IV.ÚS 97/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 97/07 ze dne 2. 5. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. K. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 62 Co 231/2006-238, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a I. K. a Městské části Praha 6 - kolizního opatrovníka nezletilých J. K. a J. K., jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 10. ledna 2007, napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž tento jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně v řízení o zvýšení výživného na nezletilé syny stěžovatele tak, že výživné pro nezletilého J. K. a J. K. ještě zvýšil. Stěžovatel se domnívá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 121 o. s. ř., aniž by mu umožnil vyjádřit k užitým skutečnostem známým soudu z jeho činnosti své stanovisko. Dle stěžovatele odvolací soud ke svému závěru nepoužil žádný relevantní důkaz a při rozhodnutí o zvýšení výživného vycházel pouze z hypotetického úsudku o možných potenciálních příjmech stěžovatele, přičemž tento svůj názor vyslovil až v písemném vyhotovení rozsudku. Stěžovatel dále vytýká odvolacímu soudu, že jím vymezené rozpětí potenciálních příjmů stěžovatele je nepřesné (není zřejmé, zda vycházel z čisté nebo hrubé mzdy), a že závěr soudu o výši výživného neodpovídá ustálené rozhodovací praxi obecných soudů v obdobných případech. Nadto se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou ustálené judikatury ohledně započítávání plnění poskytnutých nad rámec stanoveného výživného na případné dlužné výživné, jakož i to, že odvolací soud uložil zaplatit stěžovateli nedoplatky na výživném jednorázově a neumožnil mu, na rozdíl od soudu prvního stupně, úhradu dluhu ve splátkách. V postupu soudu tak stěžovatel shledává porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení povinností stanovených soudu § 79 odst. 1, § 80 odst. 2 písm. e) zákona o soudech a soudcích, pročež navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí zrušil. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, jakož i spis Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 12 P 21/2002. Městský soud v Praze ve svém vyjádření popřel, že by svým postupem nebo vydaným rozhodnutím porušil základní práva stěžovatele nebo jmenovaná ustanovení zákona o soudech a soudcích. V ostatním zcela odkázal na odůvodnění svého stížností napadeného rozhodnutí. S ohledem na to, že vyjádření neobsahovalo žádné nové nebo podstatné skutečnosti vztahující se k posouzení odůvodněnosti ústavní stížnosti, ani procesní stanovisko soudu ve věci, nepovažoval Ústavní soud za nutné je posílat na vědomí stěžovateli. Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 k návrhu matky nezletilých I. K. na zvýšení výživného na oba nezletilé rozsudkem ze dne 20. 2. 2006 výživné stanovené stěžovateli (otci nezletilých) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. února 2002, č. j. P 21/2002-24, pro nezl. J. K. ve výši 2.000,- Kč měsíčně, zvýšil počínaje 1. 9. 2005 na částku 2.300,- Kč měsíčně, výživné stanovené týmž rozsudkem pro nezl. J. K. ve výši 2.000,- Kč měsíčně, zvýšil počínaje 1. 9. 2005 na částku 3.000,- Kč měsíčně. Výživné na oba nezletilé je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky. Soud zároveň rozhodl o povinnosti stěžovatele uhradit nedoplatek na výživném za obdobní od 1. 9. 2005 do 28. 2. 2006 pro nezl. J. ve výši 1.800,- Kč v měsíčních splátkách po 300,- Kč spolu s běžným výživným a pro nezl. J. ve výši 6.000,- Kč v měsíčních splátkách po 500,- Kč spolu s běžným výživným, v obou případech pod ztrátou výhody splátek, počínaje právní mocí rozsudku. Jako důvod zvýšení výživného uvedl soud zásadní změnu poměrů na straně nezletilých i na straně otce (stěžovatele). Od poslední úpravy uplynuly dle soudu tři roky, potřeby dětí se navýšily v souvislosti se školou, zájmovou činností a zdravotním stavem. Ke změně poměrů došlo u matky jen nepatrně, na rozdíl od otce (stěžovatele), který v době, kdy soud naposledy rozhodoval o výši výživného, pobíral mzdu ve výši 14.208,- Kč, nyní se jeho příjem podstatně snížil. Otec (stěžovatel) byl nezaměstnaný, v současné době krátkodobě podniká a zatím v podstatě nemá žádné oficiální příjmy. Otec uvedl, že žije z úspor vypořádaného SJM a současně jej podporuje přítelkyně. Otec je vyučen v oboru automechanik, tuto činnost v současné době vykonává. Soud nepovažuje doklady předložené otcem za hodnověrné, jelikož lze předpokládat, že v oboru, kterým se zabývá, dosahuje další příjmy. Soud přitom poukázal na ust. § 85 a § 96 zákona o rodině a uzavřel, že částky stanovené na výživném pro oba nezletilé ve výroku rozsudku jsou dle jeho přesvědčení v souladu jak s potřebami nezletilých, tak i s možnostmi a schopnostmi obou rodičů, soud přihlédl i k tomu, že otec se nějakým výrazným způsobem nepodílí na zvýšených potřebách dětí, výživné tak bylo zvýšeno počínaje 1. 9. 2005 v souvislosti s nástupem nezl. J. do 5. třídy základní škody a nezl. J. do 9. třídy základní školy, kdy došlo k nárůstu potřeb dětí. U otce lze dle soudu předpokládat, že výhledově bude v rámci podnikání úspěšnější, soud přihlédl k současné sociální situaci otce a umožnil úhradu nedoplatku v měsíčních splátkách. K odvolání stěžovatele i matky nezletilých se věcí zabýval Městský soud v Praze, který stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu I. stupně ve výroku o výživném změnil tak, že výživné pro nezletilého J. zvýšil na částku 4.000,- Kč měsíčně a pro nezletilého J. na částku 3.000,- Kč měsíčně, a ve výroku o nedoplatku na zvýšeném výživném rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že nedoplatek za dobu od 1. 9. 2005 do 30. 9. 2006 činí pro nezletilého J. 20.000,- Kč a pro nezletilého J. 11.200,- Kč a otec je povinen tyto částky uhradit k rukám matky do 31. 12. 2006. Odvolací soud přitom posoudil jako zčásti důvodné pouze odvolání matky nezletilých, odvolání stěžovatele nikoliv. S odkazem na ust. § 99 zákona o rodině odvolací soud především konstatoval, že je zde dána změna poměrů odůvodňující nové rozhodování o výživném, a to především v tom, že od poslední úpravy vyživovací povinnosti uplynula doba delší než tři roky a že výživné stanovené částkami 2.000,- Kč pro každého z nezletilých nemůže zdaleka pokrývat jejich oprávněné potřeby. Odvolací soud dále poukázal na to, že rozsah vyživovací povinnosti je ve smyslu ust. § 85 odst. 2 věty prvé zákona o rodině dán schopnostmi, možnostmi a výdělkovými poměry obou rodičů a dále, že při určení výživného ve smyslu ust. § 96 odst. 1 zákona o rodině soud přihlíží k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Soud poukázal na vyšší věk obou nezletilých, který dle něj sám o sobě v souvislosti s vyspíváním vede ke zvýšení nákladů na výživu, zájmové aktivity obou nezletilých i náklady spojené se školní docházkou. Konstatoval, že poměry matky se od posledního rozhodování výrazněji nezměnily, naproti tomu, stejně jako soud prvního stupně, uvedl, že u otce (stěžovatele) k výrazné změně poměrů došlo. V době předchozího rozhodování soudu otec vykazoval příjem 14.208,- Kč měsíčně čistého, nyní uvádí příjem v částce 1.750,- Kč měsíčně, a to za situace, kdy otec je spolu s další osobou společníkem a jednatelem společnosti s ručením omezeným a pracuje ve stále stejném obou (automechanik). I když otec prokazuje výši tohoto příjmu mandátní smlouvou a tuto skutečnost potvrdila i svědkyně K., odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nepovažuje tyto údaje za odpovídající skutečnosti. Lze jen těžko uvěřit tomu, že by otec, který je vyučen v oboru, kterému se navíc dlouhodobě věnuje, nedosahoval vyšších příjmů. (...) I kdyby však údaje uváděné otcem odpovídaly skutečnosti, nebylo by možné z nich vycházet pro stanovení výše výživného. Vyživovací povinnost je totiž založena na potencionalitě příjmů výživou povinného, nikoliv na tom, jaké jsou jeho faktické příjmy. Pokud tedy otec dosahuje příjmů ve výši 1.750,- Kč měsíčně, s ohledem na jeho kvalifikaci a praxi v oboru je jistě v jeho silách, aby ze zaměstnaneckého poměru dosahoval výdělků, které jsou v tomto oboru běžné. Jak je odvolacímu soudu známo z jeho činnosti a jak také vyplývá z nabídky volných pracovních míst na internetové stránce Ministerstva práce a sociálních věcí, v možnostech a schopnostech otce je dosahovat výdělku v rozmezí 15.000,- Kč - 25.000,- Kč měsíčně. Těmto možnostem a schopnostem otce, jakož i odůvodněným potřebám obou nezletilých, proto podle odvolacího soudu odpovídá výrokem rozhodnutí stanovené výživné. Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nedoplatku na zvýšeném výživn