Pl.ÚS 12/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 12/08 ze dne 2. 12. 2008 U 12/51 SbNU 823 K aktivní legitimaci obecného soudu k podání návrhu na zrušení zákona v případě, že předmětný zákon považuje za jsoucí v rozporu s právem Evropských společenství   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 2. prosince 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/08 ve věci návrhu Městského soudu v Praze, za nějž jedná JUDr. Eva Pechová, předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, na zrušení ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Výrok Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu 1. Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a doručeným Ústavnímu soudu 20. března 2008 se Městský soud v Praze (dále též "navrhovatel") domáhal vydání nálezu, podle něhož se ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zruší dnem, který Ústavní soud stanoví ve svém nálezu. 2. Navrhovatel spatřuje rozpor napadeného ustanovení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně s blíže nespecifikovanými ustanoveními práva Evropských společenství. 3. Navrhovatel uvedl, že vede řízení sp. zn. 5 Ca 168/2007 ve věci žalobce společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., (dále jen "T-Mobile"), v němž se žalobce domáhá zrušení výroku rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada"). Napadeným výrokem Rada zamítla žádost společnosti T-Mobile o udělení licence k provozování vysílání programu TV v kapse ve standardu DVB-H. 4. Napadený výrok Rady se opírá o ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb. (dále jen "napadené ustanovení"). Toto ustanovení vylučuje udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání podnikateli zajišťujícímu síť elektronických komunikací. Jelikož společnost T-Mobile je takovým podnikatelem, Rada její žádost o udělení licence zamítla, ačkoliv podle odůvodnění svého rozhodnutí kladně hodnotila projekt společnosti T-Mobile ve všech významných kritériích. 5. Podle navrhovatele je takové omezení v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny, který zakotvuje svobodu podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti ve zvoleném oboru. Uvedené ustanovení Listiny předpokládá možnost omezení výkonu některých povolání nebo činností zákonem, aniž by specifikovalo účel omezení, musí však současně obstát v testu proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu). Ve svých závěrech navrhovatel vyšel z kritérií, která ve svých rozhodnutích vymezil Ústavní soud. Výslovně odkázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 38/04 ze dne 20. 6. 2006 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.). 6. Podle navrhovatele lze vycházet z toho, že cílem napadeného ustanovení je zabránit nerovné hospodářské soutěži. Napadené ustanovení má bránit tomu, aby podnikatel zajišťující síť elektronických komunikací nezvýhodňoval při šíření rozhlasového a televizního vysílání sám sebe, pokud by se stal držitelem licence či registrace k digitálnímu vysílání. Tohoto cíle však lze podle navrhovatele dosáhnout šetrnějším způsobem než absolutním zákazem podnikání v dané oblasti všem subjektům specifikovaným v tomto ustanovení. Odkazuje přitom na argumentaci společnosti T-Mobile. Podle ní "stávající předpisy upravující hospodářskou soutěž a stanovení kontraktační povinnosti podnikatele zajišťujícího síť elektronických komunikací jsou dostatečnou zárukou, že podnikání v této oblasti zajistí rovné postavení jednotlivých provozovatelů vysílání.". Z tohoto důvodu stanovený zákaz porušuje podle názoru navrhovatele princip potřebnosti. 7. Vedle toho porušuje napadené ustanovení podle názoru navrhovatele rovněž princip přiměřenosti v užším smyslu, neboť brání přístupu k podnikání řadě subjektů, aniž by takové omezení bylo nutné a dostatečně ospravedlnitelné veřejným zájmem. Jak uvádí navrhovatel, pojmy "zajišťování sítě elektronických komunikací" a "síť elektronických komunikací," které jsou klíčové pro určení okruhu subjektů, na které dopadá omezení stanovené napadeným ustanovením, jsou vymezeny v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Ze zákonné definice těchto pojmů vyplývá, že se omezení vztahuje na všechny podnikatele zajišťující síť elektronických komunikací, bez ohledu na druh přenášené informace, tedy i na podnikatele, který zajišťuje síť, kterou ani nelze využít pro šíření televizního či rozhlasového vysílaní. To se vztahuje i na případ samotného žalobce v řízení před navrhovatelem, společnosti T-Mobile, která provozuje síť elektronických komunikací pro mobilní telefonní síť na frekvencích mimo pásmo televizního vysílaní. Napadené ustanovení tak podle navrhovatele "dopadá i na subjekty, které ani potenciálně nemohou zvýhodňovat samy sebe při šíření rozhlasového či televizního vysílání, neboť by svoje programy ani nemohly šířit ve své síti elektronických komunikací, ale pouze v síti elektronických komunikací patřící jinému subjektu.". 8. Dále navrhovatel uvádí, že je napadené ustanovení "v rozporu i s komunitárním právem, neboť nepřiměřeně omezuje jednu ze základních svobod vnitřního trhu, a to svobodu přístupu některých subjektů k podnikání v dané oblasti.". Ve svém návrhu však tuto argumentaci dále nerozvádí. II. Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení 9. K výzvě Ústavního soudu podala podle § 69 zákona o Ústavním soudu prostřednictvím svého předsedy Ing. Miloslava Vlčka vyjádření Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Stejně tak učinil prostřednictvím svého předsedy MUDr. Přemysla Sobotky Senát Parlamentu České republiky. 10. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření shrnuje průběh projednávání napadeného ustanovení. Uvádí, že bylo do zákona č. 231/2001 Sb. vloženo zákonem č. 235/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a následně částečně novelizováno zákonem č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Po vyčerpávajícím shrnutí jednotlivých kroků legislativního procesu, který vedl k přijetí obou zákonů (jenž Ústavní soud rekapituluje níže v rámci části IV.), Poslanecká sněmovna konstatovala, že "oba zákony byly schváleny potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a byly řádně vyhlášeny.". 11. Obdobně jako Poslanecká sněmovna i Senát se ve svém vyjádření omezuje na rekapitulaci procesu projednávání obou dotčených zákonů. V závěru vyjádření pak Senát konstatuje, že je "zasíl[á] u vědomí, že je zcela na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost napadeného ustanovení.". III. Rekapitulace vyjádření dalších subjektů dle § 49 zákona o Ústavním soudu 12. Podle § 49 odst. 1 zákona o Ústavním soudu oslovil Ústavní soud i strany v řízení před městským soudem. Své vyjádření předložil jak žalobce, společnost T-Mobile, prostřednictvím svého právního zástupce, Mgr. P. J., tak žalovaná Rada, prostřednictvím svého předsedy, Ing. Václava Žáka. 13. Společnost T-Mobile se ve svém vyjádření "plně ztotožňuje s návrhem Městského soudu v Praze, [...] protože je [napadnuté ustanovení] v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s komunitárním právem, kterým je Česká republika vázána.". V podrobnostech odkazuje na žalobu, kterou společnost předložila v řízení před navrhovatelem. 14. V ní se T-Mobile soustřeďuje na dvě linie argumentů, první týkající se domnělého rozporu napadeného ustanovení s ustanovením ústavního pořádku, druhou s ohledem na rozpor s právem Evropských společenství. 15. Pokud se týká rozporu s ustanovením čl. 26 odst. 1 Listiny, podstatnou část argumentace společnosti T-Mobile přejímá navrhovatel. Nad rámec argumentace navrhovatele, jež je shrnuta výše v bodech 5 až 7 tohoto usnesení, T-Mobile spatřuje nepřiměřenost omezení, stanoveného napadeným ustanovením (viz výše, bod 7), rovněž v tom, že dopadá na široký okruh subjektů, které jsou personálně či ekonomicky spjaty se subjektem, který zajišťuje jakoukoliv síť elektronických komunikací. Takové omezení nemá podle společnosti T-Mobile žádné opodstatnění a jeho obdoba v platném právním řádu není v takovém rozsahu známa. T-Mobile upozorňuje na nejednoznačnou formulaci napadeného ustanovení, přičemž například není vymezen stupeň ekonomického a personálního propojení subjektů, na něž se ome