IV.ÚS 959/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 959/23 ze dne 26. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Michaely Krešlové, zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023 č. j. 20 Co 13/2023-199, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Zuzana Property, s. r. o., sídlem Valentinská 20/10, Praha 1 - Josefov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu sp. zn. 17 C 228/2016 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") vyplývají následující skutečnosti. 3. Obvodní soud uložil vedlejší účastnici rozsudkem pro uznání povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % denně (viz rozsudek obvodního soudu ze dne 15. 10. 2014 č. j. 21 C 74/2014-14). 4. Ve dnech 23. 9. 2016 až 24. 9. 2016 se za účelem vymožení tohoto dluhu konala nedobrovolná veřejná dražba bytové jednotky vedlejší účastnice. Této dražby se účastnila i stěžovatelka, která učinila nejvyšší podání, ve stanovené lhůtě uhradila cenu dosaženou vydražením a k okamžiku udělení příklepu na ni přešlo vlastnictví jednotky [viz bod 4 rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 11. 2019 č. j. 28 Co 276/2019-607]. 5. Dne 29. 9. 2016 podala vedlejší účastnice odvolání a návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro uznání, na jehož podkladě proběhla uvedená dražba. Soud jí zmeškání lhůty prominul (viz výrok III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2016 č. j. 21 C 74/2014-44). Výrok o prominutí zmeškání lhůty nabyl právní moci dne 10. 10. 2016 a vedlejší účastnice o něm informovala stěžovatelku dne 12. 10. 2016 (viz bod 4 napadeného rozhodnutí). Žaloba, která původně vyústila ve vydání rozsudku pro uznání, byla později zamítnuta (viz rozsudek obvodního soudu ze dne 14. 6. 2017 č. j. 21 C 74/2014-192). 6. Dne 21. 12. 2016, tedy více než dva měsíce poté, kdy rozsudek pro uznání pozbyl vzhledem k prominutí zmeškání lhůty právní moci, podala stěžovatelka proti vedlejší účastnici žalobu, kterou se domáhala vyklizení bytové jednotky a určení jejího vlastnictví k ní. 7. Ještě před skončením řízení o této žalobě městský soud prohlásil v jiném řízení dražbu za neplatnou (viz výrok I rozsudku městského soudu ze dne 14. 11. 2019 č. j. 28 Co 276/2019-607). Dražbou vymáhaná pohledávka totiž podle soudu neměla oporu ve vykonatelném soudním rozhodnutí. Pravomocným prominutím zmeškání lhůty k podání odvolání nastala fikce, podle které bylo odvolání vedlejší účastnice včasné, a rozsudek pro uznání se tak nikdy nestal pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, které je pro platnost nedobrovolné dražby nezbytné. 8. Dne 5. 12. 2022 vzala stěžovatelka svou žalobu ze dne 21. 12. 2016 zpět. Soud následně řízení zastavil (výrok I usnesení obvodního soudu ze dne 5. 12. 2022 č. j. 17 C 228/2016-190) a přiznal vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů řízení ve výši 291 005 Kč (výrok II), neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka zastavení řízení zavinila. 9. Stěžovatelka podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Její odvolání shledal soud převážně nedůvodným (napadené usnesení městského soudu). Městský soud uvedl tři důvody, proč vedlejší účastnici náleží náhrada nákladů řízení. Zaprvé, rozsudek pro uznání přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve zjevně neústavní výši 7,5 % denně (2 737,50 % ročně). Zadruhé, v době podání žaloby již pod sp. zn. 27 C 29/2017 probíhalo řízení o určení neplatnosti nedobrovolné dražby. A zatřetí, vedlejší účastnice ještě před podáním žaloby informovala stěžovatelku o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku, na jehož základě proběhla dražba. Městský soud tak dospěl k závěru, že na sebe stěžovatelka podáním žaloby vzala riziko neúspěchu ve věci a že zavdala příčinu k zahájení i zastavení řízení. Vedlejší účastnici proto v souladu se zásadou procesního zavinění náleží náhrada nákladů řízení (§ 146 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), přičemž nejsou splněny podmínky k jejich moderaci (§ 150 občanského soudního řádu). II. Argumentace stěžovatelky 10. Ačkoli stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za podání žaloby a řízení o ní bylo zastaveno ještě před prvním jednáním, městský soud jí v rozporu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), bez jakéhokoli zdůvodnění nevrátil 80 % zaplaceného soudního poplatku. 11. Napadené usnesení stanoví neúměrně vysoké náklady řízení za neúčelné úkony zástupce vedlejší účastnice. Pokud řízení závisí na výsledku jiného řízení (zde o platnosti dražby), musí soud zkoumat, zda úkony zástupce procesně úspěšného účastníka učiněné po pokračování v řízení nejsou činěny v úmyslu zástupce zvýšit svou odměnu při jistotě úspěchu ve věci samé. To však městský soud nezkoumal. 12. Městský soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s namítanými mimořádnými okolnostmi případu podle § 150 občanského soudního řádu a namísto toho přiznal nárok na vysoké náklady řízení vedlejší účastnici, která zavinila neplatnost veřejné dražby i neúspěšnost stěžovatelčiny žaloby. 13. Vedlejší účastnice zavinila spornost dražby tím, že si neaktivovala datovou schránku, nepřebírala úřední poštu a nezamezila provedení dražby. Vedlejší účastnice v důsledku své nedbalosti pominula skutečnost, že má zřízenou datovou schránku, a proto si ani nebyla vědoma toho, že jí byl doručen rozsudek pro uznání. Odvolání proti němu tak podala až v prominuté odvolací lhůtě, a veřejná dražba se tak v důsledku prominutí zmeškání lhůty stala neplatnou. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 15. Ústavní soud stěžovatelku vyzval, aby doplnila tvrzení ohledně toho, kdy a jak sporný soudní poplatek zaplatila a jakou měl výši. Tyto informace totiž nevyplývaly ani z její ústavní stížnosti, ani z napadených rozhodnutí či vyžádaného spisu obvodního soudu. 16. Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že s odstupem zhruba sedmi a půl let od podání žaloby nedokáže doložit, kdy a jak soudní poplatek zaplatila. Zástupce stěžovatelky je přesvědčen, že žalobu podal osobně v podatelně soudu a předtím na ni vylepil kolek v hodnotě 5 000 Kč. Stejnopis žaloby i s razítkem podatelny soudu poté založil do spisu na katastrálním úřadě, který však celý spis - a s ním i žalobu s poznámkou o vylepení kolku - ztratil. 17. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost a stěžovatelčino doplnění tvrzení k vyjádření městskému soudu a obvodnímu soudu a požádala je, aby se ve vyjádření zaměřily na stěžovatelčinu argumentaci ohledně vrácení soudního poplatku. 18. Městský soud navrhl, aby Ústavní soud stěžovatelce nevyhověl. O žádosti o vrácení soudního poplatku mohl rozhodnout pouze obvodní soud. Výrok o vrácení poplatku však nebyl součástí jeho rozhodnutí, a proto ho městský soud nemohl přezkoumat. Převážný zbytek stěžovatelčiny argumentace je shodný s důvody odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu, a proto městský soud v plném rozsahu odkazuje na své rozhodnutí. 19. Obvodní soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí i rozhodnutí městského soudu. Ve svém vyjádření dále uvedl, že na originále žaloby nejsou kolky vylepeny, jejich vylepení není uvedeno ani u otisku podacího razítka. Zaplacení soudního poplatku v uvedené výši nevyplývá ani ze zbytku soudního spisu. 20. Ústavní soud zaslal vyjádření soudů stěžovatelce na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatelka uznala, že zaplacení soudního poplatku nedokáže kvůli časovému odstupu prokázat, i když se jí nezdá, že by soud tuto vadu přehlédl. Dále uvedla, že v