Pl.ÚS 10/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 10/06 ze dne 13. 3. 2007 163/2007 Sb. N 47/44 SbNU 603 Vyhláška města Plzně vymezující prostranství, kde je zakázána prostituce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 13. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 10/06 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, (nález byl vyhlášen pod č. 163/2007 Sb.). Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu Ústavnímu soudu byl dne 21. února 2006 doručen návrh ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce. V návrhu se uvádí, že Ministerstvo vnitra posoudilo zákonnost předmětné vyhlášky, přičemž dospělo k závěru, že způsob vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, je v rozporu s principem právní jistoty, tedy takto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Poté, co po projednání vytknuté vady nezjednalo statutární město Plzeň nápravu, Ministerstvo vnitra zahájilo správní řízení o pozastavení účinnosti předmětné vyhlášky, přičemž město Plzeň bylo o zahájení správního řízení informováno přípisem ze dne 12. prosince 2005 č. j. ODK-179-8/1-2005. Vzhledem k tomu, že nedošlo k nápravě, vydalo Ministerstvo vnitra dne 3. února 2006 rozhodnutí č. j. ODK-179-12/1-2005, kterým účinnost této vyhlášky pozastavilo. To následně nabylo právní moci dne 6. února 2006, kdy bylo doručeno Magistrátu statutárního města Plzně. Navrhovatel nezpochybňuje pravomoc statutárního města Plzně vydat předmětnou vyhlášku vymezující veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, problematickým se mu však jeví způsob, resp. určitost této delimitace, která dle jeho názoru (ve vztahu k adresátům právního zákazu) nekonvenuje požadavku právní jistoty, plynoucímu s ústavního pořádku České republiky. Dne 28. června 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání ministra vnitra, jímž učinil změnu předmětného návrhu. To z důvodu, že 26. ledna 2006 Zastupitelstvo statutárního města Plzně schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 1/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce. S ohledem na přijatý závěr, že vykazuje shodné vady, postupoval ministr vnitra identickým způsobem jako u vyhlášky již citované, a to se stejným (marným) výsledkem, kdy bylo Ministerstvo vnitra nuceno pozastavit její účinnost (rozhodnutím ze dne 15. června 2006 č. j. ODK-695/1-2006). Dne 6. dubna 2006 Zastupitelstvo statutárního města Plzně schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce; to opět co do formulace s tím, že "nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce se zakazuje na těch veřejných prostranstvích, která se nacházejí v současně zastavěném území města Plzně". Ministr vnitra ve svém podání zopakoval klíčovou námitku, dle níž kombinací legálně definovaného pojmu veřejného prostranství s pojmem současně zastavěného území města nedochází k dostatečně určité a s principem právní jistoty souladné lokalizaci veřejných prostranství, na něž se stanovený zákaz vztahuje, když takto nedochází k jejich konkrétnímu vymezení. Jelikož, jak se v podání uvádí, přijímáním nové vyhlášky obsahově obdobné těm, jejichž účinnost byla pozastavena, je mařen účel a smysl sistačního rozhodnutí, přistoupilo Ministerstvo vnitra k řešení takto nastalé situace změnou původního návrhu bez předchozího rozhodnutí o pozastavení účinnosti naposled označené vyhlášky. Na základě jím shledávaného deficitu "spočívajícího ve zneužití zákonem svěřené věcné působnosti" ministr vnitra posléze navrhl obecně závaznou vyhlášku statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závaznou vyhlášku statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh statutárnímu městu Plzni. Ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. března 2006, účastník řízení uvádí, že se navzdory výtkám ministra vnitra domnívá, že rozporovaná lokalizace veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, je dostatečně určitá. V návaznosti na legální definici veřejného prostranství [§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)] poukázal na vymezení "současně zastavěného území" v § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Na podporu tohoto argumentu se zřetelem na konzistentnost právotvorby připomněl, že kupř. § 50 písm. g) a § 51 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona č. 600/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (sic - pozn. red.: správně nařízení vlády č. 600/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Krkonoše) obsahují rovněž pojem "současně zastavěného území", se kterým takto ve vztahu k adresátům právní úpravy operují. Účastník řízení rovněž zdůraznil, že napadené vymezení zužuje veřejná prostranství statutárního města Plzně a lze je dohledat prostřednictvím územního plánu města Plzně, jehož kartografické zpracování je součástí obecně závazné vyhlášky č. 9/1995, ve znění pozdějších předpisů, přičemž každý občan tak může zákonným způsobem získat, a to bezplatně, přesnou informaci o rozsahu území, na něž se zákaz nabízení, sjednávání, provozování a využívání prostituce vztahuje. Z pohledu justifikace zvoleného postupu potom poukázal na to, že v prostředí velikosti a rozsáhlosti města Plzně je takto koncipovaná lokalizace nejvhodnější; to i vzhledem k dosažení společensky výchovného cíle, ke kterému vyhláška směřuje, jak konečně potvrdila dosavadní praxe. Důvodem je dle účastníka řízení před touto společensky závadnou činností ochránit co možná všechny řádné občany města. V tomto ohledu zdůraznil, že se podařilo popsanou činnost poměrně snadno a bez použití represivního nátlaku vytěsnit za hranice vymezeného území, což je empirickým potvrzením toho, že s interpretací vyhlášky nemají jejich adresáti problémy. V replice na změnu návrhu ministrem vnitra jemu zaslaného potom uvedl, že důvodem jeho postupu spočívajícího v opakovaném vydávání těchto obecně závazných vyhlášek problematiky prostituce se týkajících je skutečnost, že jsou fakticky až překvapivě účinné, a v jejich důsledku došlo k rapidnímu zlepšení situace ke spokojenosti občanů města. Proto je, jak se vyjádřil, pro něj žádoucí tento stav udržet po co možná nejdelší dobu, a to i za cenu určitých procesních nelogičností, jež opakované vydávání obdobného předpisu představuje. S ohledem na důvody takto předestřené navrhl, aby Ústavní soud návrh zamítl. III. Účastenství veřejného ochránce práv Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dne 1. března 2006 zaslán stejnopis původního návrhu na zrušení vyhlášky s dotazem, zda hodlá vstoupit do řízení o tomto návrhu jako vedlejší účastník, podáním ze dne 8. března 2006 sdělil, že tak učinit nehodlá. IV. Upuštění od ústního jednání Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 28. června 2006 a účastník řízení v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 20. června 2006, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. V. Dikce napadených právních předpisů (a v mezidobí mezi jejich vydáním přijatého právního předpisu) "Vyhláška statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž