Pl.ÚS 12/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 12/20 ze dne 5. 5. 2020 Nouzový stav v době pandemie koronaviru (zákaz osobní účasti žáků a studentů na výuce)   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaj), Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelek E. L. Z. a Mgr. V. Z., Ph.D., zastoupené advokátem Mgr. Davidem Zahumenským, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno o ústavní stížnosti proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020 č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN a zásahu Ministerstva zdravotnictví a vlády do jejich práv, za účasti Ministerstva zdravotnictví a vlády jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu 1. Stěžovatelky se návrhem ze dne 1. 4. 2020 označeným jako "ústavní stížnost směřující proti zásahům do práva na ochranu soukromého a rodinného života a práva na zdraví" domáhají zrušení shora uvedeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví pro jeho protiústavnost. Spolu s tím brojí i proti údajnému zásahu vlády a Ministerstva zdravotnictví do svých ústavně zaručených práv spočívajícím v "nesplnění pozitivních závazků při ochraně zdraví obyvatel a předcházení vzniku epidemií ze strany orgánů státu", resp. v tom, že tyto orgány "porušily své povinnosti při předcházení epidemiím, jakož i zajištění řádného řízení a koordinace veřejné správy v souvislosti s pandemií Covid-19", pročež požadují, aby Ústavní soud těmto orgánům zakázal pokračovat v tomto porušování jejich základních práv. 2. Dne 10. 3. 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví postupem dle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"), mimořádné opatření č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN, k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2. Toto mimořádné opatření s účinností k 11. 3. 2020 zakázalo osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a školských zařízeních podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, stejně jako osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 3. Z důvodu spočívajícím v ochraně zdraví obyvatel před rozšířením nemoci COVID-19 vyhlásila vláda dne 12. 3. 2020 na základě čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., nouzový stav pro celé území státu, a to po dobu 30 dnů od jeho vyhlášení. Téhož dne bylo vydáno usnesení vlády o přijetí krizového opatření, vyhlášené pod č. 74/2020 Sb., jehož čl. II stanovil, že se "ruší mimořádné opatření obecné povahy ze dne 10. března 2020, č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN, uplynutím dne 12. března 2020". Napadené mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví tedy bylo s účinností od 13. 3. 2020 zrušeno a problematika zákazu osobní účasti žáků a studentů na výuce na základních, středních, vyšších odborných a vysokých školách byla nově upravena čl. I téhož usnesení vlády. I usnesení vlády č. 74/2020 Sb. bylo následně zrušeno, a to usnesením vlády o zrušení krizového opatření, vyhlášeném pod č. 178/2020 Sb., s účinností k 20. 4. 2020. 4. Stěžovatelka V. Z. se měla dne 31. 3. 2020 podrobit ve Fakultní nemocnici Brno (dále jen "nemocnice") plánovanému odstranění dvou pigmentových névů (znamének), určených v roce 2009 lékařem "ke sledování". Dne 25. 3. 2020 však měla stěžovatelce telefonovat zdravotní sestra z nemocnice, která jí sdělila, že je tento plánovaný zákrok zrušen z důvodu nedostatečné kapacity zdravotníků. Postup nemocnice jí údajně nebyl blíže vysvětlen ani primářkou oddělení MUDr. Pinkovou, která podle tvrzení stěžovatelky nebyla ani schopna nabídnout konkrétní náhradní termín zákroku. II. Argumentace stěžovatelek 5. Stěžovatelky mají za to, že výše popsaný stav, který označují za odmítání zdravotní péče, byl způsoben opatřeními exekutivy, zejména zákazem přítomnosti žáků ve školách v důsledku napadeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví v kombinaci s údajným porušením aktivních závazků k ochraně života a zdraví obyvatel. Dle jejich názoru má předmět ústavní stížnosti zásadní přesah nad rámec jejich vlastních zájmů, a proto by Ústavní neměl ústavní stížnost odmítnout pro nevyčerpání všech procesních prostředků ochrany práv. 6. V ústavní stížnosti stěžovatelky zdůrazňují, že zákaz přítomnosti žáků ve školách, který se coby žačky základní školy přímo dotkl stěžovatelky E. L. Z., byl přijat ještě před vyhlášením nouzového stavu, což mimořádné opatření činí "zcela neústavní a nicotné, když bylo vydáno ve formě a způsobem, kterým jsou následně přijímána opatření, která nahrazují vládní opatření podle krizového zákona". Podle názoru navrhovatelek došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), neboť pro přijetí tohoto mimořádného opatření neexistoval zákonný podklad. V prvé řadě je namítáno, že předmětné opatření nemohlo být vydáno s odkazem na § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví ("zákaz nebo nařízení určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku"), neboť v opačném případě by šlo o "bianco zmocnění jedné osoby (ministra zdravotnictví), aby dle prakticky neomezeného uvážení rozhodovala o omezení lidských práv deseti milionů lidí, která jsou v právním státě jinak zcela nepředstavitelná". Kromě nedostatku pravomoci Ministerstva zdravotnictví k vydání napadeného opatření stěžovatelky upozorňují rovněž na jeho nedostatečnou a nevhodnou publikaci, jakož i na absenci náležitého odůvodnění a dalších, blíže nespecifikovaných formálních požadavků, údajně vyplývajících ze zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), jakož i z judikatury Ústavního soudu. Konečně je pak namítána nepřiměřenost přijatého opatření se zdůvodněním, že v době jeho vydání bylo na území České republiky potvrzeno 38 případů onemocnění SARS-CoV-2, což je v hrubém nepoměru s epidemií sezónní chřipky, kterou podle Pandemického plánu České republiky (dále jen "pandemický plán") onemocní zhruba pět set tisíc až jeden milion obyvatel ročně. V této nepřiměřenosti spatřují stěžovatelky porušení § 2 odst. 3 správního řádu, vztahujícího se na výkon veškeré správní činnosti. 7. Stěžovatelky se ve svém návrhu rovněž zabývaly povahou napadeného aktu. Na některých místech návrhu o tomto opatření hovoří jako o opatření obecné povahy (body 13 až 17, bod 56 návrhu), na jiných však s odkazem na závěry blíže nespecifikované analýzy označují napadené mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví za správní rozhodnutí podle správního řádu (body 18 až 22 návrhu). Ze závěru o povaze napadeného aktu jako správního rozhodnutí pak stěžovatelky ve spojení s výše uvedenými námitkami dovozují, že jde o nicotný (nulitní) akt ve smyslu § 77 správního řádu. V této souvislosti pak stěžovatelky odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. Pst 19/2019-12. 8. Vedle napadeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví spatřují stěžovatelky zásah do svého ústavně zaručeného práva na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i práva na ochranu zdraví v tom, že vláda postupovala v rozporu s pandemickým plánem. 9. Stěžovatelky uvedly jedenáct údajných porušení pozitivních závazků státu při předcházení epidemie onemocnění SARS-CoV-2. Zejména má jít o selhání při koordinaci poskytování zdravotních služeb a nezajištění personálních kapacit zdravotníků. Pochybení dosahující ústavněprávních rozměrů je dále spatřováno v chybějících rezervách zdravotnického materiálu, neodborném krizovém řízení na úrovni vlády (spočívajícím v údajně pozdním svolání Ústředního krizového štábu, Ústřední epidemiologické komise a nezapojení odborníků - lékařů s různými odbornostmi, právníků a ekonomů), nerespektování výsledku Auditu národní bezpečnosti z roku 2016, selhání při zajištění informovanosti obyvatel, v povinnosti zajistit péči o seniory apod. Za protiústavní pochybení účastníků řízení stěžovatelky rovněž pokládají údajné "nepřijetí směrnic, jakým způsobem řešit situace přetížení zdravotnického systému, kterým pacientům dát přednost apod.". Z těchto důvodů se stěžovatelky v petitu své ústavní stížnosti vedle zrušení předmětného mimořádného opatření domáhají toho, aby Ústavní soud autoritativně určil, že vláda a Ministerstvo zdravotnict