IV.ÚS 988/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 988/19 ze dne 20. 11. 2019 N 195/97 SbNU 101 (Ne)přiznání nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Poliklinika Spořilov, s. r. o., sídlem Božkovská 2967/4, Praha 4 - Záběhlice, zastoupené Mgr. Jakubem Trčkou, advokátem, sídlem Spálená 92/21, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 28 Co 346/2018-537, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Marcely Vlachové, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem, sídlem náměstí 14. října 496/13, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že zasáhlo do jejího práva na spravedlivý proces (sc. - práva na soudní ochranu) zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Usnesením ze dne 27. 7. 2018 č. j. 44 C 223/2014-438 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") v řízení o nahrazení projevu vůle vedeném MVDr. Františkem Hertlem, právním předchůdcem vedlejší účastnice v tomto řízení (dále jen "žalobce"), proti České republice - Státnímu pozemkovému úřadu (dále jen "žalovaná"), jehož se - jako vedlejší účastnice na straně žalované - účastnila stěžovatelka, bylo na základě § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") uloženo žalobci, aby stěžovatelce zaplatil na náhradě nákladů řízení částku 299 843,40 Kč. 3. K odvolání žalobce i stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením napadeným ústavní stížností usnesení obvodního soudu změnil tak, že se stěžovatelce právo na náhradu nákladů nepřiznává, a dále rozhodl, že se žalobci ve vztahu ke stěžovatelce nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud shledal, že v projednávané věci došlo k liknavému a svévolnému postupu žalované (resp. Pozemkového fondu České republiky) při uspokojování nároku žalobce na převod jiného vhodného pozemku za pozemky nevydané, protože nezařazovala do veřejných nabídek dostatečné množství adekvátních pozemků k uspokojení restitučních nároků a především trvala na nesprávném ocenění nároku žalobce, čímž prakticky vyloučila možnost uspokojení jeho nároku převodem pozemků z veřejné nabídky. A vzhledem k tomu, že se účastníci daného řízení shodli, že pozemek, který byl předmětem sporu, nevyhovoval kritériím plynoucím z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 447/2017 a že žalobce dal najevo, že souhlasí s převodem i jiného vhodného pozemku a vyžádal si lhůtu, aby takový pozemek mohl vyhledat, a tedy neodmítl jiné plnění než převodem předmětného pozemku, poskytl mu městský soud prostor tím, že zrušil rozsudek obvodního soudu (v řízení vedeném před ním pod sp. zn. 44 C 223/2014) a věc uvedenému soudu vrátil k dalšímu řízení. Za tohoto stavu stěžovatelka z řízení vystoupila, neboť nemovitosti, na nichž měla zájem, již předmětem řízení nejsou. 4. Podle názoru městského soudu z hlediska svých zájmů stěžovatelka sice uspěla, tuto skutečnost však nelze izolovat od předmětu sporu ve věci samé a nevzít v úvahu, že do řízení vstoupila z vlastního podnětu. Předmětem sporu zůstává nalezení vhodného náhradního pozemku, což je úkol žalované, pro žalobce je to úkol nesnadný, a bylo by nespravedlivé po něm žádat, aby hradil náklady řízení, ukáže-li se jím vybraný pozemek nevhodným, navíc až v průběhu řízení se ustálila judikatura ohledně výkladu "vhodného náhradního pozemku". Stěžovatelka mohla přitom hájit své zájmy prostřednictvím žalované (dát jí k dispozici relevantní údaje či důkazy), aniž by do řízení vstupovala, a musela počítat s tím, že bude platit náklady řízení, které jí nemusí být následně uhrazeny. Uvedené skutečnosti pak městský soud označil za "důvody hodné zvláštního zřetele" ve smyslu § 150 o. s. ř. s tím, že považuje za spravedlivé, aby si za těchto okolností stěžovatelka nesla náklady řízení ze svého. II. Stěžovatelčina argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že závěry městského soudu nepovažuje za správné, neboť u žádného z výše uvedených důvodů nejde o "důvody zvláštního zřetele hodné" ve smyslu výše uvedeného ustanovení, protože nemají původ v konkrétních okolnostech případu, ale v okolnostech společných pro určitý typ řízení, resp. společných pro postavení neomezeného okruhu účastníků odvozených od způsobu vzniku či podoby účasti těchto účastníků v řízení. Do řízení vstoupila proto, že jí jako nájemkyni svědčilo právo k nabytí předmětného pozemku, fakticky ho užívala, neboť tvořil jeden celek s jejími budovami, příp. ty na něm zčásti stály, přičemž její zájmy nebyly shodné se zájmy žalované. Upozornila také, že žalobce nic proti jejímu vstupu do řízení nenamítal, že mu navrhla, že když žalobu vezme zpět, nebude v řízení požadovat náhradu nákladů řízení, žalobce však v řízení pokračoval s tím, že to nechá na posouzení soudu, i když upozorňovala, že nejde o vhodný pozemek, již v roce 2015. 6. Městskému soudu dále vytkla, že se nezabýval otázkou, co bylo žalobci známo o poměrech předmětného pozemku, s tím, že žalobce podal žalobu na převod pozemku, o němž si nezjistil vůbec nic. Pokud by tak učinil, zjistil by, že je využíván jako zahrada areálu polikliniky a že požádala o jeho převod do svého vlastnictví. Dle stěžovatelky za této situace by měl být neúspěch v řízení přičítán k žalobcově tíži. 7. Právo na soudní ochranu městský soud porušil i tím, že vydal rozhodnutí, které nebylo možné na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně předvídat, a tím jí znemožnil skutkově a právně argumentovat k otázce, která se jevila městskému soudu jako významná. Nemohla tak reálně a efektivně hájit svá práva. Současně stěžovatelka upozornila, že nedošlo k zamítnutí žaloby a žalobce má možnost si vybrat jiný pozemek, a že tím byl zvýhodněn, protože zamítnutí žaloby by mělo za následek povinnost hradit náklady řízení i žalované. Bude-li nakonec úspěšný, bude mu přiznána náhrada nákladů řízení za celé řízení, tedy i za tu část, v níž úspěšný nebyl, což stěžovatelka považuje za nespravedlivé. III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 9. Městský soud uvedl, že před rozhodnutím o odvolání upozornil stěžovatelku, že hodlá použít při rozhodování o nákladech řízení § 150 o. s. ř. a stěžovatelka se k možné aplikaci moderačního práva podrobně písemně vyjádřila. Dále konstatoval, že úvaha o tom, zda jde o výjimečný případ a zda existují důvody zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a že vzal v úvahu, že v odvolacím řízení o přezkoumání rozsudku obvodního soudu, jímž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku na žalobce za účelem uspokojení jeho nároku na převod náhradního pozemku za pozemky, které nebylo možno vydat, v zájmu předvídatelnosti účastníky seznámil s obsahem rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 447/2017, zejména s tam provedeným výkladem "vhodného zemědělského pozemku", tj. zařaditelného - nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu České republiky, resp. žalované - do veřejné nabídky podle § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a právě k takovému liknavému a svévolnému postupu při uspokojování nároku žalobce došlo. Při jednání se účastníci shodli na tom, že sporný pozemek kritériím plynoucím z uvedeného rozsudku neodpovídá, neboť materiálně (fakticky) není součástí zemědělského půdního fondu a je funkčně provázán s ostatními pozemky a stavbami areálu. Žalobce souhlasil s převodem i jiného vhodného pozemku a vyžádal si lhůtu, aby takový pozemek mohl vyhledat a soudu označit, a tedy jiné plnění neodmítl. A protože pozemky, na nichž měla stěžovatelka zájem, již předmětem soudního řízení nebyly, z řízení vystoupila. Z toho vyvodil, že z hlediska svých zájmů stěžovatelka uspěla, ovšem v poměrech projednávané věci by bylo formalistické izolovat její úspěch od předmětu sporu, nevzít v úvahu, že do řízení vstoupila z vlastního podnětu, že žalobcův nárok byl po právu a že předmětem řízení zůstalo nalezení vhodného pozemku, což byl úkol žalov