netvrdí ani existenci podstatné újmy, jež by mohla zakládat ústavněprávní přesah věci (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34 a judikatura tam citovaná). 11. Napadené rozhodnutí bylo patřičně odůvodněno, vrchní soud uvedl, z jakých skutečností vycházel, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Taktéž vypořádal stěžovatelčiny námitky směřující proti § 3 odst. 4 a § 8 odst. 1 vyhlášky (body 31 a 32 napadeného usnesení). Ústavní soud neshledal důvod, proč rozhodnutí týkající se bagatelní částky v posuzované věci meritorně přezkoumávat (obdobně u stejné stěžovatelky srov. usnesení ze dne 28. 4. 2026 sp. zn. I. ÚS 1058/26). 12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 4 a § 8 odst. 1 věty druhé vyhlášky i návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu