IV.ÚS 98/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 98/07 ze dne 20. 2. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti D. M., zastoupeného JUDr. Milanem Holomkem, advokátem, AK se sídlem Lešetín II/385, 760 01 Zlín, proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, ze dne 16. 11. 2006 č. j. 60 Co 166/2005-172, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1, 36 odst. 1 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a čl. 1 a 90 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti stručně zrekapituloval průběh a výsledky soudního řízení, ve kterém vystupoval na straně žalované a ve kterém se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) domáhala zaplacení částky 8 019,- Kč s příslušenstvím. Tuto částku tvořila smluvní pokuta ve výši 4 250,- Kč sjednaná ve smlouvě o zprostředkování ze dne 31. 1. 2001 v čl. V. a náhrada nákladů za zprostředkování ve výši 3 769,- Kč. Okresní soud ve Zlíně posoudil ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Krajský soud však usoudil o platnosti ujednání smluvní pokuty opačně, rozsudek okresního soudu změnil a uložil stěžovateli, aby tuto částku žalobkyni i s příslušenstvím zaplatil. Stěžovatel tvrdil, že mu krajský soud neumožnil reagovat na změněný právní názor, což považoval za porušení práva na spravedlivý proces; rozhodnutí krajského soudu označil za překvapivé a k této problematice výslovně poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 220/04 (Sb. n. u., sv. 34, str. 311) a sp. zn. I. ÚS 503/05 (tamtéž, sv. 40, str. 735). Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy a v podrobnostech odkázal na obsah své argumentace v řízení před Okresním soudem ve Zlíně. Pochybení krajského soudu stěžovatel spatřoval i v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť soud se dle jeho názoru nevypořádal s námitkou o zániku závazkového vztahu pro nemožnost plnění ve smyslu ustanovení § 575 občanského zákoníku, neboť rodinný dům č. p. 173, jenž byl předmětem zprostředkovatelské smlouvy, byl na základně rozhodnutí Městského úřadu v Uherském Hradišti odstraněn. Otázkou zániku závazku se nezabýval ani Okresní soud ve Zlíně, u kterého však stěžovatel považoval takový přístup za ospravedlnitelný, neboť soud prvního stupně považoval celé ujednání o smluvní pokutě za absolutně neplatné a argumentace zánikem závazku tak byla nadbytečná; krajský soud však při změně náhledu na toto ujednání tak učinil měl. Stěžovatel připomněl řadu nálezů Ústavního soudu, ze kterých vyplývá, že požadavek na řádné a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu je jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí, neboť jde o jeden z principů představujících součást práva na řádný proces. Stěžovatel se této ochrany domáhá i přesto, že se předmět sporu může jevit bagatelním. V podání ze dne 7. ledna 2008 stěžovatel na podporu své argumentace, týkající se "překvapivého" rozhodnutí odvolacího soudu, ústavní stížnost doplnil upozorněním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2125/2006 a nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 122/05, ze kterých citoval právní věty a příslušnou část odůvodnění; k rozsudku Nejvyššího soudu uvedl, že se ve své věci nemohl na Nejvyšší soud obrátit, neboť předmětem sporu byla částka nižší než 20 tisíc Kč. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 25. ledna 2008, plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že vyjádření neobsahovalo žádnou další (novou) argumentaci, na kterou by mohl stěžovatel jakkoli reagovat a jež by byla způsobilá ovlivnit posouzení věci Ústavním soudem, nepovažoval Ústavní soud za potřebné toto vyjádření zasílat stěžovateli k případné replice. Vedlejší účastnice Dr. M. A., podnikající pod jménem Dr. M A - Slovácká realitní kancelář se sídlem v Havlíčkově Brodě, se podáním ze dne 24. ledna 2008 postavení vedlejšího účastníka vzdala. II. Ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 175/2004-136, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že žalobkyně se po stěžovateli domáhala zaplacení částky 8 019,- Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 31. 1. 2001 uzavřela se stěžovatelem smlouvu o zprostředkování, ve které se zavázala obstarat prodej stěžovatelova pozemku a domu č. p. 173 v obci Kudlovice za cenu 85 000,- Kč. Činnost směřující k prodeji vyvíjela i poté, co byl dům byl na základě rozhodnutí příslušného stavebního úřadu v červnu 2001 odstraněn, neboť předmětem smlouvy byl i pozemek. V dubnu 2004 žalobkyně zjistila, že v červnu 2003 stěžovatel nemovitost prodal jiné osobě, aniž ji o tom informoval. Vzhledem k ujednání v čl. II. zprostředkovatelské smlouvy, ve kterém si smluvní strany ujednaly závazek navzájem se informovat o nově vzniklých podstatných skutečnostech, vztahujících se k předmětné nemovitosti a důležitých okolnostech pro rozhodování zprostředkovatele, a k ujednání v čl. V. smlouvy, ve kterém se stěžovatel jako zájemce zavázal, že neuzavře takovou či obdobnou smlouvu s žádnou jinou stranou jako zprostředkovatelem, týkají se předmětných nemovitostí, a v době trvání této smlouvy nemovitosti sám neprodá, a pro dobu trvání smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ porušení smluvních povinností smluvní pokutu ve výši pět procent ze základní vyjednávací ceny, měla žalobkyně za to, že stěžovatel svoje povinnosti porušil a domáhala se po něm zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 250,- Kč a náhrady nákladů spojených se zprostředkováním ve výši dalších 3 769,- Kč, celkem tedy 8 019,- Kč. Po provedeném dokazování Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. 2. 2005 č. j. 19 C 175/2004-136 žalobě vyhověl co do částky 16,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Soud zavázal žalobkyni, aby zaplatila stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 9 010,50 Kč (výrok III.) a nepřiznal stěžovateli požadované tzv. separované náklady řízení (výrok IV.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že smlouva jako celek byla platná, avšak ujednání čl. V. označil za absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy podle § 39 obč. zákona; soud spatřoval rozpor v tom, že stěžovatel jako vlastník věci měl svrchované právo rozhodnout, zda a komu nemovitosti prodá a nemohl být za takový postup sankcionován. Okresní soud proto nepřiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 250,- Kč a pokud šlo o vyúčtované náklady spojené se zprostředkovatelskou činností, přiznal jí pouze náhradu nákladů na pořízení fotografií. Další požadované náklady (za znalecký posudek, snímek z pozemkové mapy, výpis z katastru nemovitostí, cestovné, telefonní hovory, inzerci) žalobkyně buďto průkazně nedoložila, nebo je nevynaložila účelně či v souvislosti se zprostředkovatelskou činností. Souvislost se zprostředkovatelskou činností okresní soud vztáhl k době trvání smlouvy, za kterou považoval dobu od podpisu smlouvy do zániku závazků ze smlouvy pro nemožnost plnění, tj. do odstranění domu č. p. 173. Podle soudu měly být nemovitosti - dům a pozemek - prodávány jako celek za cenu celku a odstranění domu znamenalo podle jeho úsudku takový zásah do podmínek zprostředkovatelské smlouvy, že bez další dohody stran již ve zprostředkovatelské smlouvě pokračovat nešlo. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ústavní stížností napadeným rozsudkem v části výroku II. a ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 3 753,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zavázal stěžovatele zaplatit žalobkyni částku 4 250,- Kč s příslušenstvím (výrok II.); náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal žádnému účastníkovi (výrok III.). Krajský soud se neztotožnil s právním názorem okresního soudu o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, neboť dle jeho názoru šlo pouze o účelové dočasné smluvní omezení dispozice vlastníka nemovitosti ve prospěch zprostředkovatele, a nikoliv o vzdání se práva. Pokud stěžovatel tuto část smlouvy porušil a v době jejího trvání prodal nemovitosti třetí osobě, žalobkyni náležela sjednaná smluvní pokuta. S ohledem na tento názor nepovažoval krajský soud za nutné zabývat se tvrzeným porušením čl. II zprostředkovatelské smlouvy spočívající v neinformo