Pl.ÚS 13/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 13/25 ze dne 11. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Michala Bartoně, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), Martina Smolka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení části § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a části § 2 odstavce 1 zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, za účasti Parlamentu, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Nejvyšší soud se návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení ustanovení zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, v části § 2 odst. 1 ve slovním spojení "zvlášť závažnému," a ustanovení zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVlD-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v části § 2 ve slovním spojení "zvlášť závažnému" a ve slovním spojení, "vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění." 2. Příslušná ustanovení zákonů, jejichž části Nejvyšší soud navrhuje zrušit, znějí (se zvýrazněním částí navrhovaných ke zrušení): Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním (dále jen "očkovací zákon"): "Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, (dále jen "očkovaný"), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil." Ustanovení § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVlD-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o očkování proti COVID-19"): "Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně." 3. Nejvyšší soud vede pod sp. zn. 25 Cdo 946/2024 řízení o dovolání ve věci náhrady újmy na zdraví, která žalobci vznikla v důsledku očkování proti onemocnění COVID-19 tím, že se u něj rozvinula myokarditida. Žalobce požaduje náhradu v celkové výši 7 862 454 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. 7. 2023 č. j. 47 C 39/2023-175 žalobu zamítl. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 16. 1. 2024 č. j. 12 Co 292/2023-217 k odvolání žalobce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdil. Nejvyšší soud má rozhodnout o dovolání, které žalobce podal proti rozsudku Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, účastníkem řízení řádně zastoupeným, dovodil přípustnost dovolání, neboť jím byla vznesena právní otázka podmínek náhrady za újmu na zdraví způsobenou očkováním, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Dospěl však k závěru, že o dovolání nelze prozatím rozhodnout, neboť příslušná právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, který nelze překlenout právním výkladem. II. Argumentace navrhovatele 4. Nejvyšší soud (tedy navrhovatel) nejprve konstatuje, že pojem zvlášť závažné ublížení na zdraví, který je podle § 2959 občanského zákoníku podmínkou náhrady nemajetkové újmy druhotných obětí za zásah do základního práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, vykládá soudní praxe tak, že jde zásadně o ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popřípadě velmi těžká zranění, která primární oběť po delší dobu ohrožují na životě nebo ji po delší dobu zatěžují výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Při výkladu § 2959 občanského zákoníku platí, že musí jít o velmi vážná zdravotní postižení a že podmínka dlouhodobosti poškození zdraví či nesoběstačnosti primární oběti může být prolomena jen zcela výjimečnou povahou a intenzitou zásahu do konkrétních poměrů osob blízkých, tedy druhotných obětí. 5. Nejvyšší soud má za to, že pojem "zvlášť závažné ublížení na zdraví" je v zákonech upravujících odpovědnost státu za újmu způsobenou očkováním a v § 2959 občanského zákoníku použit nesourodým způsobem. Východisko pro založení nároku druhotných obětí je nastaveno poměrně přísně. Oproti tomu pro účely nároku primárního poškozeného na náhradu za negativní vliv očkování na jeho zdraví by takto přísné kritérium mohlo být opodstatněno snad jen tím, že náhradu stát přiznává jako beneficium, které ze své vůle poskytuje za podmínek, jež je zásadně oprávněn sám stanovit. Nicméně z dikce Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (sdělení č. 96/2001 Sb. m. s., dále jen "Úmluva o lidských právech a biomedicíně") i judikatury Ústavního soudu se podává, že náhrada za poškození zdraví způsobené očkováním má být spravedlivá, což zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje. Dovolací soud proto dospívá k závěru, že omezení nároku požadavkem zvláštní závažnosti ublížení na zdraví je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. 6. Tento nedostatek nelze napravit pouhým výkladem pojmu "zvlášť závažné ublížení na zdraví", neboť by byl narušen princip nerozpornosti právního řádu. Odlišný výklad téhož pojmu v různých předpisech by snad šlo odůvodnit, mají-li právní normy odlišný smysl a účel, avšak zde by se odlišný výklad týkal téhož pojmu v rámci jednoho předpisu, neboť zákonodárce jím vymezil i práva druhotných obětí. 7. Zákon o očkování proti COVID-19 v § 2 nezní logicky též z toho důvodu, že jej následuje výčet nároků, zatímco zvlášť závažné ublížení na zdraví nárokem samo o sobě není, neboť je jen zákonným měřítkem tíže zdravotní újmy. Doslovné znění zákona je tak nelogické až nesrozumitelné, pokud v tomto kontextu používá pojem zvláštní závažnosti, jako by šlo o jeden z odškodňovaných následků očkování (dílčích nároků), a to vedle bolesti, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku. Není tak zřejmé, co by z hlediska odškodnění znamenalo, že míra obtíží dosáhla právě takové úrovně, jestliže zvlášť závažné ublížení na zdraví nelze považovat za samostatně odškodnitelný nárok. 8. Dle Nejvyššího soudu ani odkaz na obdobné použití očkovacího zákona problém neřeší, neboť vede obloukem k téže bezvýchodné výkladové situaci ve vztahu k totožnému použití pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví v § 2959 občanského zákoníku. Uvedené nedostatky jsou dle Nejvyššího soudu v rozporu s požadavkem určitosti, srozumitelnosti a adekvátní interpretovatelnosti právních předpisů. Nejvyšší soud přitom nemůže přistoupit k aktivistickému výkladu zákona, kterým by nahrazoval pravomoc legislativních orgánů státu a narušoval tím principy dělby moci, proto mu nezbývalo než předložit věc Ústavnímu soudu a navrhnout zrušení části textu dvou inkriminovaných zákonných ustanovení tak, aby byl vytvořen prostor pro smysluplný soudní výklad. Budou-li odstraněny formulace "zvlášť závažné" v § 2 odst. 1 očkovacího zákona a v § 2 zákona o očkování proti COVID-19, nic nebude bránit soudu, aby v každé konkrétní věci posoudil nepřiměřenost následku očkování na zdraví očkovaného a stanovil pak spravedlivou náhradu podle upravené dikce § 2 zákona o očkování proti COVID-19 za obdobného použití očkovacího zákona v upraveném znění § 2. Úprava § 2 zákona o očkování proti COVID-19 však musí zahrnovat i odstranění nesprávné větné vazby a právně