Pl.ÚS 1/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 1/19 ze dne 30. 6. 2020 N 139/100 SbNU 523 Otázka pravomoci k rozhodování o nároku na náhradu újmy za nezákonné rozhodnutí ve věcech služebního poměru   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Milana Halbicha, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, se sídlem Přátelství 1960, Písek, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16, za účasti zvláštního senátu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva vnitra a ředitele Ochranné služby Policie České republiky jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byly porušeny garance práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na náhradu újmy způsobené nezákonným výkonem veřejné moci zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny. Dále stěžovatel namítá porušení základních zásad právního státu zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, přiloženého soudního rozhodnutí a vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. 3. Stěžovatel je příslušníkem Ochranné služby Policie České republiky. Rozhodnutím ředitele Ochranné služby Policie České republiky (dále jen "ředitel sboru") ze dne 18. 4. 2011 č. 712/2011 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se měl dopustit tím, že odmítl splnit rozkaz svého nadřízeného nastoupit k výkonu služby přesčas, čímž měl porušit povinnost dodržovat služební kázeň podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Za uvedené jednání mu byl uložen kázeňský trest snížení základního platového tarifu o 15 % na dobu tří měsíců. Odvolání stěžovatele bylo rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 7. 9. 2011 č. j. PPR-10652-23/ČJ-2011-99KP zamítnuto. Zamítavé rozhodnutí stěžovatel napadl správní žalobou, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015 č. j. 6 Ad 25/2011-77 vyhověl a rozhodnutí náměstka policejního prezidenta zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V navazujícím řízení náměstek policejního prezidenta rozhodnutím ze dne 14. 9. 2015 č. j. PPR-10652-23/ČJ-2011-990131 zrušil rozhodnutí ředitele sboru a kázeňské řízení se stěžovatelem zastavil. 4. Dne 22. 3. 2016 stěžovatel uplatnil u Ministerstva vnitra nárok podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.") na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Ministerstvo vnitra stěžovateli sdělilo, že není příslušné se věcí zabývat, neboť o nároku by měl rozhodnout ředitel sboru v řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a věc řediteli sboru postoupilo. Ředitel sboru s postoupením nesouhlasil a věc vrátil Ministerstvu vnitra, které však na závěru o své nepříslušnosti setrvalo. 5. Stěžovatel následně podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud"), kterou se domáhal přiznání náhrady újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb. V řízení se domáhal přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, neboť v rámci neodůvodněného kázeňského stíhání bylo proti stěžovateli postupováno excesivním a šikanózním způsobem, byl dehonestován ve svém profesním okolí a došlo ke snížení vážnosti a důstojnosti jeho společenského postavení. Kárné stíhání pro něj znamenalo snížení příjmu a značné nervové vypětí, které mělo vliv i na jeho soukromý a rodinný život. Stěžovatel se v řízení též domáhal náhrady škody ve výši 5 200 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Obvodní soud usnesením ze dne 2. 1. 2017 č. j. 15 C 279/2016-45 řízení zastavil a věc postoupil řediteli sboru. V odůvodnění konstatoval, že služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů je poměrem státně zaměstnaneckým, tj. veřejnoprávním, není proto dána pravomoc civilního soudu podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění. V posuzovaném případě se podle obvodního soudu nejedná o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., stát ve věci vystupoval jako zaměstnavatel, tedy nikoli ve vrchnostenském postavení. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsahuje konkrétní právní úpravu odpovědnosti státu za škodu v těchto vztazích. Stěžovatel se proto musí domáhat náhrady škody podle § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Následně pak může proti rozhodnutí brojit správní žalobou. Stěžovatel se závěry obvodního soudu nesouhlasil a podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, který však zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen "zvláštní senát" a "zákon č. 131/2002 Sb.") odmítl usnesením ze dne 22. 2. 2018 č. j. Konf 14/2017-67 (dostupné na www.nssoud.cz) pro absenci formálního kompetenčního sporu, tj. z důvodu, že ze strany ředitele sboru nedošlo k formálnímu popření vlastní pravomoci ve věci rozhodnout. 6. V následném řízení ředitel sboru s postoupením věci obvodním soudem nesouhlasil, popřel svou pravomoc ve věci rozhodnout a podal návrh na zahájení kompetenčního sporu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. V návrhu konstatoval, že § 98 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů upravuje toliko obecnou odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu způsobenou porušením právní povinnosti příslušníkovi bezpečnostního sboru při výkonu služby, v přímé souvislosti s ní nebo pro výkon služby, tj. škodu vzniklou v souvislosti s plněním služebních úkolů. Názor obvodního soudu nezohledňuje specifika služebního poměru a je v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2011 č. j. 3 Ads 79/2011-62, ze dne 30. 4. 2012 č. j. 4 Ads 153/2011-75 a ze dne 27. 11. 2013 č. j. 3 Ads 133/2012-19, dostupné tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz). V otázkách týkajících se služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů služební funkcionáři vykonávají vrchnostenskou pravomoc; jedná se o správní řízení, ve kterém příslušník sboru nemá rovné postavení se služebními funkcionáři. Odůvodnění obvodního soudu je navíc vnitřně rozporné. Ředitel sboru rovněž upozornil, že v rámci řízení podle § 98 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nelze přiznat nemajetkovou újmu. Při následném soudním přezkumu lze rozhodnutí pouze zrušit, nikoli změnit a svěření rozhodování o náhradě škody služebním funkcionářům zakládá systémovou podjatost. 7. V záhlaví uvedeným usnesením zvláštní senát rozhodl o kompetenčním sporu tak, že příslušný vydat rozhodnutí o nároku stěžovatele na náhradu škody a nemajetkové újmy je správní orgán, tj. ředitel sboru. Podle zvláštního senátu je rozhodování o kázeňském provinění příslušníka ozbrojeného sboru rozhodováním v řízení o služebním poměru ve smyslu § 170 a násl. zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a tedy výkonem služby podle § 1 odst. 4 písm. a) téhož zákona. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody způsobené ozbrojeným sborem jeho příslušníku, a to včetně škody vzniklé porušením právní povinnosti při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, tj. též při rozhodování v řízení o služebním poměru. S ohledem na komplexní úpravu odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi sboru zakotvenou v citovaném ustanovení nelze uvažovat o aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. Zvláštní senát odmítl závěry Nejvyššího správního soudu s odůvodněním, že vycházejí pouze z postavení