IV.ÚS 970/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 970/22 ze dne 27. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. J., zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021 č. j. 5 Tdo 640/2021-1436, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2020 sp. zn. 9 To 47/2020 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. června 2019 č. j. 1 T 13/2017-1192, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2 větě první, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatelku a spoluobviněného R. M. vinnými jednak přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a jednak přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Spoluobviněného F. H. krajský soud podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal uvedený obviněný. Za tuto trestnou činnost krajský soud odsoudil stěžovatelku podle § 212 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku jí uložil též peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 trestního zákoníku stanovil, že stěžovatelka je povinna trest zaplatit v 10 měsíčních splátkách po 10 000 Kč s tím, že v případě, že některou z dílčích splátek nezaplatí včas, výhoda splátek odpadá. Krajský soud podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatelce uložil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku pro případ, že by peněžitý trest nevykonala ve stanovené lhůtě. 3. Podle krajského soudu se stěžovatelka dopustila shora označených přečinů - ve stručnosti uvedeno - tím, že společně se spoluobviněným M. v úmyslu protiprávně získat finanční prostředky z dotačního titulu "Program rozvoje venkova ČR" financovaného dílem ze státního rozpočtu České republiky a dílem z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, jako starostka obce N. podala dne 29. 11. 2012 na pracovišti Regionálního odboru Státního zemědělského intervenčního fondu v Ústí nad Labem žádost o proplacení konkretizovaných výdajů, přičemž v rozporu se skutečností předstírala, že došlo ke zhotovení nového zahradního domku označeného jako "sdružený domeček na nářadí s pergolou 6x4 m" v areálu mateřské školy za částku ve výši 192 000 Kč a dále k provedení s tím spojených prací, ačkoli zahradní domek s pergolou nebyl zhotoven jako nový, ale byl rekonstruován původní, na místě již stojící zánovní zahradní domek s pergolou a práce nebyly provedeny v deklarovaném rozsahu, čímž stěžovatelka a spoluobviněný M. způsobili Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu škodu v celkové výši 223 975,84 Kč. 4. Proti shora zmíněnému rozsudku krajského soudu podali odvolání jednak státní zástupce v neprospěch všech tří obviněných a jednak stěžovatelka a spoluobviněný M. Řízení proti stěžovatelce Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") vyloučil podle § 23 odst. 1 trestního řádu k samostatnému projednání a rozhodnutí, přičemž následně usnesením ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 9 To 30/2020 podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání státního zástupce i obviněného M. jako nedůvodná a napadeným usnesením podle § 256 trestního řádu zamítl rovněž odvolání jak státního zástupce, tak stěžovatelky. 5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch stěžovatelky podle § 265k odst. 1 a 2 trestního řádu částečně zrušil jednak rozsudek krajského soudu v části výroku o trestu, kterou byl podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatelce pro případ, že by jí uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody, jednak usnesení vrchního soudu (ze dne 2. 12. 2020), jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti části výroku o trestu, kterou jí byl podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody. Nejvyšší soud dále podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, podkladu. Dovolání stěžovatelky a spoluobviněného M. podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněná odmítl. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy v rozporu s ústavním principem legality trestního práva zakotveným v čl. 39 Listiny rozšířily předpoklady trestní odpovědnosti stanovené trestním zákoníkem. Nejvyšší soud v usnesení k výkladu zákonného znaku skutkové podstaty přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 4 trestního zákoníku k pojmu "žádost o poskytnutí dotace" uvedl, že: "za takovouto žádost je třeba považovat i žádost o vyplacení přidělené dotace, neboť jde o nedílnou a pro příjemce dotace dokonce podstatnou okolnost, kterou se završí proces přidělení a použití finanční podpory vyplývající z rozhodnutí o dotaci". Podle Nejvyššího soudu tak není důvod rozlišovat mezi poskytnutím dotace (na základě žádosti podané dne 7. 11. 2011) a čerpáním (proplacením) dotace (podle žádosti o proplacení výdajů podané dne 29. 11. 2012, v souvislosti s níž obecné soudy dovodily trestní odpovědnost stěžovatelky). Takový výklad, oponuje stěžovatelka, rozšiřuje trestněprávní postih i na jednání, která navazují na rozhodnutí o přidělení dotace a trestněprávní odpovědnost dovozuje z uvedení nepravdivých údajů ve kterémkoliv stadiu dotačního procesu a použití finanční podpory vyplývající z rozhodnutí o dotaci. To však zjevně nebyl úmysl zákonodárce. V takovém případě by totiž byl nadbytečný § 212 odst. 2 trestního zákoníku, v němž je obsažena další základní skutková podstata dotačního podvodu postihující nedodržení účelového určení dotace, což lze označit jako okolnost podstatnou pro "použití finanční podpory vyplývající z rozhodnutí o dotaci", tj. jednání, které by v intencích výkladu zvoleného Nejvyšším soudem bylo postihnutelné již podle základní skutkové podstaty v § 212 odst. 1 trestního zákoníku, a nebyl by důvod zavádět samostatnou skutkovou podstatu řešící rozpory v deklarovaném a skutečném účelu dotace. Zákonodárce však zavedl dvě základní skutkové podstaty dotačního podvodu, přičemž první z nich se vztahuje k jednání předcházejícímu samotnému rozhodnutí o poskytnutí dotace (postihuje ovlivňování rozhodování o poskytnutí dotace) a druhá k samotnému čerpání dotace, přičemž v této fázi dotačního procesu je trestněprávně postihováno nedodržení účelového určení dotace. 7. Stěžovatelka dále dovozuje, že o hodnotu prací a materiálu použitého z původní pergoly ve vlastnictví třetího subjektu měla být cena "zahradního domku s pergolou" snížena. Konstatování soudů, že k proplacení uplatňovaná částka (náklady na "zahradní domek s pergolou") je neoprávněná, neboť zhotovitel do ní zahrnul i materiál původního domku a práce dříve realizované, představuje skutkový závěr v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. V situaci, kdy nepravdivá deklarace údajů je dovozována z podle soudu neoprávněné fakturace, v níž jsou zahrnuty i položky, které sice nebyly zhotovitelem přímo realizovány, ale musely být v r