Pl.ÚS 11/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 11/16 ze dne 24. 5. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavních stížností stěžovatelů: 1) JUDr. Pavla Blažka, Ph.D., poslance se sídlem poslanecké kanceláře Šilingrovo náměstí 3, Brno, zastoupeného JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Poštovská 6, Brno, 2) Mgr. Marka Bendy, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, 3) Ing. Jany Fischerové, CSc., zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Optátova 46, Brno, 4) Mgr. Jiřího Koubka a PhDr. Marka Ženíška, Ph. D., zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Optátova 46, Brno, 5) Miroslavy Němcové, zastoupené JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Poštovská 6, Brno a 6) Martina Novotného, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, proti: a) usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 10. 2. 2016 o ukončení rozpravy ve třetím čtení vládního návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb (sněmovní tisk 513), schválenému hlasováním č. 28 v rámci 37. schůze Poslanecké sněmovny, b) usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 10. 2. 2016 č. 1068 o vyslovení souhlasu s vládním návrhem zákona o elektronické evidenci tržeb ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a c) jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který při projednávání vládního návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb zabránil stěžovatelům vystoupit v jeho třetím čtení a předložit návrh usnesení k hlasování, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelé se domáhají vydání nálezu, kterým by Ústavní soud shledal, že ve třetím čtení vládního návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb (sněmovní tisk 513; dále jen "návrh zákona") došlo k porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 6 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") spolu s čl. 2 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení uvedených ustanovení podle stěžovatelů vedlo a) procesní usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") ze dne 10. 2. 2016, schválené hlasováním č. 28, kterým byla ukončena rozprava ve třetím čtení návrhu zákona, b) usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 10. 2. 2016 č. 1068, kterým byl vysloven souhlas s návrhem zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, a c) postup předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, který v rámci svého předsedání Poslanecké sněmovně dne 10. 2. 2016 zabránil stěžovatelům vystoupit ve třetím čtení a předložit návrh k hlasování. Stěžovatelé proto navrhují zrušení napadených usnesení a vyslovení protiústavnosti postupu předsedy Poslanecké sněmovny. 2. Stěžovatelé hodlali dne 10. 2. 2016 vystoupit na 37. schůzi Poslanecké sněmovny ve třetím čtení návrhu zákona. Měli v úmyslu podat návrh podle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "jednací řád"). Řádně se ve třetím čtení přihlásili do rozpravy. Přestože byli řádně přihlášeni a předseda Poslanecké sněmovny, který schůzi řídil, o této skutečnosti věděl, nemohli vystoupit v rozpravě a přednést svůj návrh. Předseda Poslanecké sněmovny totiž dal hlasovat o ukončení rozpravy. Poslanecká sněmovna hlasováním č. 28 rozpravu ukončila. Následně přijala usnesení č. 1068, kterým vyslovila souhlas s návrhem zákona a tak ukončila jeho projednávání. Tím znemožnila znovuotevření rozpravy a vystoupení stěžovatelů. Proti tomuto postupu Poslanecké sněmovny nemohli stěžovatelé uplatnit žádný jiný procesní prostředek, než je ústavní stížnost. Legislativní proces, jakožto tvorba normativních právních aktů, je totiž primárně ústavní věcí a nepatří do působnosti správního soudnictví. 3. Napadenými usneseními a postupem předsedajícího došlo podle stěžovatelů k porušení ústavního pořádku i jejich subjektivních ústavních práv na řádný a nerušený výkon jejich veřejné funkce poslance. Moderní demokratický právní stát respektuje práva politické menšiny. Tato práva jsou upravena státem, který řídí politická většina. Je pochopitelné, že vládnoucí většina nesdílí kritiku ze strany opozice, na jejímž základě opozice odmítá přijímat vládní návrhy, dojde-li k přesvědčení, že jsou škodlivé pro lid i stát. Tento politický boj probíhá v Parlamentu a je regulován jednacími řády sněmoven. Pokud se vládní většině příčí určité jednání opozice, má dokonce moc změnit zákon o jednacím řádu sněmovny. Musí však takovou změnu učinit postupem stanoveným pro změnu zákona, ne svévolně ohýbáním a nedodržováním stávajících pravidel. II. 4. Ústavní stížnosti byly přiděleny k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu, jak plyne z čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Org. 24/14 ze dne 25. března 2014 o atrahování působnosti (č. 52/2014 Sb.), vydaného podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Účastníkem řízení je totiž komora Parlamentu České republiky. Usnesením pléna Ústavního soudu byly ústavní stížnosti spojeny ke společnému projednání a společným zpravodajem všech věcí byl určen soudce Ludvík David. 5. Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavních stížností. Konstatuje, že je stěžovatelé podali včas a tito jsou v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupeni advokáty. Ústavní stížnosti také obsahují vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatelé dovolávají, a je z nich patrno, čeho se navrhovatelé domáhají (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 6. Přijetí ústavních stížností k meritornímu projednání však předpokládá aktivní legitimaci stěžovatelů, která spoluurčuje splnění podmínky příslušnosti Ústavního soudu; obojí je pro posouzení věci klíčové. 7. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí v nyní projednávané věci (§ 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud neuvažoval o přiznání statusu vedlejšího účastníka jiným osobám s právním zájmem na výsledku řízení podle ustanovení § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Z téhož důvodu nebylo třeba předkládat ústavní stížnost k vyjádření podle ustanovení § 32 a § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu dalšímu účastníku řízení, za něhož stěžovatelé označili Poslaneckou sněmovnu. III. 8. Rozhodnými ústavněprávními otázkami, od nichž se odvíjí následné úvahy Ústavního soudu, jsou existence aktivní legitimace stěžovatelů k podání ústavní stížnosti a příslušnost Ústavního soudu k rozhodnutí o jejich návrzích. Jde o to, zda stěžovatelé mají oprávnění k podání návrhu, který podali, a zda o něm Ústavní soud může věcně rozhodnout. Zodpovězení těchto otázek je o to závažnější, že Ústava ani zákon o Ústavním soudu výslovně neupravují oprávnění poslance napadnout ústavní stížností procedurální rozhodnutí Poslanecké sněmovny či postup jejího předsedy. 9. Ústavní soud v minulosti meritorně projednával věc, v níž se brojí proti tvrzenému porušení jednacího řádu, i věc, v níž podával návrh jediný poslanec. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/12 ze dne 27. 11. 2012 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.) posuzoval též ústavnost zákonodárného procesu, při kterém podle navrhovatelů, jimiž byla skupina poslanců, došlo ke sloučení rozpravy k více návrhům zákonů v rozporu s § 54 odst. 8 jednacího řádu. Vlastním předmětem řízení před Ústavním soudem však poslanci učinili návrh na zrušení celé řady zákonů (blíže viz též text nálezu) a k závěru o porušení jednacího řádu mělo dojít v rámci prejudice (řešení předběžné otázky) ke konečnému výroku. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.) bylo rozhodnuto o návrhu jediného poslance Miloše Melčáka; i on však navrhoval zrušení zákona, a to ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Ani jedna z citovaných věcí tedy nemůže sloužit k "precedenčnímu" srovnání s nyní podaným návrhem. 10. Ústavní stížností jediného poslance proti procesnímu postupu Poslanecké sněmovny se však Ústavní soud zabýval v usnesení sp. zn. II. ÚS 21/02 ze dne 25. 1. 2002 (U 3/25 SbNU 353). Jednalo se o ústavní stížnost poslance Ivana Pilipa proti usnesení, kterým Poslanecká sněmovna "revokovala" své dřívější usnesení o vyslovení souhlasu s návrhem zákona, a poté souhlas s návrhem zákona dle příslušného tisku vyslovila opětovně, tentokrát ovšem bez zahrnutí pozměňovacího návrhu poslance Pilipa. Aniž by tehdy druhý senát Ústavního soudu dospěl k meritu věci a