IV.ÚS 968/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 968/24 ze dne 26. 9. 2024 Postup exekučního soudu v řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce; zákaz překvapivých rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele města Blatná, sídlem tř. T. G. Masaryka 322, Blatná, zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem, sídlem Jana Wericha 576, Blatná, proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2024 č. j. 55 EXE 1030/2019-290, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto: I. Výrokem II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2024 č. j. 55 EXE 1030/2019-290 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2024 č. j. 55 EXE 1030/2019-290 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "exekuční soud"). Stěžovatel tvrdí, že výrok napadeného rozhodnutí porušuje jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel jako oprávněný se u soudního exekutora JUDr. Erika Smoly (dále jen "soudní exekutor") domáhal vymožení povinnosti odstranit terénní úpravy uložené vykonatelným rozhodnutím obchodní společnosti ALFABETON s. r. o. (dále jen "povinná"). Po splnění vymáhané povinnosti vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 1. 2024 č. j. 212 EX 191/19-180. K námitkám stěžovatele následně vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 1. 2024 č. j. 212 EX 191/19-182, který nazval "opravným", a určil náklady oprávněného ve výši 261 368 Kč. 3. K námitkám povinné exekuční soud napadeným usnesením příkaz č. j. 212 EX 191/19-180 zrušil (výrok I.) a příkaz č. j. 212 EX 191/19-182 změnil tak, že náklady oprávněného činí částku 19 057,50 Kč (výrok II.). Exekuční soud nedohledal v exekučním spise doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020 a pro neprokázání jeho uskutečnění nebyla náhrada za tento úkon soudem přiznána. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, judikatura se opakovaně vyslovila pro specialitu § 9 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), k § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Uvedené platí pouze, pokud chybí spolehlivě ověřitelné údaje o ceně oceňované věci. Tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu je možné určit jen, nebyla-li věc jinak ocenitelná v řízení oceněna a její hodnota nevyšla ani jinak najevo, případně nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za nespornou. Tato situace v řízení nastala. Soudní exekutor stanovil tarifní hodnotu z částky 5 299 800 Kč jako hodnoty provedení prací dle smlouvy o dílo uzavřené s obchodní společností MS TRANSPORT, s. r. o. (dále jen "společnost MS TRANSPORT"). Žádná taková smlouva však není součástí exekučního spisu. Vymožení povinnosti odstranění terénních úprav navíc nebylo v exekučním řízení touto společností realizováno, povinná nakonec k jejímu splnění přistoupila dobrovolně. Nelze tak dospět k závěru, že předmět vymáhané povinnosti byl v exekučním řízení oceněn penězi. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, vzhledem k tomu, že během řízení došlo k ocenění vymáhané nepeněžité povinnosti a určení tarifní hodnoty ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Povinná odmítala v exekučním řízení splnit vymáhanou povinnost, splnila ji až čtyři roky od zahájení exekuce. Soudní exekutor tak za účelem odstranění terénních úprav začal jednat o provedení potřebných prací se společností MS TRANSPORT a ta předložila návrh smlouvy o dílo s cenovou nabídkou ze dne 31. 5. 2021 ve výši 5 299 800 Kč včetně DPH. Při nahlížení do exekučního spisu zároveň stěžovatel zjistil, že soudní exekutor uzavřel dne 17. 5. 2023 vlastní smlouvu o dílo s výše uvedenou společností MS TRANSPORT, přičemž cena díla byla sjednána v aktualizované výši 6 624 750 Kč včetně DPH. Exekuční soud se dostatečně neseznámil s obsahem exekučního spisu. Zcela pominul existenci již podepsané smlouvy o dílo i doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020. Existenci úkonu navíc nezpochybnila ani povinná. 5. Napadené rozhodnutí je zároveň překvapivé, neboť exekuční soud neposkytl stěžovateli dostatečný procesní prostor k odlišnému právnímu hodnocení. Nesprávný je názor soudu o nepoměrných obtížích spojených se zjišťováním hodnoty věci. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že významně podhodnocený (nepřesný) odhad ceny je šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje. III. Vyjádření účastníka řízení a soudního exekutora 6. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření exekučního soudu a soudního exekutora. 7. Podle soudního exekutora je jeho rozhodnutí ve věci správné. Pokud měl soud pochybnosti o ocenění předmětu exekuce, měl jej vyzvat k doplnění podkladů. Stejně tak jej měl vyzvat k doplnění podkladů ohledně náhrady nákladů oprávněného za úkon ze dne 1. 7. 2020, jehož existenci exekuční soud nepovažoval za prokázanou. 8. Exekuční soud ve svém vyjádření uvedl, že vycházel z aktuální verze spisu soudního exekutora, podle něhož určil úkony právních služeb, které byly právním zástupcem realizovány. V něm se nenacházel ani doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, odkázal soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V řízení nebyl zjištěn ověřitelný údaj o ceně. Exekuční soud v řízení o námitkách rozhoduje v krátké zákonné lhůtě na základě předloženého spisu soudním exekutorem, o jehož úplnosti nemá důvod pochybovat. 9. Ústavní soud ve věci vyzval k vyjádření i obchodní společnost ALFABETON s. r. o., ta se však v Ústavním soudem určené lhůtě nevyjádřila. V souladu s poučením, kterého se jí od Ústavního soudu dostalo, lze mít tudíž za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). IV. Replika stěžovatele 10. Stěžovatel k Ústavním soudem zaslaným vyjádřením exekučního soudu a soudního exekutora podal repliku. Exekuční soud pominul jeho argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti. Při rozhodování totiž nezohlednil existenci již podepsané smlouvy o dílo se společností MS TRANSPORT ze dne 17. 5. 2023 založené ve spisu. Pokud měl pochybnosti o existenci návrhu smlouvy doručené právnímu zástupci stěžovatele společně s cenovou nabídkou v roce 2021, měl si pro ověření její existence vyžádat stanovisko soudního exekutora. Totéž měl učinit i v případě pochybností o uskutečnění úkonu ze dne 1. 7. 2020 týkajícího se schůzky s exekutorem v sídle stěžovatele. Stěžovatel zároveň uvedl, že souhlasí s argumentací soudního exekutora. V. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti A) Obecná východiska 12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. 13. Ke sporům o náhradu nákladů zastává Ústavní soud konstantně zdrženlivý přístup. Rozhodnutí o nákladech totiž zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva [srov. např. usnesení ze