Pl.ÚS 10/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 10/09 ze dne 24. 1. 2012 "Náhubkový" zákon; poskytování informací o trestním řízení   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová, ve věci návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení § 8a odst. 1 věty druhé, § 8b odst. 1 a § 8c zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a § 44a a § 45a zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 178 odst. 1 slov "v průběhu trestního řízení nebo" a odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, zastoupených prof. JUDr. Jaroslavem Fenykem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Příkopě 8, 110 00 Praha 1, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto: I. Ve vztahu k návrhu na zrušení ustanovení § 8a odst. 1 věty druhé trestního řádu, ve znění zákona č. 52/2009 Sb., v rozsahu ustanovení části věty za středníkem, se řízení zastavuje. II. Ve vztahu k návrhu na zrušení § 8b odst. 1 trestního řádu, ve znění zákona č. 52/2009 Sb., se v rozsahu ustanovení ve slovech "o osobách uvedených v § 8a odst. 1" řízení zastavuje. III. Ve vztahu k návrhu na zrušení § 8c trestního řádu, ve znění zákona č. 52/2009 Sb., se v rozsahu ustanovení ve slovech "Pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nikdo" řízení zastavuje. IV. Ve vztahu k návrhu na zrušení ustanovení § 178 odst. 1 ve slovech "v průběhu trestního řízení nebo" a odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, se řízení zastavuje. V. Ve zbytku se návrh odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu 1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 5. 2009, skupina senátorů (dále jen "navrhovatelé") navrhla Ústavnímu soudu zrušení § 8a odst. 1 věty druhé, § 8b odst. 1 a § 8c zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a § 44a a § 45a zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 178 odst. 1 slov "v průběhu trestního řízení nebo" a odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. 2. Navrhovatelé v prvé řadě uvozují, že vládní návrh zákona, schválený následně jako zákon č. 52/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "novela"), jehož část nyní svým návrhem napadají, podle důvodové zprávy směřoval výlučně k ochraně zájmů poškozených, osob jim blízkým a všech osob mladších 18 let v trestním řízení. Konkrétně měl zamezit publikování údajů o těchto osobách dotčených trestním řízením a tak zabránit sekundární viktimizaci obětí trestné činnosti. Tento návrh byl v zásadě vítaný a přínosný, byl přiměřeným způsobem zdůvodněn a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (dále jen "sněmovna") v rámci rozpravy projednán. Koncepce poskytování informací byla kromě změny provedené ve prospěch poškozeného, osob jemu blízkých a osob mladších 18 let vládním návrhem zachována; sankce za porušení zůstaly v rovině správního trestání. 3. Komplexním pozměňovacím návrhem předloženým sněmovně jejím ústavněprávním výborem (dále jen "pozměňovací návrh") však byl bez většího zájmu poslanců vládní návrh zákona systematicky i obsahově zcela přepracován a rozšířen o řadu ustanovení, o jejichž souladu s Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") garantovanými základními právy a svobodami a základními principy právního státu mají navrhovatelé významné pochybnosti. Nad rámec původního vládního návrhu věnovaného výhradně ochraně poškozeného, jemu blízkých osob a osob mladších 18 let v trestním řízení novela, schválená bez předchozí rozpravy (pouze na základě pozměňovacího návrhu), bezprecedentně omezuje poskytování informací veřejnosti o činnosti orgánů trestního řízení v mnoha dalších směrech. Oproti vládnímu návrhu se zaměřuje především na ochranu soukromí osob, proti kterým je vedeno trestní řízení, a v této souvislosti především novelizací ustanovení § 178 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") přepíná kriminalizaci neoprávněného nakládání s osobními údaji pocházejícími z trestního řízení. 4. Podle znění ustanovení § 8a zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") před novelou orgány činné v trestním řízení měly obecnou zákonnou povinnost informovat o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Zákon tuto povinnost ukládal všem orgánům činným v trestním řízení (§ 12 odst. 1) bez ohledu na to, ve kterém stadiu řízení se věc nacházela. Výjimkou byly případy, kdy tyto orgány naopak byly povinny (a) neohrozit objasňování skutečností důležitých pro posouzení věci, (b) nezveřejnit o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, či (c) neporušit zveřejněním zásadu presumpce neviny. V takových případech musely poskytnutí informace odepřít. Obecná povinnost informovat byla provedením čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Výjimky z práva veřejnosti na informace byly odůvodněny (a) obavou, že předčasné zveřejnění některých skutečností z trestního řízení by mohlo ztížit nebo zmařit objasnění věci a případné usvědčení pachatele, (b) ochranou osobnosti a osobních údajů osob majících účast na trestním řízení ve smyslu čl. 10 Listiny, (c) povinností zabránit, aby trestní řízení bylo vedeno tendenčním a předpojatým způsobem jako je například publikování údajů o připravovaných obviněních, obžalobách nebo jiné údaje, které do právní moci odsuzujícího rozhodnutí nejsou provázeny odpovídajícím vysvětlením, které respektuje zásadu presumpce neviny. 5. Novelizovaný § 8a odst. 1 trestního řádu naproti tomu orgánům činným v trestním řízení zakazuje zveřejňovat v přípravném řízení všechny informace umožňující zjištění totožnosti (i) osoby, proti které se vede trestní řízení, (ii) poškozeného, (iii) zúčastněné osoby a (iv) svědka. Z tohoto zákazu stanoví novela pouze dvě výjimky, totiž zveřejnění informace (a) pro účely pátrání po osobách, nebo (b) pro dosažení účelu trestního řízení. Ve všech ostatních případech nemohou v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení takové informace zveřejnit a to ani se souhlasem osob, jejichž osobní údaje jsou chráněny. 6. Podle názoru navrhovatelů je předpis poznamenán pozměňovacím návrhem tak, že vládní návrh, vyjadřující ochranu odlišným subjektům trestního řízení, ztrácí svůj původní smysl a vzniklá norma je nepovedeným pokusem o spojení odlišných či dokonce protikladných zájmů. 7. Ustanovení § 8c trestního řádu zakazuje zveřejnění (i) informací o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu, (ii) informací získaných z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, (iii) údajů o telekomunikačním provozu získaných podle § 88a trestního řádu a (iv) informací získaných sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3 trestního řádu, pokud (a) umožňují zjištění totožnosti osoby, (b) nebyly použity jako důkaz v řízení před soudy a (c) osoba, které se informace týkají, neposkytla se zveřejněním souhlas. Toto ustanovení již nesměřuje jen do přípravného řízení, ale až do řízení před soudem. Podle novely informace ze shora uvedených zdrojů, umožňující identifikaci konkrétní osoby, mohou být zveřejněny jen po kladném projevu vůle osoby, které se takové informace týkají, a nebo byly-li použity jako důkaz v řízení před soudem. Dojde-li na základě vyhodnocení těchto prostředků k zastavení trestního stíhání v přípravném řízení, možnost provedení důkazů v řízení před soudem odpadá a zbývá jen hypotetická možnost, že by osoba, jíž se odposlechy týkají, dala k jejich zveřejnění souhlas. 8. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že § 8a odst. 1, § 8b a § 8c po novele jednoznačně směřují k omezení transparentnosti přípravného řízení, k omezení veřejné kontroly činnosti orgánů činných v trestním řízení, a médiím se, způsobem typickým pro cenzuru, ponechává pouze úzký a pro orgány činné v trestním řízení zákonným zákazem předem pozitivně vymezený prostor pro poskytování zcela obecných informací o tomto řízení, bez uvedení jakýchkoli podrobností o osobách, které jsou předmětem trestního řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení s omezením, založeným na uvážení dalších okolností, poskytnou veřejným sdělovacím prostředkům informace o své činnosti, budou tyto v konkrétních případech výrazně poznamenány absencí podrobností o osobách, jimž orgány činné v trestním řízení věnují zákonnou pozornost jako podezřelým nebo obviněným z trestného činu. Taková nekonkrétní informace bude pro veřejnost bezcenná, zejména, půjde-