Pl.ÚS 11/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 11/15 ze dne 9. 2. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o návrhu Krajského soudu v Ostravě, adresa Havlíčkovo nábřeží 34, 728 81 Ostrava, za který jedná JUDr. Simona Pittermannová, samosoudkyně senátu 32 Cm, na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Návrh na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace obsahu návrhu a průběhu řízení 1. Návrhem ze dne 18. března 2015 doručeným Ústavnímu soudu dne 17. dubna 2015 podaným na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se navrhovatel domáhá zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2. Navrhovatel uvádí, že v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 24230/2013 byl zahájen insolvenční incidenční spor sp. zn. 33 ICm 3484/2014. Insolvenční řízení bylo na základě rozvrhu práce přiděleno k vyřízení do senátu 33 INS a rovněž incidenční spor byl s ohledem na § 160 odst. 1 insolvenčního zákona původně přidělen a veden v senátu 33 INS. Opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2015 byl s odkazem na § 160 odst. 2 insolvenčního zákona přikázán incidenční spor k projednání a rozhodnutí samosoudkyni senátu 32 Cm JUDr. Simoně Pittermannové. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel domnívá, že § 160 odst. 2 insolvenčního zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, přerušil insolvenční incidenční řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a současně podal Ústavnímu soudu tento návrh. 3. Navrhovatel v návrhu popisuje praxi Krajského soudu v Ostravě při přerozdělování insolvenčních incidenčních sporů do jednotlivých senátů. Zdůrazňuje přitom, že k přerozdělování spisů na základě § 160 odst. 2 insolvenčního zákona nedochází na základě rozvrhu práce nebo jakýchkoliv předem stanovených pravidel, ale pouze "ad hoc" opatřením předsedkyně soudu. Přerozdělování věcí se přitom celkově týká stovek spisů a je zcela ponecháno na vůli funkcionáře soudu, jaké věci určí soudci k vyřízení a rozhodnutí. U Krajského soudu v Ostravě formálně existují soudní oddělení s agendou "insolvenční incidenční spisy", avšak u těchto senátů zcela absentují pravidla pro prvotní rozdělení věci předpokládané v § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. 4. Ve výše uvedeném postupu, který umožňuje přidělování věcí bez předem stanovených pravidel, spatřuje navrhovatel porušení práva na zákonného soudce, které vyplývá z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Požadavek na zákonného soudce přitom úzce souvisí s nezávislostí soudů (čl. 81 Ústavy) i soudců (čl. 82 Ústavy), přičemž princip nezávislosti soudců vychází z idey právního státu (čl. 2 odst. 1 Listiny). K problematice požadavku na zachování nezávislosti a nestrannosti soudce, jednímž z předpokladů jeho naplnění je stanovení přesných pravidel pro přidělování věcí, pak navrhovatel odkazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu [zmiňuje např. nález sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. června 2002 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.) a nález sp. zn. IV. ÚS 307/03 ze dne 27. května 2004 (N 76/33 SbNU 243)] i na odbornou literaturu (v této souvislosti zmiňuje: Kosař, D. Rozvrh práce: opomíjený předpoklad soudcovské nezávislosti a klíčový nástroj pro boj s korupcí soudců. Právník, 2014, roč. 153, č. 12, s. 1049-1076). 5. Podle názoru navrhovatele umožňuje § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, na jehož základě dochází k přerozdělování spisů, na jedné straně infiltraci výkonné moci do moci soudní formou přikázání jednotlivých sporů konkrétnímu soudci, a na druhé straně nepřidělování soudní agendy na základě předem daných pravidel, nýbrž toliko individuálním přerozdělováním spisů mimo rozvrh práce. Dalším nežádoucím následkem uvedené praxe je, že je dáno na vůli insolvenčního soudce, zda věc vyřídí nebo ji nechá ležet s vědomím následného přerozdělení spisů. Podle názoru navrhovatele je zcela nepřijatelné řešit případné přetížení jednotlivých insolvenčních senátů neodůvodněným zásahem do nezávislosti soudní moci, tedy způsobem, který je příznačný pro totalitní režimy, nikoliv pro demokratický právní stát. 6. Navrhovatel zdůrazňuje, že právo na zákonného soudce se nevyčerpává zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani zákonným vymezením obsazení soudu, nýbrž má širší obsah, neboť tvoří zcela neopominutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci, přičemž musí být zachována zásada pevného přidělování soudní agendy s vyloučením výběru soudů a soudců ad hoc [k tomu nález sp. zn. III. ÚS 232/95 ze dne 22. února 1996 (N 15/5 SbNU 101), nález sp. zn. III. ÚS 230/96 ze dne 29. května 1997 (N 65/8 SbNU 141), nález sp. zn. IV. ÚS 2053/12 ze dne 1. listopadu 2012 (N 183/67 SbNU 219), nález sp. zn. Pl. ÚS 26/08 ze dne 7. dubna 2009 (N 82/53 SbNU 33; 171/2009 Sb.) nebo nález sp. zn. I. ÚS 1171/14 ze dne 27. února 2015]. 7. Závěrem navrhovatel zdůraznil, že řízení přerušil pouze v předmětné věci; v ostatních věcech činí úkony směrující ke skončení věci, avšak s ohledem na vážnost vzniklé situace vyvolané aplikací § 160 odst. 2 insolvenčního zákona a vzhledem k odmítavému postoji vedení Krajského soudu v Ostravě nalézt ústavně konformní řešení, představující přidělování prvotních věcí k projednání a rozhodnutí jednotlivým senátům, podává současně návrh na projednání věci jako naléhavé podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. Znění relevantních právních předpisů 8. Čl. 38 odst. 1 Listiny: "Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon." 9. Čl. 81 Ústavy: "Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy." 10. Čl. 82 odst. 1 Ústavy: "Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat." 11. Čl. 95 odst. 2 Ústavy: "Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu." 12. Ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona: "Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu." III. Vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení 13. Ústavní soud podle § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna" a "Senát") jako účastníkům řízení, a vládě a Veřejnému ochránci práv, jež jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení. 14. Poslanecká sněmovna ve vyjádření k návrhu uvedla, že zákon č. 182/2006 Sb. byl v Poslanecké sněmovně projednán jako vládní návrh zákona (tisk č. 1120) a byl schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu a dalších pozměňovacích návrhů. Znění § 160 odst. 2 tohoto zákona od roku 2006 nebylo novelizováno. S návrhem zákona vyslovily souhlas obě komory Parlamentu, zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl též řádně vyhlášen. 15. Senát ve vyjádření k návrhu uvedl, že schválil návrh insolvenčního zákona ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své 10. schůzi usnesením č. 416 ze dne 30. března 2006, když pro jeho schválení hlasovalo z 54 přítomných senátorů 49 a nikdo nebyl proti. Přímo k obsahu napadeného ustanovení nebyla žádná diskuse. Návrh zákona byl tedy schválen ústavně předepsaným způsobem. 16. Vláda usnesením č. 495 ze dne 23. září 2015 schválila vstup do tohoto řízení a ve vyjádření k návrhu uvedla, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání tohoto návrhu, jelikož v daném incidenčním sporu se nejedná o přímou aplikaci § 160 odst. 2 insolvenčního zákona v řízení před krajským soudem. Navíc, má-li být přístup Ústavního soudu vnitřně konzistentní, nelze na jednu stranu připustit aktivní legitimaci krajského soudu jednajícího samosoudkyní, "tedy považovat ji za řádně určenou zákonnou soudkyni", a na druhou stranu případně zrušit napadenou úpravu jako pr