Pl.ÚS 114/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021 470/2021 Sb. N 196/109 SbNU 117 Pravidla pro zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 114/20 dne 9. listopadu 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala (soudce zpravodaj), Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "a odst. 4 písm. b)", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Krajský soud v Plzni (dále také "navrhovatel") podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 56/2001 Sb."), ve slovech "a odst. 4 písm. b)" (dále jen "napadené ustanovení"). 2. Navrhovatel podal návrh poté, co v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vedeném pod sp. zn. 57 A 93/2018 v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy dospěl k závěru, že napadené ustanovení je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Skutkové okolnosti věci 3. Z návrhu a vyžádaného soudního spisu navrhovatele se podává, že dne 19. 12. 2017 žalobce v uvedené věci požádal Magistrát města Plzně (dále jen "správní orgán") o zápis změny vlastníka silničního vozidla (jehož byl tehdy podle registru silničních vozidel vlastníkem) v registru silničních vozidel, neboť smlouvou ze dne 13. 7. 2015 vlastnické právo k uvedenému vozidlu převedl na jiného a ten mu při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Žalobce v žádosti odkázal na postup podle § 21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 101/2000 Sb."). 4. Vzhledem k tomu, že žalobce v rozporu s napadeným ustanovením nepředložil protokol o evidenční kontrole nikoli starší než 30 dní a tzv. zelenou kartu, správní orgán rozhodnutím ze dne 28. 3. 2018 č. j. MMP/314962/17/12 žádosti nevyhověl. Odvolání žalobce zamítl Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen "odvolací správní orgán") rozhodnutím ze dne 22. 5. 2018 č. j. PK-DSH/5363/18. Z něj se podává, že nebylo možné použít zákon č. 101/2000 Sb., neboť údaje jsou v registru silničních vozidel evidovány na základě zákona č. 56/2001 Sb. 5. Žalobce uvedená rozhodnutí napadl žalobou u navrhovatele. V ní tvrdil, že správní orgány pochybily, nepoužily-li na věc podpůrně zákon č. 101/2000 Sb. a neposoudily jeho podání ze dne 19. 12. 2018 jako podnět k postupu podle téhož zákona. Odkázal přitom na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2016 č. j. 5 A 139/2013-38 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 č. j. 7 As 254/2016-33. Žalobce uvedl, že není v jeho možnostech opatřit dokumenty požadované podle napadeného ustanovení. 6. Navrhovatel rozsudkem ze dne 30. 9. 2019 č. j. 57 A 93/2018-45 zrušil žalobou napadená rozhodnutí a správnímu orgánu vrátil věc k dalšímu řízení. Podle navrhovatele žádná z listin, na něž zákon č. 56/2001 Sb. odkazuje v napadeném ustanovení, nemá vypovídající hodnotu k prokázání toho, zda došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu. Vyžaduje-li zákonodárce, aby údaje v registru silničních vozidel odpovídaly skutečnému stavu, nepředložení požadovaných dokumentů nemohlo být překážkou pro vyhovění žádosti žalobce o zápis změny vlastníka. 7. Ke kasační stížnosti odvolacího správního orgánu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2020 č. j. 9 As 346/2019-28 zrušil uvedený rozsudek navrhovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z něj se podává, že kromě evidence skutečných a aktuálních vlastníků silničních vozidel má registr silničních vozidel další, stejně důležitý účel, a to zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z jejich provozu. Nejvyšší správní soud uvedl, že si je vědom "patových situací", které znemožňují zapsat skutečný stav údajů v registru silničních vozidel, avšak bylo na žalobci, aby jednal obezřetně a odpovědně tak, aby mohl splnit svoji zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka vozidla; požadované doklady mohl bez obtíží obstarat již před převodem vlastnického práva k vozidlu. 8. Navrhovatel následně podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení napadeného ustanovení. III. Argumentace navrhovatele 9. Navrhovatel tvrdí, že použití napadeného ustanovení způsobem, k němuž jej zavázal Nejvyšší správní soud, by bylo v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. 10. Navrhovatel nejprve zrekapituloval procesní vývoj ve věci. Dále uvedl, že platná zákonná úprava neumožňuje dosavadnímu v registru zapsanému vlastníku (žalobci), aby se účinně domáhal zápisu změny údaje o vlastnictví k vozidlu v situaci, kdy nový vlastník neposkytuje součinnost a dosavadní vlastník nedisponuje protokolem o evidenční kontrole silničního vozidla nikoli starším než 30 dní a tzv. zelenou kartou. Dosavadnímu vlastníkovi je tak znemožněno domáhat se souladu zapsaného stavu se stavem skutečným. Tuto překážku navrhovatel považuje za zásah do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu. 11. Akceptace takového stavu není podle navrhovatele "v racionálním vztahu k účelu [zákona č. 56/2001 Sb.]". Účelem téhož zákona je přitom zajištění souladu údajů v registru vozidel se skutečným stavem. Nejvyšší správní soud sice odkazoval na další, stejně důležitý účel, avšak ve svém důsledku jej preferuje oproti tomu, jehož se navrhovatel dovolával v odůvodnění svého původního rozsudku. Řešení, které navrhuje Nejvyšší správní soud, vede k "zamrznutí" stavu zápisu v registru silničních vozidel, který skutečnosti neodpovídá, aniž by "zainteresovaná osoba" měla skutečnou možnost dosáhnout změny. To ostatně Nejvyšší správní soud připouští. 12. Ze znění zákona č. 56/2001 Sb. ani důvodové zprávy k zákonu č. 63/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž bylo do zákona č. 56/2001 Sb. vloženo napadené ustanovení, není patrný "legitimní a racionální důvod a účel", který by zdůvodnil nemožnost změnit údaj o vlastnictví vozidla dosavadním vlastníkem, neposkytuje-li nový vlastník součinnost. IV. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 13. Soudce zpravodaj podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., zaslal návrh Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") a Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") jako účastníkům řízení. Návrh rovněž zaslal vládě a Veřejnému ochránci práv jako státním orgánům, které jsou podle § 69 odst. 2 a 3 téhož zákona oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci. 14. Poslanecká sněmovna ve vyjádření uvedla, že napadené ustanovení bylo do zákona č. 56/2001 Sb. vloženo zákonem č. 63/2017 Sb. Jeho návrh vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 22. 12. 2015. Návrh byl projednáván jako sněmovní tisk č. 683. První čtení návrhu zákona se uskutečnilo dne 3. 6. 2016, kdy byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru. Ten jej projednal a dne 2. 9. 2016 vydal usnesení doručené poslancům jako sněmovní tisk č. 683/2. Druhé čtení zákona proběhlo dne 25. 10. 2016 na 50. schůzi Poslanecké sněmovny; pozměňovací návrhy byly zpracovány jako sněmovní tisk č. 683/3 a byly rozeslány následujícího dne. Hospodářský výbor jako garanční výbor návrh zákona projednal a vydal usnesení, které bylo jako sněmovní tisk č. 683/4 doručeno poslancům dne 4. 11. 2016. Ve třetím čtení byl návrh zákona dne 30. 11. 2016