Pl.ÚS 11/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 11/11 ze dne 29. 3. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele: Pražané za svá práva, politické hnutí, se sídlem Rooseveltova 5, Praha 6, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 A 253/2010-34 ze dne 11. listopadu 2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §§ 27 a 37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 96/2005 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., ustanovení § 123 v části "zastupitelstva hlavního města Prahy a do" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v posledním znění, a ustanovení § 90 odst. 3 poslední věta, § 93 odst. 5 druhá věta a § 104 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v posledním znění, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. ledna 2011 a doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 18. ledna 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze a současně zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o volbách do zastupitelstev obcí"), zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o hlavním městě Praze") a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v posledním znění ( dále též "soudní řád správní"). V první části ústavní stížnosti stěžovatel upozorňuje na krizi volebního systému v České republice, poukazuje na flagrantní rozpor mezi právní úpravou v Ústavě České republiky (dále jen "Ústava") a praktickým prováděním voleb a vytyčuje cíl své stížnosti - zajistit, aby svobodné hlasování vyjadřovalo skutečnou vůli občanů, a tím se předešlo možným nepokojům. Má za prokázanou skutečnost, že zákony podle čl. 20 Ústavy se již dostaly v praktickém provádění do zcela zásadního rozporu s čl. 9 odst. 3 Ústavy, podle kterého "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Odkazuje na argumenty, které uvedl ve stížnosti na neplatnost voleb, v níž zejména poukázal na to, že volební schránky v hlavním městě Praze byly po dobu 10 hodin (od pátku dne 15. října 2010 od 22 hodin do soboty dne 16. října 2010 do 8 hodin) mimo osobní a přímý dohled členů okrskových volebních komisí, čímž byl porušen zákon o volbách do zastupitelstev obcí a ústavní právo občanů na tajné hlasování, přičemž jako příklad ústavního přístupu cituje úpravu v Řádu volebním v obcích republiky Československé, platném od r. 1919, dle níž musela mít volební komise po celou dobu konání voleb osobní a přímý dohled nad volební schránkou. Poukazuje i na obecní volby ve Slovenské republice, které se konaly pouze jeden den, čímž se předešlo krizové situaci, do které se dostala Česká republika. Prvním signálem vážné krize byly dle stěžovatele volby do zastupitelstva konané ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním okrsku č. 1 Doubrava - Břehy, kde od volební místnosti existovalo několik klíčů s různými majiteli, dalším případem byly volby konané ve dnech 15. a 16. října 2010 v obci Tatrovce, kde byla za vítěze voleb prohlášena Občanská demokratická strana, přestože 60 % voličů podepsalo petici, že tuto stranu nevolili a že volební schránka nebyla zaplombovaná. Jako poslední případ uvádí volby v Českém Těšíně, kde jejich průběh sleduje zahraniční organizace TRANSPARENCY INTERNATIONAL, která neustálým vystupováním v televizi ovlivňuje výsledek vyšetřování. Pro informaci uvádí, jakým způsobem se zajišťuje řádné provádění svobodných voleb v Manhattanu (New York City). Za jedinou a správnou možnost, jak prokázat, že s volební schránkou bylo manipulováno, označuje přenesení důkazního břemene na stát, který musí u soudu prokázat, že s volební schránkou nebylo možno manipulovat. V praxi to znamená buď konat volby v jeden den nebo zajistit, aby volební schránka byla pod osobním a přímým dohledem členů volební komise i v době, kdy jsou volby přerušeny. Ve druhé části ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen "zákon č. 347/1997 Sb."), na základě něhož se vytvořilo 14 vyšších územních samosprávných celků, mezi nimž je i hlavní město Praha, které nemá vůči ostatním krajům žádnou výjimku. Proto také vláda České republiky svým usnesením č. 827 ze dne 25. srpna 1999 navrhla zákon pro volby do krajů a do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Podle důvodové zprávy bylo navrženo, aby "volby do všech městských částí hlavního města Prahy probíhaly podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a volby na úrovni hlavního města Prahy podle připravovaného zákona o volbách do zastupitelstev krajů a Zastupitelstva hlavního města Prahy". Takto byl také schválen zákon o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb., který již ve svém ustanovení § 1 odst. 1 stanoví: "Podle tohoto zákona se volí zastupitelstva krajů" a současně je uveden odkaz na čl. 101 odst. 2 Ústavy a ústavní zákon č. 347/1997 Sb. Dle stěžovatele je to jediný ústavně konformní postup při volbě do kraje Praha - Zastupitelstva hlavního města Prahy. V usnesení vlády České republiky č. 827 je přímo uvedeno, že tento, jedině správný návrh, byl přijat s úpravami a podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády (předsedou byl JUDr. Pavel Rychetský, současný předseda Ústavního soudu). Stěžovatel dále odkazuje na Petici "Za dodržení Ústavy a za konání svobodných voleb do kraje Praha v roce 2008" přijatou dne 29. května 2008. Stěžovatel s ohledem na to, že v současné době skončilo funkční období Zastupitelstva kraje hlavního města Prahy, a není tudíž potřeba jej nyní zkracovat ústavním zákonem, navrhuje, aby "v souladu se stanoviskem JUDr. Pavla Rychetského, s přihlédnutím k právu petičnímu a stanovisku ústavně právního výboru Senátu, se v hlavním městě Praze uskutečnily volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, to je do Zastupitelstva kraje Praha, podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb. Proto je ale nejprve nutno zrušit volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané ve dnech 15. a 16. října 2010 podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí č. 491/2001 Sb." V zákoně o volbách do zastupitelstev obcí je totiž již v jeho § 1 odst. 1 odkaz na § 1 zákona o hlavním městě Praze. V tomto § 1 odst. 1 je u slova "kraj" uveden výslovně odkaz na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., podle kterého hlavní město Praha nemá v Ústavě žádnou výjimku proti ostatním krajům. V závěru argumentace uvedené ve druhé části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na skutečnost, že zastupitelé hlavního města Prahy nemají řádný mandát podle Ústavy, byly dvakrát upozorněni občanem hlavního města Prahy ing. K. B., a to přímo na veřejném zasedání zastupitelstva. Tím, že primátor MUDr. Pavel Bém neučinil nic k odstranění protiústavního stavu, těžce poškodil obnovující se demokracii v České republice. Ve třetí části ústavní stížnosti stěžovatel v souvislosti s návrhem na zrušení ustanovení § 90 odst. 3 poslední věta, § 93 odst. 5 druhá věta a § 104 odst. 1 soudního řádu správního upozorňuje na nepřijatelnou soudní ochranu občanů v případě voleb, přičemž dle jeho názoru záminka rychlosti rozhodování soudů nesmí být na úkor spravedlivému rozsudku. Zatímco u nepatrných přestupků mají občané několik stupňů možnosti řádných opravných prostředků, u tak naprosto zásadního soudního rozhodnutí, tj. jaká politická garnitura bude čtyři roky vládnout, se občan dostal do zcela nerovnoprávné pozice. Soudní ochrana je v tomto případě nedostatečná, krajské soudy si ustanovení § 90 odst. 3 soudního řádu správního vykládají tak, že jednání u stížností na neplatnost voleb není třeba nařizovat, čímž porušují čl. 96 odst. 2 Ústavy upravující ústnost a veřejnost jednání. Musí být vzata v úvahu i následná rychlost rozhodování u Ústavního soudu, která je zcela nepřiměřená v poměru k dvacetidenní lhůtě pro rozhodování krajského soudu (viz stížnost na neplatnost voleb v hl. m. Praze vedená pod sp. zn. IV. ÚS 62/03, o níž bylo rozhodnuto až skoro rok po konání voleb). Za zcela šikanózní a vymykající se praxi obecných soudů považuje ustanovení § 93 odst. 5 soudního řádu správního o tom, že usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení. Stran napadeného usnesení Městského soudu v Praze tvrdí, že je neplatné, neboť neb