Pl.ÚS 1/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 1/21 ze dne 26. 1. 2021 Nouzový stav v době pandemie koronaviru (povinnost vyčerpat zásahovou žalobu ve správním soudnictví)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelek a) Komajz, s. r. o., se sídlem Smetanova 340/2, Brno, a b) Zory Zelinkové, obou zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kapitána Jaroše 1922/3, Brno, proti jinému zásahu vlády spočívajícímu v omezení podnikatelské činnosti v důsledku krizových opatření a proti usnesení vlády ze dne 30. září 2020 č. 957, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů, vyhlášenému pod č. 391/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 30. října 2020 č. 1108, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 439/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 471/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 10. prosince 2020 č. 1294, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 521/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1373, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 593/2020 Sb.; a usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 55, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 21/2021 Sb., spojené s návrhem na zrušení usnesení vlády ze dne 12. října 2020 č. 1021, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 407/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 21. října 2020 č. 1079, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 425/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 26. října 2020 č. 1103, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 432/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 30. října 2020 č. 1116, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 447/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 30. listopadu 2020 č. 1262, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 498/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 7. prosince 2020 č. 1290, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 511/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1332, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 533/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1374, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 594/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1376, o přijetí krizových opatření, vyhlášeného pod č. 596/2020 Sb.; a usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 23/2021 Sb.; a na zrušení § 5 a 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a předmět řízení 1. Stěžovatelka a) provozuje v Brně dvě restaurace. Stěžovatelka b) je jednatelkou a jedinou společnicí stěžovatelky a). Stěžovatelky uvádějí, že v důsledku krizových opatření přijatých vládou během nouzového stavu byly nuceny své provozovny uzavřít či provoz v nich výrazně omezit, jinak by se vystavily sankcím za porušení krizových opatření. Brojí proto proti zásahu do svých základních práv na podnikání dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na majetek dle čl. 11 Listiny. Domáhají se toho, aby Ústavní soud zakázal vládě pokračovat v zasahování do jejich základních práv vydáváním krizových opatření, jež pokládají za protiprávní. 2. Stěžovatelky ústavní stížností dále napadají shora označené usnesení vlády publikované pod č. 391/2020 Sb., jímž byl vyhlášen od 5. října 2020 nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2). Spolu s ním napadají usnesení vlády, jimiž bylo trvání nouzového stavu opakovaně prodlužováno, naposledy do 14. února 2021. Domáhají se jejich zrušení, eventuálně vyslovení neústavnosti. 3. Ústavní stížnost stěžovatelky spojily s návrhem na zrušení shora označených krizových opatření, jimiž je od 12. října 2020 až do současnosti omezováno - mimo jiné - i poskytování stravovacích služeb v provozovnách, jako jsou restaurace, hospody a bary; nebo prodlužována účinnost těchto krizových opatření. Domáhají se zrušení napadených krizových opatření, eventuálně vyslovení jejich neústavnosti. 4. Konečně stěžovatelky spojily s ústavní stížností i návrh na zrušení § 5 a 6 zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "krizový zákon"). Současně navrhly, aby jejich věc byla přednostně projednána jako naléhavá dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "zákon o Ústavním soudu"). II. Argumentace stěžovatelek 5. Stěžovatelky v ústavní stížnosti a jejím doplnění ze dne 22. ledna 2021 namítají, že v důsledku krizových opatření jim je od 12. října 2020 soustavně omezována až fakticky znemožňována podnikatelská činnost. Po většinu této doby totiž nemohla být veřejnost přítomna v restauracích, které provozují. Tato omezení, jimž byly povinny se podrobit, pro ně podle jejich tvrzení mají likvidační charakter. Stěžovatelky uvádějí, že nebýt krizových opatření, jejich restaurace by mohly být otevřené. Brojí tedy proti zásahu vyvolanému těmito opatřeními. 6. Stěžovatelky současně namítají, že po nich nelze vyžadovat, aby porušily napadená krizová opatření a domáhaly se soudní ochrany teprve v souvislosti s rozhodnutím o přestupku. Ačkoliv stěžovatelky nepovažují krizová opatření za ústavně konformní, jsou si dle svých slov vědomy povinnosti se jimi řídit až do okamžiku jejich případného zrušení. Stěžovatelky předkládají i další argumenty, proč by pro ně bylo obtížné dosáhnout vydání rozhodnutí o přestupku spočívajícím v porušení předmětných krizových opatření. Stěžovatelky zdůrazňují, že by neměly být nabádány k vědomému a účelovému porušování platného práva jen proto, aby se domohly soudní ochrany svých práv. 7. Napadené usnesení o vyhlášení nouzového stavu a usnesení o jeho prodloužení by se podle stěžovatelek měla přezkoumávat obdobně jako právní předpisy. Stěžovatelky namítají, že nouzový stav byl vyhlášen v rozporu s právními předpisy a uvádějí, že pouhé zrušení krizových opatření vydaných v nouzovém stavu by jim nezajistilo účinnou ochranu práv, neboť obdobné krizové opatření by mohlo být vydáno znovu. Krizová opatření vlády by pak podle stěžovatelek měla být hodnocena nikoliv jako právní předpisy, ale jako opatření obecné povahy. Stěžovatelky dále rozvádějí, proč považují vyhlášení a prodloužení nouzového stavu, jakož i krizová opatření za nedůvodná a nepřiměřená. Návrh na zrušení § 5 a 6 krizového zákona stěžovatelky odůvodňují rozporem těchto ustanovení s čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 4 Listiny. 8. Stěžovatelky konečně argumentují, že jejich ústavní stížnost by s ohledem na přesah jejich vlastních zájmů ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neměla být odmítnuta jako nepřípustná. Přesah vlastních zájmů spatřují v tom, že se krizová opatření, proti nimž brojí, dotýkají velkého množství či dokonce všech osob na území České republiky, zejména podnikatelů, zaměstnanců a zákazníků. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu a proti usnesením vlády o vyhlášení nouzového stavu a jeho prodloužení spojená s návrhem na zrušení napadených krizových opatření a § 5 a 6 krizového zákona nesplňuje předpoklady k věcnému projednání. 10. Stěžovatelky se domáhají zrušení či vyslovení neústavnosti usnesení o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu. Usnesení vlády, kterým byl vyhlášen či prodloužen nouzový stav, je ad hoc rozhodnutím, které nemá právně normativní obsah, představuje primárně akt vládnutí politického charakteru a Ústavní soud by ho mohl zrušit jen v případě, byl-li by v rozporu se základními principy demokratického právního státu a znamenal-li by změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020, body 25 až 27; všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obsahem usnesení o vyhlášení či prodloužení nouzového stavu není nic konkrétní