IV.ÚS 998/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 998/20 ze dne 23. 3. 2021 N 57/105 SbNU 148 Právo účastníka řízení vyjádřit se k změněnému názoru odvolacího soudu o nákladech řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Jaroslava Klečky a 2. Miroslava Klečky, obou zastoupených JUDr. Václavem Kaskou, advokátem, sídlem Žižkova tř. 1321/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2020 č. j. 18 Co 314/2019-449 a výroku VII rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. září 2019 č. j. 13 C 7/2014-422, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a a) Mgr. Antonína Fišera a b) Mgr. Ireny Fišerové, zastoupených JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, sídlem Husova 722/13, Plzeň, a c) Dagmar Mrázové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrchlavským, advokátem, sídlem Pražská 79/5, Plzeň, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2020 č. j. 18 Co 314/2019-449 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2020 č. j. 18 Co 314/2019-449 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 16. 9. 2019 č. j. 13 C 7/2014-422 zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatelů a vedlejších účastníků k pozemku parc. č. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, zapsaný na LV č. X3, vedeného u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město pro obec Plzeň a k. ú. R. (výrok I). Podíl o velikosti ideální 1/4 ve vztahu k celku přikázal do výlučného vlastnictví 1. vedlejšího účastníka (výrok II). Podíl o velikosti ideální 1/4 ve vztahu k celku přikázal do výlučného vlastnictví 2. vedlejší účastnice (výrok III). Podíl o velikosti 1/2 ve vztahu k celku na nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví 3. vedlejší účastnice (výrok IV). Třetí vedlejší účastnici zavázal povinností zaplatit 1. stěžovateli na vypořádacím podílu částku 700 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok V). Třetí vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit 2. stěžovateli na vypořádacím podílu částku 700 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok VI). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). Výrok o nákladech řízení odůvodnil postupem podle § 142 odst. 1 a § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), když shledal důvody zvláštního zřetele hodné, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 3. K odvolání stěžovatelů směřujícímu pouze do výroku VII o nákladech řízení Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozsudek okresního soudu ve výroku VII o nákladech řízení potvrdil (výrok I) a stěžovatelům uložil povinnost nahradit 1. vedlejšímu účastníkovi a 2. vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení v celkové výši 21 853 Kč (výrok II). Ve vztahu stěžovatelů a 3. vedlejší účastnice nikomu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (výrok III). Krajský soud ve věci rozhodl, aniž by s ohledem na § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. musel nařizovat odvolací jednání, a shledal, že odvolání není možno považovat za důvodné, byť z jiných důvodů, než na které poukazují stěžovatelé. Krajský soud posoudil věc po právní stránce tak, že stěžovatelé byli v řízení pouze částečně úspěšní. O nákladech řízení tak je třeba rozhodovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř., nikoliv podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak učinil okresní soud. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle názoru krajského soudu po promítnutí procesního úspěchu vedlejších účastníků do procesního úspěchu stěžovatelů ve sporu okresní soud věcně správně (byť z jiných důvodů) žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, proto krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé namítají, že nelze akceptovat skutkové a zejména právní závěry krajského soudu za situace, kdy jim nedal jakoukoli možnost se k zamýšlenému rozhodnutí vyjádřit. Krajský soud rozhodl bez ústního jednání, ač ve svých rozhodovacích úvahách vyšel z jiné skutkové a právní argumentace než té, z níž vyšel okresní soud a jež byla následně podrobena argumentační kritice v odvolání. Již sám tento fakt podle názoru stěžovatelů představuje vážné narušení ústavně chráněného práva na soudní ochranu (což doložili s odkazem na judikaturu Ústavního soudu), když krajský soud svým postupem odňal stěžovatelům možnost se k věci vyjádřit. Dal-li by krajský soud stěžovatelům příležitost vyjádřit se k nově nastoleným důvodům, na jejichž základě se mu jevilo potvrzení výroku rozsudku okresního soudu o nákladech řízení jako důvodné, uvedli by stěžovatelé další skutkové a právní důvody pro podporu jejich argumentace. Tato příležitost jim však dána nebyla. III. Vyjádření účastníků řízení, vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelů 5. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu doručil ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejším účastníkům. 6. Okresní soud ve svém vyjádření shrnul procesní průběh posuzované věci, skutková zjištění a své právní závěry, přičemž uvedl, že podle jeho názoru nebylo napadeným rozsudkem okresního soudu porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu, a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. 7. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na obsah napadeného usnesení a uvedl, že se nedomnívá, že by v řízení došlo k porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu. 8. První vedlejší účastník a druhá vedlejší účastnice zejména uvedli, že v rozhodnutí krajského soudu nejde o nečekaný a nepředvídatelný obrat. Ten by podle jejich přesvědčení nastal v situaci, přiznal-li by okresní soud náhradu nákladů řízení, a krajský soud rozhodnutí změnil tak, že se žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a neposkytl by stranám procesní prostor se vyjádřit k této otázce. Vedlejší účastnice je přesvědčena, že byl procesní postup krajského soudu v souladu s podústavním právem. Rovněž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo 204/2003) konstatuje, že za shodu výroků se považuje i situace, kdy výrok soudu prvního stupně odpovídá tomu, jak by mělo být rozhodnuto podle závěrů odvolacího soudu, i když by k tomu odvolací soud vedly odlišné důvody než soud prvního stupně. Z rozhodnutí krajského soudu plyne, že zvážil argumentaci, jež byla uplatněna v odvolání stěžovatelů, přičemž se neomezil pouze na jejich námitky do napadeného výroku, ale provedl přezkum výroku v souladu s § 212a o. s. ř., přičemž své závěry řádně odůvodnil. I v případě, bylo-li by shledáno v postupu krajského soudu procesní pochybení, mají 1. vedlejší účastník a 2. vedlejší účastnice za to, že takovéto pochybení nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelů. 9. Třetí vedlejší účastnice ve svém vyjádření uvedla, že napadeným usnesením nebyla porušena práva účastníků řízení vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Krajský soud rozhodl správně na základě řádně provedených důkazů, ke kterým měli všichni účastníci právo a prostor se vyjádřit. Předmětné důkazy, které krajský soud použil, byly provedeny sice v počáteční fázi předmětného řízení, ale vzhledem ke kontinuitě celého řízení byl při všech dalších řízeních po zrušení původních rozsudků celý dosavadní průběh řízení řádně konstatován s odkazem na dosud provedené důkazy. Stěžovatelé tedy nebyli v ústavní stížnosti tvrzeným nesprávným postupem soudů dotčeni. 10. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků byla stěžovatelům zaslána na vědomí a k případné replice. Ti v ní uvedli, že hlavním předmětem ústavní stížnosti není kritika právního názoru, o nějž bylo opřeno rozhodnutí okresního soudu, když ten koneckonců pro zjev