Pl.ÚS 11/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 11/20 ze dne 12. 5. 2020 Nouzový stav v době pandemie koronaviru (opatření obecné povahy)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Pavly Thurnvaldové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněnému pod č. 69/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 18. 3. 2020 č. 247, o přijetí krizového opatření, zveřejněnému pod č. 106/2020 Sb. a proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 13894/2020-1/MIN/KAN, za účasti vlády a Ministerstva zdravotnictví jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2020 a doplněnou podáními ze dne 31. 3. 2020 a 2. 4. 2020 domáhá zrušení usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu, zveřejněného pod č. 69/2020 Sb. (dále jen "usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu"), usnesení vlády ze dne 18. 3. 2020 č. 247, o přijetí krizového opatření, zveřejněného pod č. 106/2020 Sb., (dále jen "usnesení vlády o přijetí krizového opatření") a mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020 č. j. MZDR 13894/2020-1/MIN/KAN (dále jen "mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví"). Stěžovatelka je přesvědčena, že v důsledku vyhlášení nouzového stavu a navazujících opatření vydaných z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10, čl. 14 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Ministerstvu zdravotnictví pokračovat v porušování jejích práv a svobod zaručených ústavním pořádkem vydáváním mimořádných opatření, k nimž Ministerstvo zdravotnictví nemá zákonné zmocnění a kterými jsou překračovány limity zákona a ústavního pořádku. S ohledem na své osobní a majetkové poměry stěžovatelka požaduje přiznání nároků na náhradu nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem podle § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a kvůli naléhavosti předmětného podání požaduje jeho přednostní projednání. Stěžovatelka konečně navrhuje, aby Ústavní soud stanovil vykonatelnost zrušujícího nálezu s odstupem jednoho dne od doručení nálezu účastníkům řízení, aby vláda měla přiměřený časový prostor pro eventuální přijetí nových krizových opatření. II. Obsah napadených právních aktů 3. Dne 12. 3. 2020 vyhlásila vláda podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, (dále jen "ústavní zákon o bezpečnosti České republiky") nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2). V předmětném usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu vláda uvedla, že nouzový stav vyhlašuje od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů a zároveň nařizuje pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatření [podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "krizový zákon")], která stanoví samostatným usnesením. Vláda usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. 396, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, zveřejněného pod č. 156/2020 Sb., prodloužila podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 7. 4. 2020 č. 1012) nouzový stav do 30. 4. 2020. Současně stanovila, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí citovaného usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti v rozsahu, v jakém byla přijata. Usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 č. 485, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeným pod č. 219/2020 Sb., byl nouzový stav opětovně prodloužen do 17. 5. 2020, s čímž Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas usnesením ze dne 28. 4. 2020 č. 1105. 4. Dne 18. 3. 2020 v návaznosti na usnesení o vyhlášení nouzového stavu vláda vydala usnesení o přijetí krizového opatření podle § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona. Uvedeným usnesením vláda: pod bodem I. zakázala s účinností ode dne 19. 3. 2020 od 00:00 hodin všem osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), pod bodem II. nařídila všem osobám, které mají výjimku pro přeshraniční pracovníky (pendlery) omezit pohyb na území České republiky na nezbytně nutné potřeby, přičemž dále konstatovala, že výjimky podle usnesení vlády ze dne 15. 3. 2020 č. 215 podle tam uvedených bodů a) až d) se na tyto osoby nevztahují, pod bodem III. upozornila, že na osoby uvedené v bodě II. napadeného usnesení platí všechna opatření vyplývající ze všech dalších usnesení, pod bodem IV. nařídila všem osobám uvedeným v bodě II. napadeného usnesení (pendleři) strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění a budou-li zjištěny, poskytnout zdravotnickým pracovníkům při provedení odběru biologického vzorku potřebnou součinnost. Vláda usnesením ze dne 30. 3. 2020 č. 334, o přijetí krizového opatření, zveřejněného pod č. 142/2020 Sb., mimo jiné pod bodem IV. část 3. zrušila body II. až IV. usnesení vlády o přijetí krizového opatření; následně vláda usnesením ze dne 6. 4. 2020 č. 394, k informování o změně krizového opatření, zveřejněného pod č. 153/2020 Sb., informovala, že dne 30. 3. 2020 rozhodla usnesením č. 347 o zrušení bodu I. usnesení vlády o přijetí krizového opatření, a to s účinností od 31. 3. 2020. 5. Dne 30. 3. 2020 Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví), postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 stejného zákona zakázalo mimořádným opatřením všem osobám s účinností od 31. 3. 2020 pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez tam demonstrativně uvedených ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), a to s tam uvedenými výjimkami (děti do dvou let věku a řidiči motorových vozidel, jsou-li sami v uzavřeném vozidle). V odůvodnění mimořádného opatření je uvedeno, že bylo vydáno v souvislosti s nepříznivým vývojem epidemiologické situace s cílem zamezit další šíření onemocnění COVID-19 cestou používání zábran proti šíření tzv. kapénkové infekce přenášené od jejího nositele vzduchem. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví bylo s platností (a s okamžitou účinností) ode dne 9. 4. 2020 zrušeno mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. 4. 2020 č. j. MZDR 15757/2020-2MIN/KAN. Obsahově je citované mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví téměř shodné se zrušeným mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví; doplněny byly další výjimky z plošného zákazu pohybu a pobytu na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků, a to řidičů ve veřejné dopravě, kteří jsou sami v uzavřené kabině oddělené od prostoru určeného pro přepravu osob, osob se závažnými poruchami autistického spektra a osob v uzavřeném vozidle, jsou-li všichni členy společné domácnosti. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na nepřípustnost ponechání moci výkonné bez kontroly v situaci, ve které jsou zjevně nepřiměřeně využívána opatření, ohrožující samu podstatu demokracie a právního státu. Stěžovatelka je přesvědčena, že její základní práva byla porušena v důsledku chaoticky vydávaných opatření, jež byla přijata bez respektování příslušných procedur a řádného odůvodnění. 7. Stěžovatelka v obsáhlém podání v prvé řadě poukazuje na to, že nouzový stav nebyl vyhlášen v souladu s čl. 6 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, neboť usnesení vlády o jeho vyhlášení neobsahuje vymezení, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou omezují, které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Vyhlášení nouzového stavu nadto nebylo přezkoumáno Poslaneckou sněmovnou, přestože tomu nic nebránilo. Následně argumentuje tím, že napadená opatření vlády jsou podle stěžovatelky protiústavní, jelikož nebyla založena na doporučení Komise pro řešení výskytu závažných infekčních onemocnění v České republice a byla vydána bez